Asi jako všichni příznivci fotbalu i já jsem se těšil na otevření nové fotbalové sezóny 2021-22, které zařídila pražská Sparta utkáním kvalifikace o Ligu mistrů s rakouským klubem Rapidem Vídeň ve Vídni. Přiznám se, že jsem byl zklamaný nejen výsledkem, ale i výkonem Sparty, který ovšem podle mého názoru ovlivnila zvolená sestava týmu na některých pozicích. Respektuji, jako bývalý prvoligový trenér volbu každého trenéra, který hráče vidí na tréninku, ale tentokrát považuji některé momenty v sestavě trenérským nastavením trenéra Vrby, které ho charakterizují.
O trenérovi Vrbovi se traduje, že je ofenzívním trenérem, že klade velký důraz na útočnou fázi hry svého týmu a dominanci na míči, proto upřednostňuje v sestavě zkušenější, tedy starší hráče. V tomto směru u nás v českém fotbalu není sám. Jenže i utkání Sparty ve Vídni ukázalo, že na mezinárodní úrovni, kterou kvalifikace o Ligu mistrů a soupeř typu Rapidu Vídeň do ní patří, už někteří z těch zkušených=starších hráčů nemají výkonnost. Zkrátka pro skvělé kreativní fotbalisty s nadprůměrnou prací s míčem a skvělou orientací v prostoru je fotbalové hřiště s rozměry 105 x 68 metrů příliš velké, přesto času na řešení herních situací je velmi málo a v osobních soubojích mají soupeřovi mladší „dravci“ daleko větší úspěšnost. Na tréninku se totiž hraje často na zmenšeném hřišti a tam fotbalovost, klid na míči a orientace na malém prostoru u těchto hráčů zaujme.
Proto jsem viděl v základní sestavě Sparty, a utkání to potvrdilo, několik hráčů, kteří v tomto kontextu z mého pohledu v základní sestavě hrát neměli. Samozřejmě se to týká Bořka Dočkala, kterého jsem v tomto ohledu vyhodnocoval ve svých komentářích už dlouhodobě a proto mě jeho nepřesvědčivý výkon ve Vídni nepřekvapil. Je to sice skvělý fotbalista, je skvělý na míči, má skvělou finální přihrávku, nečekaná řešení herních situací. Jenže pro toto všechno platí zásadní podmínka a tou je čas, který mu soupeři na tato řešení dopřejí a ten je zejména na mezinárodní úrovni už dnes velmi, velmi malý a respekt u rozhodčích, jako v Česku tam také nemá.
Druhým hráčem s podobnou charakteristikou a hodnocením je Ladislav Krejčí starší. Ten je sice pohybově dynamičtějším hráčem než Dočkal, ale i v minulosti měl problém s osobními souboji. Odlétával jako papír a dnes je fotbal ještě více kontaktním sportem, proto sice zkušený, ale silově nedostatečně vybavený hráč Ladislav Krejčí starší není pro tým na této úrovni přínosem.
I v minulosti ani v úterý jsem nepřišel na chuť hráči Vindheimovi. Je sice snaživý, ale na soupeřově polovině hodně bezradný v řešení finální fáze útoku, v defenzívě nedůsledný, nestíhá.
Nováčkovi v sestavě Sparty Casperu Höjerovi je třeba dát čas na sehrání, jeho výkon byl průměrný, podle mého názoru nevýrazný, hlavně „bezpečný“, což v jeho pozici a zapracovávání do sestavy logický.
Velmi jsem byl zklamaný výkonem talentovaného Adama Hložka, ale hned dodám, že to nebyla jenom jeho chyba. Důvody vidím dva. Souhlasím s tím, co jsem někde četl, že měl jako hrotový útočník malou, vlastně skoro žádnou podporu spoluhráčů pod ním (podobně, jako na EURO Patrik Schick), ale hlavně jsem přesvědčen, že zejména na mezinárodní úrovni Adam Hložek není hrotový hráč. V této pozici si neumí poradit s postavením zády k brance, navíc těsně až na hranici pravidel byl těsně a důrazně bráněný. Jsem přesvědčen, že jeho ideální post není ani na křídle, ale pod hrotem. Rozumím tomu, že může nastat situace, kdy na hrot jít musí (zranění spoluhráčů apod.), ale jeho post to není. Pod hrotem uplatní volnost pohybu v prostorech, kde uplatní skvělé průniky s míčem i skvělé zakončení.
Moje dost negativní hodnocení utkání Sparty s Rapidem vyplývá také z ideálního začátku utkání, i když i ten někdy ovlivní výklon týmu negativně. Vedoucí branka ve 3. minutě měla dodat hráčům Sparty sebevědomí. Ano, vím, že dvě velké šance si hráči vytvořili, ale druhý poločas mě velmi připomínal některé pasáže naší reprezentace na EURO, kdy se i hráči Sparty zaměřili pouze na držení míče nebo obranný blok na vlastní polovině hřiště, místo snahy o hru na soupeřově polovině a eventuálně vstřelení další branky. Konkrétně před první brankou Rapidu snad minutu kombinovali naši obránci s brankářem Nitou, tzn., že dobrovolně a zbytečně přenesli těžiště hry do prostoru vlastního pokutového území. Tak trochu jsme pozvali soupeře k nám a sami sebe uspali a po ztrátě míče při ofenzívním postavení středových hráčů (Pavelka, Dočkal Krejčí ml.) jsme „vydláždili“ soupeři s míčem cestu středem do našeho pokutového území a bylo 1:1. Podobně po ztrátě míče Dočkala na 1:2 pro soupeře. Nevím, kdo a proč najednou má v českém fotbalu pocit, že držení míče, a často i riskantní v obranné třetině hřiště, je výhodnější a bezpečnější, než jednoduché přenesení hry nebo pomocí bezpečné kombinace na polovinu soupeře.
Přesto věřím, že Sparta je schopná na stadionu na Letné s podporou svých příznivců tým kvality Rapidu Vídeň porazit a minimálně v prodloužení nebo na pokutové kopy postoupit. Dalším soupeřem by bylo Monako a to je lákavá adresa.