Kromě odloženého utkání Sparty Praha s Příbramí se 21. kolo F:L hrálo kompletní. Přesto mě nejvíce zaujaly dvě události, úspěšný týdenní program Slávie zakončený obratem a výhrou 3:2 na Slovácku v utkání dvou aktuálně zřejmě nejlepších prvoligových týmů a odvolání trenéra Baníku Ostrava Luboše Kozla po nerozhodném utkání 1:1 s Teplicemi.
Nejdříve ke Slávii. Při hodnocení utkání Slávie na Slovácku nesmím zapomenout na velký podíl domácího týmu na atraktivitě utkání, který se dvakrát dostal do vedení, které hráči Slávie dokázali otočit ve svůj prospěch. Výrazně se na tom podíleli hráči z lavičky, které postupně, v jedné chvíli dokonce hned tři najednou v 63. minutě (Lingr, Masopust a Kačaraba za Kuchtu, Baha a Simu) a potom i Kúdelu a Hromadu za Stancia a Olayinku. Mnozí namítnou, že to tak trenér Trpišovský může udělat, protože má široký kádr kvalitních hráčů. Ano, to on má, ale v doslova nabitém programu, kdy za 11 dnů jeho tým nastoupil ke čtyřem utkáním (od 18. do 28. února postupně Leicester, Teplice, Leicester a Slovácko) zvolil optimální využití všech zdravých hráčů, což není vůbec nic jednoduchého. Stačí porovnat jeho strategii a její úspěšnost s trenérem anglického týmu, který také nemá nouzi o široký kádr hráčů. Ze dvou utkání se Slávií získal jen jeden bod a navíc v Premiér League sice porazil Aston Villu, ale prohrál s Arsenalem. Po utkání v Praze změnil sestavu proti Aston Ville jen na dvou místech (trenér Slávie v Teplicích na sedmi) a do odvety se Slávií absentovali čtyři hráči, což mu po prohře 0:2 bylo vyčítáno.
Vrátím se k utkání na Slovácku s konstatováním, že tým Slávie má skvělé výsledky především proto, že kromě odborně zdatného (co to znamená vysvětlím později na příkladu Baníku Ostrava) trenéra a celého realizačního týmu má jeden zásadní klíčový parametr při výběru hráčů do týmu. Tím je správná mentalita a charakter každého získaného hráče do kádru. Výsledkem je bezmezná důvěra trenéra k hráčům a hráčů k trenérovi a celému realizačnímu týmu. Možná někoho napadne, že když se vyhrává, tak si všichni věří a jsou spokojeni. Ano, to platí, ale aby se vyhrávalo, tak k tomu musí být ta správná atmosféra, dnes se tomu říká chemie a to u Slávie platí v celém klubu od nejvyššího pana Tvrdíka až po (bez urážky) paní uklízečku.
Opačným případem, tedy v tomto kontextu a podle mého vnějšího pohledu a zkušenosti, je Baník Ostrava, který v neděli po nepovedeném a remízovém utkání 1:1 s Teplicemi a to jen díky nepochopitelnému zkratu a zbytečnému faulu hostujícího hráče Maceje a následném proměněném pokutovém kopu obráncem Stronatim, odvolal trenéra Kozla. V tomto případě jsem klub několikrát kritizoval za výběr vhodných typů hráčů a za to, že by chtěl být jedním z top klubů u nás, ale hodně věcí tomu neodpovídá. Zkrátka jen peníze k tomu nestačí, ty se musí správně investovat. Příklad efektivního a neefektivního využití financí Slávie a Sparty z doby trenéra Stramaccioniho není třeba připomínat. Že takto složený tým Baníku nemá na to, aby splňoval proklamované klubové ambice bojovat o evropské poháry komentoval i oblíbený glosátor v deníku Sport Láďa Vízek. Ale tuším, že v příčině se budeme lišit. Já totiž vidím markantní rozdíl mezi hráči Slávie a Baníkem Ostrava právě v potřebné mentalitě a charakteru. Nemám žádné informace z klubu, ale vnímám silný nesoulad, na rozdíl od Slávie, mezi trenérem a hráči, vedením klubu, jeho blízkém i vzdálenějším okolí, médii atd. Přesto, že jsem se trenéra Kozla často zastával, tak dnes už vím, že si za hodně věcí může sám. K hodnocení odbornosti trenéra, která není z venku vidět hned, totiž patří také schopnost komunikovat nejen s hráči, ale i majitelem, vedením klubu, médii, fanoušky atd. A tady má trenér Kozel velké rezervy. Tento tlak je v každém klubu a v Ostravě je ještě větší díky regionu, který jsem i já při své trenérské práci zažil. V Baníku má daleko větší šanci trenér z regionu nebo zkušený a spěšný a proto respektovaný matador (např. Pavel Vrba), než mladý a lidsky inteligentní trenér z „Prahy“, na což už trenér Kozel dobrovolně upozornil, podle mého názoru nevhodně, hned na inaugurační tiskovce při svém nástupu. Každý trenér je do jisté míry ješitný, včetně mě, ale trenér Kozel docela dost, proto si znepřátelil hodně lidí v okolí a naopak, to okolí si s trenérem „nesedlo“ a to pro něj nikdy nemůže dopadnout dobře.
Stručněji než jindy nyní k ostatním utkáním. Rozumím „nářkům“ začínajících trenérů, především z řad bývalých hráčů, že nepochopí, že jeho svěřenci nezvládnou určité situace na hřišti (oni by je přeci zvládli), ale reakce trenéra Opavy Kováče na tiskovce po prohře 0:1 s Jabloncem, i když oprávněná, mi nepřipadala vhodná a určitě hráčům nepomůže v boji o záchranu. Do podobné situace (nepochopitelně neproměněné šance) se dostal trenér Brna Dostálek po prohře s Plzní 0:1, ale na jeho vyjádření jsem viděl i v tomto smyslu trenérskou zkušenost i třeba u dorostu nebo juniorky. Je to práce s lidmi a především psychologie, trenér Kováč nemá vůbec žádnou zkušenost a ani potřebnou licenci…
Jako trenér jsem neměl moc v oblibě sledování různých, především negativních výsledkových sérií novinářů. Ale dvě ukončené negativní rád uvedu. Před týdnem dvoucifernou sérii bez prohry ukončil Zlín v utkání s Mladou Boleslaví a v tomto kole ji potvrdil dalším ziskem tří bodů v Olomouci po výhře 0:1.
Další sérii bez výhry, navíc pod novým trenérem Jarolímem ukončila Mladá Boleslav výhrou s Karvinou 2:0. Tady se ještě krátce zastavím s poznámkou, že se v tomto případě potvrdila skutečnost, kterou mnozí podceňují. Tím je ověřený fakt, že příchod podle jmen zkušených a kvalitních hráčů ještě neznamená okamžité herní a výsledkové zlepšení týmu. I Mladé Boleslavi to trvalo dlouho a já předpokládám, že výhrou s Karvinou hráči „odvalili“ ten balvan, který je brzdil a hlavně se postupně sžívají jeden s druhým. Hráči jako Takacz, Zmrhal, Ladra, Malinský, Škoda, Skalák přeci nezapomněli hrát fotbal…
Liberec i díky nevídanému začátku utkání „vlétl“ na Pardubice a poločas 4:0 hrozil debaklem. Konečný výsledek 4:1 byl nakonec přijatelný. Po utkání mě zaujala poznámka libereckého kráče Karafiáta, netradičního autora dvou branek, že se liberečtí hráči snažili využít vysokého postavení obranného bloku Pardubic a díky svým rychlým křídlům dlouhými míči za obranu a to jim vycházelo zejména v první půlhodině. Ve 28. minutě za stavu 3:0 pro Liberec to trenér Pardubic Krejčí zřejmě vypozoroval, hned naráz třikrát střídal a po zbytek utkání bylo skóre vyrovnané 1:1.
V posledním utkání tohoto kola si týmy Bohemians a Českých Budějovic rozdělily body po remíze 1:1.