Asi se shodneme, že nejočekávanějším magnetem tohoto kola bylo utkání druhého s prvním týmem tabulky, tedy Viktorie Plzeň s pražskou Slávií. Před utkáním se objevovalo spousta spekulací a variant základní sestavy obou týmů a my už v tuto chvíli víme, jak se oba trenéři nakonec rozhodli a zda jejich rozhodnutí byla správná. Výsledek 2:0 pro domácí Viktorii i průběh utkání ukázal, že tentokrát byl v tomto smyslu úspěšnější trenér Plzně Pavel Vrba.
Hráči a celý tým Plzně byli na hřišti pohyblivější a odhodlanější, než hráči Slávie. Trenér „sešívaných“ Trpišovský se rozhodl pro téměř totožnou sestavou, jako ve čtvrtek v Evropské lize s belgickým Genkem, jen místo hrotového útočníka Škody nastoupil Olayinka a teď, tzv. „po bitvě“ se to ukázalo jako ne příliš dobrá volba. Tím nechci trenéra Slávie kritizovat, protože neznám celkový stav zkušeného Škody, ale Olayinka nedokázal udržet míče hluboko na polovině domácího týmu, několik jeho individuálních pokusů, které on umí, mu nevyšlo. Je pravda, že celý tým Slávie mu v tom nepomohl, hráči vypadali unaveně a těžkopádně. Proto Slávie tahala za kratší konec v křídelních prostorech i ve středu hřiště. Ano, já vím, že Plzeň hrála také ve čtvrtek těžké utkání psychicky i fyzicky s Dinamem Záhřeb v Evropské lize, ale trenér Vrba postavil 4 odpočinuté hráče, kteří ve čtvrtek neměli takovou zátěž, Hrušku v brance a Limberského v obraně, Procházku ve středu hřiště a Chorého na hrotu. A tito tři (brankaře nepočítám) patřili k nejaktivnějším v týmu Viktorie Plzeň a Chorý se dokázal prosadit gólově, stejně tak, jako vysoký Beauguel. A tady je druhý faktor hovořící pro trenéra Vrbu, vysocí a silní útočníci byli pro tým prospěšnější, než typologicky jiný, konkrétně pohyblivý, rychlostně i technicky výborný Olayinka v dresu Slávie.
Pro tým Plzně se ukázal jako efektivnější také jeden psychologický moment a nebylo to zdaleka poprvé. Tím je maximální koncentrace hráčů na utkání, ve kterém jde tzv. „o všechno“ zejména zvýšená motivace s cílem za každou cenu vyvrátit předzápasové odhady, že soupeř, v tomto případě Slávie, jde do utkání v lepší pozici a je tedy favoritem. To je pro zkušenou kabinu Viktorie největší „dopink“ a potvrdila to i v neděli. Teď po „bitvě“ vidím jako nevydařenou sázku trenéra Slávie Trpišovského na ustálenou sestavu, která je sice sehraná, ale je fyzicky opotřebená. Dvojnásob to platí zejména v situaci, kdy může postavit z hráčů Slávie 2 kompletní týmy. Možná sázel na to, že stejně unavená je i sestava Plzně, jenže tři noví hráči v poli zřejmě udělali ten rozdíl nebo zkrátka Slávii to utkání nesedlo.
Jen pro zajímavost uvedu, že čtvrteční soupeři obou našich týmů vedou suverénně ligu v Chorvatsku a v Belgii a belgický Genk o víkendu prohrál v Bruggách 3:1 (hrály také těžké utkání ve čtvrtek se Salzburkem) a Dinamo Záhřeb porazilo Belupo 3:0, i když šetřilo několik hráčů po utkání v Plzni. Skoro to vypadá, že utkání Slávie s Genkem zanechalo v hráčích obou týmů daleko větší únavu, než utkání Záhřebu v Plzni…
Další pro mě očekávané utkání se hrálo na Bohemians, kam přijela olomoucká Sigma, tedy klub, kde jsem prožil 17 let. Navíc v týdnu v regionálním Olomouckém deníku proběhla anketa tří fotbalových „expertů“ na téma, zda má být při prohře Sigmy trenér Jílek odvolán. Jen já jsem jednoznačně řekl, že sice neznám detaily aktuální chemie mezi trenérem a hráči, ale určitě by to tak být nemělo, že trenér Jílek má stále týmu co dát, protože je to odborně velmi zdatný trenér. Jsem rád, že hráči Sigmy můj názor podpořili důležitou výhrou 0:1 a když jsem viděl, jak moc se radovali po závěrečném hvizdu, tak mě to jen utvrdilo v tom, že chemie na lince trenér hráči funguje, a že ne vždy je řešením výsledkové krize odvolání trenéra. Uvidíme, jak se bude Sigmě dařit v dalších utkáních.
V minulém kole F:L jsem pochválil týmy Teplic, Bohemians a Mladou Boleslav za statečné výkony proti velkým favoritům. První dva dokonce vzdorovaly Slávii a Spartě na hřišti soupeře. A v tomto kole tento svůj kvalitní výkon na vlastním stadionu nepotvrdily. Teplice prohrály s Mladou Boleslaví 0:2 a Bohemians se Sigmou Olomouc 0:1. V obou případech se potvrdilo, co už jsem tady ve svých komentářích zmínil, že slabším týmům se proti favoritům nebo i srovnatelným soupeřům hraje lépe venku, kde nemají co ztratit, hrají uvolněně, nebojácně a dokáží soupeře hodně potrápit. Naopak na domácím stadionu musí tvořit, tím se musí častěji dostávat do útočného postavení, hrát aktivně, ale nevyvarují se laciných ztrát míčů a soupeři je za to potrestají. To se stalo také těmto dvěma týmům.
Třetí pochvalu si vysloužila před týdnem Mladá Boleslav po utkání doma se Spartou. Pro toto utkání totiž platí to stejné, jako na hřišti soupeře, protože Sparta v Mladé Boleslavy hrála otevřeně. Uvidíme, jak se bude dařit Mladé Boleslavy na svém stadionu, kdy bude muset tvořit, jako tentokrát Teplice a Bohemians.
Pro mě jsou zajímavé také výsledky Slovácka po výměně trenérů a změně herní strategie od dominance a držení míče pod trenérem Kordulou k zodpovědné defenzívě a rychlému přechodu do protiútoku. Ze šesti utkání pod novým trenérem Svědíkem totiž tým Slovácka 5 krát získal tři body, tentokrát s Karvinou 2:0, i když „jen“ z pokutových kopů.
Trenéru Pivarníkovi se nepodařilo se Zlínem ani ve druhém utkání bodovat. Z Příbrami jeho tým odjel bez bodu za prohru 3:2. V této situaci není třeba trenérovi závidět, protože bude muset co nejdříve, nejlépe v příštím kole, přesvědčit nové svěřence o správnosti své cesty výhrou.
Poslední tři utkání lze nazvat bojem o bronzovou příčku. O ni se připravil Jablonec remízou 2:2 s Opavou na vlastním stadionu, když hosté srovnali jen několik minut před koncem.
Další adept na bronz Baník Ostrava vyhrál na stadionu ve Vítkovicích s Libercem 2:1 a do pondělí si pronajal třetí příčku. Z ní ho sesadila Sparta po pondělní výhře v malém pražském derby na Dukle 2:3. Podle mého názoru to ještě nebyla ta sebevědomá Sparta, jak ji známe z minulosti, ale jedno se jí musí uznat. V utkání dvakrát prohrávala a nakonec se jí podařilo výhru překlopit na svoji stranu a to se na podzim nestávalo, ba naopak, několikrát své vedení neudržela. A to není náhoda, je to výsledkem jiné bojovnější atmosféry v týmu, která je na týmu Sparty na hřišti vidět. Poprvé jsem viděl v utkání posilu ze Švédska Karlssona a je to výborný fotbalista. Doslova několikrát zamotal hlavy svým soupeřům, věří si v situacích jeden na jednoho, přidat musí v tlaku do zakončení.