Já vím, všichni jsme se už těšili na nezvykle brzké zahájení naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY. Nepodezírejte mě, že jsem rád, že máme pandemii covid-19, která za to může. Rád jsem proto, že mi už český soutěžní fotbal i po těch třech týdnech chyběl, ale nejen proto. Vlastně nás „covidové“ okolnosti donutily k tomu, co jsme my, kteří pracujeme v českém fotbalu mnoho let (mám na mysli hráče a trenéry), vyspělému světu záviděli. Tím je sezóna jen s jedním přípravným obdobím v létě. Skoro by se mi chtělo říci, že máme to, po čem jsme léta toužili, protože to tak měl nastavené fotbal v naprosté většině vyspělých fotbalových zemích bez rozdílu klimatických podmínek. Pochvalovali si to i nejlepší fotbalisté z české ligy, kteří do klubů v těchto zemích přestoupili a svěřovali se s tímto stavem v českých médiích.
Proto aktuálně nejsem příznivcem kritických argumentů některých trenérů či hráčů o krátkosti přípravy na ligu, zdraví hráčů, nekvalitních terénech apod. S jednou velkou výjimkou, kterou je epidemiologická situace v daném týmu, která může negativně ovlivnit složení kádru hráčů k utkání. Ta může nadělat hodně škody v kádru hráčů, navíc se hraje kvůli ní bez diváků. Stížnosti na terény neberu, protože už několik let je jednou z podmínek účasti v I. Lize, kromě jiného, i vyhřívané hřiště, které při správném použití povrch „ochrání“. Proto se nemůže stát, že se bude hrát na zmrzlé hrací ploše, což by bylo pro hráče velmi nebezpečné a svádělo by to, jak se v minulosti hojně stávalo, ke „kouzlům“ na kopačkách s neregulérními kolíky, což někdy přispělo i k českému úspěchu na mezinárodní fotbalové scéně, která to neznala, protože se u nich na zmrzlém povrchu nikdy nehrálo. Jediným argumentem proti tak rychlému termínu hrát fotbal je prochladnutí diváků, kteří v současné době na stadion paradoxně stejně nesmí a zkušenost ze zahraničí potvrzuje, že v normální době si i na to fanoušci fotbalu zvyknou.
Je jasné, že taková termínová listina jako letos má vliv i na počínání klubů a jejich trenérů. Krátká, možná se dá říci, že žádná „povánoční“ příprava komplikuje zabudování nových hráčů do týmu, protože vypěstovat individuální i týmové automatismy odpovídající způsobu hry nového týmu a současně i požadavky trenéra nejde za několik dnů. Druhou možností je tuto u nás běžnou praxi nechat až na letní přípravné období, kdy je na všechno více času i lepší klimatické podmínky. Vzhledem k tomu, že o tom, že se bude hrát liga už 15. ledna se ví dlouho, mohl se každý klub podle toho zařídit, pokud si uvědomuje, že hodně změn neznamená automaticky pozitivní změnu ve fungování týmu, což potvrdilo i toto 15. kolo F:L. Tím se dostávám po delším úvodu svého komentáře k průběhu 15. kola F:L.
To, o čem byl předchozí odstavec se plně ukázalo v zahajovacím pátečním utkání, kdy domácí tým Teplic prohrál 0:5 s Jabloncem. Tam doslova bila do očí nesehranost, pasivita a z toho evidentní zakřiknutost týmu Teplic a naopak kompaktnost, aktivita v pohybu bez míče i hry s míčem, zkrátka sehranost ve hře celého týmu. Přesto, že trenér Teplic Kučera po svém nástupu získal s týmem z pěti utkání 10 bodů, což bylo skvělé, tak tentokrát při složení týmu včetně nových „posil“ zejména v obraně (neobratný Mazuch, nezkušení a chybující Gabriel a Droehnle), v defenzívě nedůslední Černý, Žitný a Radosta byl výsledek naprosto spravedlivý, protože tak velký rozdíl byl mezi sehraným a zkušeným týmem Jablonce a „posílenými“ Teplicemi. I tady se potvrdilo, že nový (vlastně každý) tým se musí stavět od obrany. Ta když nefunguje, tak je výsledkem výkon Teplic.
Jiným případem je pražská Slávia, které sice chybělo několik hráčů ideální sestavy (Olayinka, Ševčík, Traoré, Holeš, Masopust, Zima, Lingr), ale díky šířce kádru tento problém výhrou se Sigmou Olomouc 3:1 zvládla lépe, i když s pomocí dvou pokutových kopů, z nichž ten první byl podle mého názoru hodně přísný. Sigma prodloužila neuvěřitelnou sérii utkání, kdy po vstřelení vedoucí branky nedokáže vyhrát na sedm utkání, 5 remíz a dvě prohry.
Tým Opavy, který bude mít zcela jistě problém se záchranou v soutěži se snaží doplněním kádru posílit svoje šance, ale i když nastoupilo v základní sestavě hned 6 nových hráčů, tak utkání se Zlínem skončilo bez branek. Je to přesně ten případ, jako Teplice, že současný fotbal vyžaduje dlouhou přípravu hráčů na specifickém herním stylu týmu podle představ trenéra, součinnosti hráčů a typologie těch nových. Vím, že to není vůbec snadné, ale ani 6 nových, myšleno lepších hráčů ještě nezaručuje žádný hmatatelný progres, navíc v situaci, kdy máme v Česku nezvykle krátkou přípravu. Hra Zlína bez jakékoliv posily byla proto komplexnější, organizovanější, ale i tak to ke vstřelení gólu nevedlo.
Velmi očekávané bylo utkání v Ostravě, kde domácí Baník hostil Spartu Praha, která po mnoha absencích využila další hráče kádru, včetně několika vlastních mladých odchovanců (Vitík, Plechatý, Karabec). Bezbranková remíza asi odpovídá průběhu hry. V týdnu jsem četl zajímavý rozhovor s majitelem Baníku panem Brabcem a líbí se mi jeho postoj, kdy je rozhodnutý dát trenéru Kozlovi delší prostor na změnu herní filosofie týmu, ale také celkové klubové filosofie, která by měla být založena na výchově svých odchovanců, proto se snaží vytvářet i lepší podmínky pro jejich tréninkový proces jako tréninkové centrum na Bazalech.
Naprosto opačnou má Slovan Liberec, který doplňuje ligový tým prakticky každou sezónu dvakrát (na jarní a podzimní část) díky hostováním, což sice není koncepční způsob, ale ukazuje se, pokud se najde klub, s kterým se dá takto efektivně propojit, tak to také funguje. Tím klubem je pražská Slávia. Pro trenéra Hoftycha tím vzniká často přetěžký úkol co nejrychleji zabudovat nové hráče a i přes složitost tohoto úkolu, jak jsem jej v tomto komentáři popsal, se mu to daří výborně, i když tentokrát si na svém stadionu rozdělil jen po bodu s Bohemians za remízu 1:1.
Viktoria Plzeň s novými hráči Faltou ze Sigmy a Šulcem po návratu z hostování v základní sestavě hrál bez branek v Příbrami. Trenér Příbrami Horwáth logicky vsadil na dobrou defenzívu a zisk bodu je, na rozdíl od Viktorie pro něj zlatý, protože plzeňský hráč Čermák několik minut před koncem neproměnil pokutový kop.
Další posílený tým Mladá Boleslav (Dancák, Preisler, Ladra, Jirásek) podal rozpačitý výkon a remíza 1:1 s Brnem určitě není podle očekávání. Platí to i pro trenéra Jarolíma, který po svém nástupu v pěti utkáních nepoznal s týmem výhru.
Na závěr se ještě zmíním o dvou utkáních, která vyhrály shodně 2:0 týmy s lepší efektivitou, pohledný výkon předvedl totiž i poražený tým. Jedná se o utkání Pardubice – České Budějovice 0:2 a Slovácko – Karviná 2:0.
V tomto kole padlo jen 17 branek, což je nejméně v tomto ročníku (statistiky uvádím bez šesti odložených utkání z podzimní části), přispěla k tomu i 3 utkání která skončila bez branek, přitom v předchozích 14-ti kolech, 120-ti utkáních se tak stalo jen 7 krát. Na „vině“ jsou zřejmě nepříznivé povětrnostní podmínky, což naopak vyvrací Jablonec s pěti brankami v síti soupeře. Zajímavý je pohled na tabulku, kde posledních 5 týmů v tomto kole získalo bod za remízu, z týmů první poloviny tabulky vyhrál jen Jablonec a Slávia.