Ve své dlouhé kariéře fotbalového hráče a trenéra se nikdy nehrála nejvyšší fotbalová soutěž ještě den před Štědrým dnem. Jenže letošní rok a Covid-19 to takto zařídil. Ovšem i tak se nic nezměnilo na skutečnosti, že vždycky je vnímáno poslední kolo před dlouhou zimní soutěžní přestávkou, i když ta letošní bude kratší, než obvykle, velmi důležité, protože pozitivní výsledek zlepší náladu nebo naopak negativní ji zhorší na pro fotbalisty i trenéry dlouhou dobu.
I díky Covid-19 se toto kolo nehrálo kompletní, dvě utkání musela být odložena (České Budějovice – Příbram a Bohemians – Opava), celkově už šest. Proto bylo sehráno jen sedm utkání s netradiční bilancí 6 výher pro hostující týmy a jedna remíza. Domácí týmy nevyhrály ani jedno utkání, což sice není obvyklé, ale jak jsem se zmínil v jednom z posledních komentářů, je do důsledek změn v moderním fotbalu a nízké efektivity domácích týmů, které nemají dostatečnou kvalitu na překonávání důsledně organizovaného obranného bloku soupeře, většinou hostujícího týmu.
V této teorii jsou určitě výjimky, jakými jsou obecně ty nejsilnější, čili nejbohatší kluby a jejich týmy, kde ta kvalita nechybí. Funguje to tak ve všech zahraničních soutěžích, v našem případě je takovým týmem pražská Slávia, což potvrzuje její podzimní bilance 12 výher a jen 2 remízy. I tyto dvě remízy Slávia uhrála s oběma nováčky, kteří důsledně hráli z organizovaného bloku, což je způsob často u nás kritizovaný, ale neprávem, protože každý trenér volí způsob hry, kterým zvyšuje šance na úspěšný výsledek.
Netradiční byl v tomto kole také vysoký počet 6 pokutových kopů (možná to souvisí s možností vylepšení pozice před delší mezerou v termínové listině, jak jsem se zmínil v úvodu) a opět se při několika z nich potvrdilo, jak se rozhodčí alibisticky spoléhají na pomoc systému VAR.
O jednom pokutovém kopu se ovšem diskutovalo hodně a mezi ty, kteří řešení pokutového kopu pro Liberec v utkání na Spartě, které skončilo 1:1, považují za neakceptovatelné především ze strany rozhodčího Marka. Argumenty, že rozhodčí rozhodl v duchu pravidel nejsou podle mého názoru relevantní, protože on měl přerušit hru při zranění brankáře Sparty na hlavě, což jsou vždy zranění velmi nebezpečná. Vůbec bych v tomto případě nehledal jako viníka hráče Sparty Sáčka, naopak kvituji jeho lidskou stránku, kdy se snažil pomoci zraněnému spoluhráči opakuji na hlavě, kdy hrozí například zapadlý jazyk. A pokud takto rozhodčí zklamal v řešení této nebezpečné chvíle opět se zachoval jako velký alibista, tak vidím ještě jednu možnost, která byla ve hře v rámci spravedlivého a fayr play řešení, uznávám, neobvyklé situace. A tím je úmyslné neproměnění nesprávně nařízeného pokutového kopu hráčem Liberce. Nesprávně v duchu selského rozumu a zdraví hráče. Na závěr podle mě platí, že jedna věc jsou pravidla a druhá zdravý selský rozum a především zdraví hráče.
Minule jsem nesouhlasil s pokutovým kopem pro Baník Ostrava. Tentokrát díky dalšímu, ale musím souhlasit s jeho nařízením, vyhrál v Brně 1:0. Při dohrávání dvou utkání se může Baník Ostrava posunout na 4. místo, těsně za medailové pozice a zapojit se tak do boje o pohárové příčky.
Konečně se dostávám ke šlágru tohoto kola, když do v krizi se topící Plzně přijel vedoucí tým soutěže Slávia Praha. I přes zlepšený výkon hráčů Viktorie, především v maximálním nasazení a koncentraci (kdy už by měli takto k utkání přistoupit, když ne s největším favoritem), domácí tým prohrál 0:1. Přesto se nechci zabývat dalšími kroky vedení klubu směrem k trenérovi Guĺovi tak, jako velkými titulky mnohá média. Jsem přesvědčen, že jeho odvolání by byla velká chyba, protože je to kvalitní trenér s moderními myšlenkami a technologiemi, které jsou tak trochu nastavené jinak, než nejen hráči, ale také celý klub Viktorie Plzeň. Efektivita takové změny v práci trenéra je na delší období, než jsme zvyklí a navíc se ví, že každá nová, progresívní změna kohokoliv je v českém fotbalovém prostředí složitěji akceptovatelná, než by bylo potřeba. Znám to dobře i z vlastní zkušenosti.
Trenér Slávie Trpišovský musel sestavit tým opět s několika, okolnostmi způsobeným, absencím (Olayinka, Holeš, Ševčík, Hovorka, Musa, Takacs) v ideální základní sestavě, ale na jeho hře se to tradičně neprojevilo. Jeho široký kádr hráčů je totiž vzájemně skvěle zastupitelný, každý hráč ví, jak se má na daném postu chovat a co je hlavní, ti hráči to akceptují a plní. Což je výsledkem správného výběru hráčů a skvělé práce trenéra a jeho trenérského štábu.
V minulém komentáři jsem hodnotil efektivitu trenérských změn. I tentokrát se potvrdila rychlá pozitivní změna v herním projevu a bodovém zisku po výměně trenéra v Teplicích, které od nástupu trenéra Kučery uhrály v pěti utkáních 10 bodů, tentokrát vyhrály ve Zlíně 3:2.
Opačným příkladem je nástup trenéra Jarolíma v Mladé Boleslavi, která opět prohrála, tentokrát opět na svém stadionu se Slováckem 2:3. Zmiňoval jsem se minule o vysokém počtu obdržených branek po třech utkáních to bylo 8, po čtyřech to je už 11 a to je na myšlenky o zisku bodů opravdu hodně. Dnes už je jasné, kde tým Mladé Boleslavi tlačí bota, což už dnes i trenér Jarolím dobře ví.
Doslova raritou je bilance pěti remízových utkání 1:1 olomoucké Sigmy, když ve všech vedla 1:0. Tentokrát to už vypadalo v utkání s Jabloncem na šestý případ. Sigma vedla díky skoro nechtěné hlavičce Chytila stojícího zády k brance, ale Jablonec vyrovnal a myšlenky na šestý případ se nabízely. Jenže tentokrát Sigma obdržela ještě dvě branky a prohrála 1:3. Navíc jim 2 branky vstřelil olomoucký odchovanec Doležal, který před několika sezónami doslova utekl ze Sigmy do Jablonce.
Prohra Karviné na domácím stadionu s Pardubicemi 0:2 ani není překvapením, když si zjistíme bodové zisky Karviné. Na domácím stadionu jen 6 bodů a na hřištích soupeřů 14. I to je příklad toho, že některým týmům se v současném fotbalu hraje lépe venku a získaly tam více bodů, než doma. V naší lize je jich 5!!! Nováček z Pardubic i touto výhrou potvrdil, že jeho výsledky, způsob hry a 5. příčka (před dohrávkami) není náhoda.