Ano, není těžké uhodnout utkání, které je tou výjimkou v nadpisu tohoto komentáře k 25. kolu FORTUNA:LIGY. Je to prohra Viktorie Plzeň v Teplicích 2:1. Statistiky říkají, že je to po dlouhé době prohra loňského mistra dvě kola po sobě. V tomto případě byla tou první prohrou Viktorie drtivá porážka 0:4 na Spartě. Kromě prohry byla na týmu Plzně znát určitá mentální bohorovost, mně zkrátka u jejich hráčů chyběl větší hlad po výsledku a tím je pro tým Plzně jednoznačně výhra a zisk tří bodů. Navíc jim bylo jasné, že Slávia jim může uniknout na rozdíl 9 bodů (což se také stalo), což by měla být nemalá motivace navíc. Nic takového nebylo na hráčích Plzně vidět a to je ten největší současný problém pro trenéra Vrbu a vedení klubu. V takové situaci nemá cenu řešit vhodnou volbu sestavy, variantu rozestavení, práci s míčem apod., problémem současné Viktorie Plzeň je mentální nastavení hráčů a klíčové je identifikovat jejich příčinu.
Zcela opačným případem je aktuálně pražská Slávie. Po skvělém čtvrtečním utkání a postupu přes Sevillu do čtvrtfinále Evropské ligy, navíc po nervy drásajícím průběhu utkání v prodloužení, bylo toto vše umocněno losem soupeře pro čvrtfinále. Tím se stal snad všemi hráči i trenérem preferovaný soupeř z nejvyšší anglické soutěže Premier league. V osudí byly kluby dva, Chlelsea a Arsenal a pro Slávii to vyšlo s prvním jmenovaným.
Proč o tom píši? Protože hráči Slávie měli před utkáním v Příbrami za sebou hodně náročných několik dní. Vzpomínaný čtvrteční postup v Evropské lize i los dalšího kola znamenal obrovské množství emocí, i když pozitivních, tak i tento stav způsobuje únavu. Sice psychickou, ale ta má mnohdy větší dopady na organismus, než ta fyzická. I když trenér Slávie Trpišovský nasadil do základní sestavy v Příbrami hned šest ve čtvrtek odpočívajících hráčů, tak mentální únava byla znát na celém týmu. Přesto svůj hlavní cíl výhru a zisk tří bodů splnil po výhře 2:0. Domácí mohli za stavu 2:0 snížit z pokutového kopu a potom by byl výsledek ještě na vážkách, jenže domácí hráč Květ branku přestřelil. Po utkání ukončil své působení u týmu Příbrami trenér Csaplár, údajně po vzájemné dohodě. Jak jsem si i já všiml v poslední době, jeho vztah s klubovým šéfem panem Starkou nebyl ideální už dlouho a zřejmě to bylo řešení opravdu pro oba okceptovatelné. I tady se, podle mého názoru ukazuje, že v nejvyšší fotbalové soutěži atmosféra houstne, nikdo se nebude chtít zúčastnit baráže s druholigovými soupeři a klesnout na poslední sestupové místo už zcela určitě.
Třetí z největších favoritů FORTUNA:LIGY pražská Sparta přivítala na svém stadionu na jaře obrozenou Sigmu Olomouc, která měla za sebou sérii čtyř výher. A nebyla daleko od páté. Jenže Sparta prodloužila svoji jarní sérii výher na číslo 6 a to není náhoda. Ano, tentokrát ji k výhře 2:1 „pomohly“ dva pokutové kopy, ale oba byly odpískané sice s pomocí videa, ale spravedlivě. Ruka obránce Beneše byla nešťastná, ale faul jeho spoluhráče Jemelky tak trochu z nešikovnosti. Oba pokutové kopy šel bez váhání zahrávat záložník Kanga a potvrdil jejich proměněním svoje velké sebevědomí. Věřte, že to není jednoduché v jednom utkání takto dvakrát vzít na sebe zodpovědnost. On s tím evidentně neměl problém.
S těmito pocity mám i já jednu osobní zkušenost. Když jsem hrál nejvyšší soutěž za Škodu Plzeň (1977-80), tak jsme hráli v jednom týdnu ligové utkání i další pohárové utkání se Zbrojovkou Brno. V obou utkáních jsem zahrával pokutové kopy a měl jsem plnou hlavu myšlenek, kam mám tu druhou kopnout, jak bude přemýšlet brankář (Pepík Hron) atd. A to bylo po třech dnech. Kanga kopal tu druhou cca po pěti minutách. Klobouk dolů… Jen dodám, že tou druhou penaltou jsem trefil břevno…I když tentokrát Sparta nenadchla, tak potvrdila, že jarní atmosféra v týmu se nedá srovnat s podzimem a ono se to potom projeví v utkání, které tým zvládne, i když výkonem nenadchne.
Velmi očekávané bylo už páteční utkání na pražské Julisce, kde se střetla domácí Dukla s Karvinou doslova o aktuálního Černého Petra. Jak jsem předeslal, nikdo ho nebude chtít získat pro sebe. Jenže po prohře 2:1 ho získala Karviná a jestli to bude jen dočasně ukáží další kola. Pro hráče i vedení Karviné je varující, že jejich tým nezískal ani bod, i když na trenérský post nominovalo známého trenéra „záchranáře“ Františka Straku. Jak tady ve svých komentářích píši velmi často, současná práce trenéra není jen o burcování hráčů a nalévání jim tím dávky sebevědomí. Je to daleko složitější (volba způsobu hry dle typologie a možností hráčů, vhodné rozestavení atd.) a tady už burcování, což je silná stránka trenéra Straky, nestačí. Je pravda, že první branka Dukly padla z vymyšleného pokutového kopu…
Hráč, který mě opravdu zajímá je útočník Liberce Libor Kozák. Je to proto, že ho pamatuji ještě v dresu nedaleké Opavy a dával jsem ho za příklad svým dorosteneckým svěřencům. Sledoval jsem ho i na jeho zahraničních zastávkách včetně zranění, která ho postihla. To, že se z nich „vyhrabal“ svědčí o jeho velké vůli a jsem rád, že svoje kvality potvrzuje i v Liberci. Nechci se opakovat, ale jen dodám, že je to útočník moderního střihu (pracovitost, odolnost v soubojích, chladnokrevnost v koncovce, práce pro tým…) a potvrdil to i v tomto kole, když Liberec porazil Zlín 1:0, když si našel míč v pokutovém území soupeře a chladnokrevně jej poslal do odkryté části branky. Znám spoustu zbrklých fotbalistů, kteří by ve stejné situaci překopli branku.
Zbývající tři utkání (Baník Ostrava – Mladá Boleslav 1:1 a bezbranková Bohemians – Opava a Slovácko – Jablonec) skončila remízou, která zřejmě neuspokojila nikoho. V honbě za vedoucí skupinou hrající o titul či úniku z barážové skupiny by všechny týmy potřebovaly bodovat naplno. Musí si tedy na to počkat až do dalšího kola po reprezentační přestávce, kterou vyplní velmi očekávaná utkání reprezentace v kvalifikaci v Anglii a přípravné s Brazílií v Praze.