Tento víkend jsem si konečně připadal, jak za starých dobrých časů, kdy jsem mohl já i mnozí fotbaloví příznivci sledovat nejen zahraniční ligové soutěže a evropské poháry, ale i naši FORTUNA:LIGU. V utkáních, která jsem měl možnost sledovat se potvrdily trendy moderního fotbalu, které já vidím jako nezbytné pro úspěšnost týmu a podle těchto trendů je třeba, aby trenéři skládali hráčské kádry. Ano, v době svojí trenérské prvoligové kariéry jsem byl označován za trenéra, který se nebojí pracovat s mladými hráči. S tím souhlasím a doplním, že to nebylo samo sebou. Důvodem byl cíl hrát fotbal rychlý, přímočarý a tenkrát navíc zónovým způsobem, což byla tak trochu revoluce ve fotbalu. Pro tato kritéria měli předpoklad většinou mladší fotbalisté z hlediska rychlosti a dynamiky a z pohledu zásadní změny v zónový způsob bránění mnozí starší hráči naopak nebyli ochotni změnit svoje návyky z osobního bránění. A nyní už k 7.kolu F:L.
Utkáním, které po všech stránkách potvrzuje můj úvodní odstavec tohoto komentáře se hrálo v Plzni, kam přijela pražská Sparta. Viktoria Plzeň ji přejela jednoznačně, i když jen výsledkem 3:1, ale utkání potvrdilo moje komentáře z posledních utkání Sparty v Evropské lize, která z hlediska výkonu mužstva vypadala jako den a noc. Než se vydám pojmenovat podle mého názoru příčiny těchto rozdílů z pohledu typologie zvolených základních sestav týmu, začnu z jiné strany. Tou je ve sportu obecně psychická stránka věci, já tomu říkám nastavení hlav hráčů v dané situaci.S nadsázkou jsem vždy říkal, že do hlav hráčů není vidět a nedají se vyměnit, ale zkušenost mi říká toto.
Před utkáním v Plzni měli hráči Sparty v hlavách velmi vydařené utkání v Evropské lize v Glasgowě spojené s cestováním zpět do Prahy a po dvou dnech odjezd do Plzně. Nemířím nyní k fyzické únavě, ale k určitému uspokojení ze zvládnutí priority v hracím kalendáři (nikdo mi nevymluví, které utkání z těch dvou bylo v hlavách jejich prioritou). Proti nim se celou koronavirovou pauzu připravoval jeden z nejsilnějších soupeřů v boji o titul a jak se ukázalo nezahálel. Na které straně bylo větší odhodlání není třeba pochybovat. Paradoxně ji u Plzně ještě zvýšila výhra Sparty ve Skotsku. Přeci ideální šance pro hráče Plzně ukázat, že jsme lepší.
A nyní další, tentokrát ryze fotbalové příčiny výhry Plzně, resp. kolapsu Sparty. V komentáři na svých webových stránkách www.fotbal.palicak.cz k utkáním Sparty s AC Milán a s Celtikem Glasgow jsem tvrdil, že příčinou naprosto nesrovnatelných výkonů týmu, kromě rozdílné kvality soupeřů, byl ve zvolené základní sestavě Sparty, kdy ve Skotsku se trenér Kotal odhodlal k mladší a hlavně rychlostně a dynamicky vybavených hráčů. Nechci teď spekulovat z jakých důvodů. Nastoupili mladí Karabec, Polidar, Plechatý, Karlsson, nehráli zkušení a pomalejší Krejčí st., Dočkal, Trávník. Včera trenér Kotal vrátil do sestavy Dočkala a Krejčího, nehrál Karabec, nejvíce chyběl Karlsson. Po utkání v Plzni trenér Kotal výstižně hodnotil způsob hry svého týmu jako „staromódní“ s přihrávkami dozadu atd. A to je to, co se nelíbí ani mně a hlavně s takovým fotbalem, bez pohybu, bez sprinrů, náběhů za obranu, přímočarosti a dravosti se zejména na mezinárodní úrovni uspět nedá. Plzeňští navíc hráli při výstavbě hry jednoduše nahoru, tím přenesli těžiště hry bezpečně na polovinu Sparty, eliminovali tím napadání svojí rozehrávky a těžili naopak ze zisků míčů už na polovině Sparty. Snad se Sparta poučí.
Do čela tabulky F:L se vyhoupla Slávia, která téměř v totožné sestavě navázala na utkání s Nice, i když výhra jen 1:0 s Mladou Boleslaví se zdá těsná. Jenže trenér Trpišovský tím chce budovat ten svůj způsob hry, jde mu o to, aby si hráči na sebe zvykali, protože těch nových a mladších je v sestavě hodně i díky covidu-19. A jak padla rozhodující branka? Holeš vyslal přesnou přihrávku za obranu na sprintujícího Olayinku a ten nezaváhal. Komentátoři konstatovali, že klíčem byl čas, který Holeš měl na vyhodnocení situace. Já tvrdím, že klíčový byl sprint Olayinky, o kterém se ví, že nešetří krokem, a tato jeho aktivita vlastně „donutí“ spoluhráče k finální průnikové přihrávce nebo za obranu a to je to, co často českým týmům chybí ve srovnání se zahraničními.
Další utkání jen ve stručnosti. Značně oslabený Liberec vyhrál v Teplicích 1:2, teplický Řezníček neproměnil pokutový kop. Nenápadná Karviná porazila Bohemians Praha 2:1. Hostům k bodovému zisku nepomohla ani nová posila útočník Necid.
Asi největším pozitivním překvapením je dosud nováček z Pardubic, který porazil Opavu 1:0 a posunul se tak na šestou příčku tabulky. Já jen dodám, že to není dílem náhody nebo štěstí, ale důsledek propracovaného způsobu hry s velmi dobrou organizací.
České Budějovice se v utkání se Zlínem na vlastním hřišti sice ujaly vedení, ale ve druhém poločasu soupeř otočil výsledek na 1:2 a odvezl si tak do Zlína všechny tři body.
Největším překvapením tohoto kola je výhra Zbrojovky Brno v Jablonci 1:0, podle informací z médií zcela zasloužená. A to trenérovi Machálkovi chybělo osm hráčů pro covid-19. Trenér Jablonce Rada musel kvůli karanténě sledovat utkání jen z domova u televize, což muselo být pro něj hodně frustrující.
Příbram prohrála s Baníkem Ostrava 0:4, což je na vlastním stadionu debakl, ale je třeba dodat, že tým trenéra Horvátha hrál v oslabení o vyloučeného hráče už od sedmé minuty a síly mu nevydržely až do konce utkání.
Jediné utkání, kde nepadla žádná branka se hrálo na Slovácku, kam přijela olomoucká Sigma. Už výsledek ukazuje, že utkání nebylo moc atraktivní, oběma týmům chyběl důraz před oběma brankami. Sigma hrála bez trenéra Látala vyloučeného v předchozím kole.