Vždy se snažím ve svých komentářích k utkáním naší nejvyšší fotbalové soutěže kromě samotných výsledků najít další zajímavé statistiky nebo okolnosti, které ovlivnily či zvýraznily trendy, které já v současném fotbalu vidím a dlouhodobě sleduji. Našel jsem je i tentokrát hned dvanáct, i když některé se vzájemně prolínají a ovlivňují. Nebudu je vysloveně a konkrétně popisovat, ale v textu se objeví. Je to taková malá fotbalová hádanka.
Začnu utkáním vedoucího týmu tabulky F:L pražské Slávie v Karviné. Bylo to první utkání nového slovenského trenéra Karviné Norberta Hrnčára. Předesílám, že prohra 1:3 asi nikoho nepřekvapila a mám na mysli především předpokládanou kvalitou Slávie než špatným výkonem Karviné. Přiznám se totiž, že odvolání trenéra Nádvorníka jsem nepředpokládal, stejně jako on, ani já. Ano, tým Karviné se dostal do nebezpečného pásma sestupu, ale já jsem viděl ve hře Karviné pod trenérem Nádvorníkem jasný progres a solidní perspektivu. A jak jsem psal v předchozím komentáři má již za sebou domácí utkání se třemi největšími favority Slávií, Plzní a Spartou a to jsou velmi silní protivníci. V začátku ligy obdržela Karviná hodně branek, ale postupně se její hra stala bezpečnější zřejmě i díky adaptaci začínajícího trenéra v nejvyšší soutěži. Pokud takového trenéra angažuji, tak s jeho adaptací musím počítat, ne v době, kdy už ji má za sebou ho odvolat. Mohlo za tím být i něco jiného, co já nevím, ale trpělivostí tedy v Karviné moc neoplývají…
Pro mě byla velmi inspirující dvě utkání a jasné výhry hostujících týmů. Byla to utkání Baník Ostrava v. Slovácko 0:3 a Sigma Olomouc v. Mladá Boleslav dokonce 0:4. Obě měla něco společného. Byla to přesně ta utkání, kdy vyhrál tým, hrající velmi organizovaně, s menším procentem držení míče a vysokou efektivitou, včetně standardních situací. Způsob hry olomoucké Sigmy je dlouhodobě stejný. Na první pohled sympatický, fotbalový, s mnoha přihrávkami nakrátko, ovšem bez potřebné herní agresivity, přímočarosti a tlaku do zakončení. Soupeře tímto způsobem hry nedonutí k chybě a po těch svých, které při zdlouhavé kombinaci zákonitě musí přijít, nestíhá přepínat do defenzívy. Když k tomu přidáme nedůslednosti při řešení obranných standardních situací, tak je Sigma na hranici sestupu. Pokud se objeví argument, že se španělským klubem FC Sevilla hráli výborně, tak já na to odpovím, že to bylo proto, že i soupeř hrál kvalitně na míči a jeho kvalita donutila hrát Sigmu přímočařeji, tedy rychleji dopředu po zisku míče než je tomu v lize. A v přípravné kombinaci se soupeři vyrovnala. Tento způsob hry vyplývá i z typologie hráčů, jenže tentokrát trenéru Jílkovi chyběli důležití hráči Falta, Houska i Vepřek. A nesmím zapomenout na neproměněný pokutový kop Plška za stavu 0:1. Naopak svým výkonem a hattrickem potvrdil mladoboleslavský ruský kanonýr Komličenko, že vede střeleckou tabulku celé ligy zaslouženě, a že umí střílet branky všemi způsoby, včetně „nůžkami“ přes hlavu.
Baníku v utkání se Slováckem nepomohl ani opěvovaný Baroš, kterému tentokrát rozhodčí nedovolil hrát jeho tradičním způsobem za hranicí pravidel. Mladý tým Slovácka hrál sebevědomě, dobře bránil a podnikal rychlé protiútoky a byl, podobně jako Mladá Boleslav velmi efektivní, včetně standardních situací. Zajímavým (pro mě) byl fakt, že na stadion ve Vítkovicích přijel jako hlavní trenér soupeře trenér Svědík, kterého před několika lety z Baníku tehdejší kluboví „experti“ nepochopitelně „vyhodili“, což jsem velmi kritizoval i já ve svém komentáři. Dovedu si jasně představit jeho nynější pocity určité satisfakce, i když to veřejně nepřizná.
A podobným případem byl v neděli i trenér Jablonce Rada, který se svým týmem vybojoval bod za bezbrankovou remízu na pražské Letné se Spartou. Ne, Sparta už není takovou hrozbou, jakou byla kdysi a každý pro to máme určitá zdůvodnění. To, že vynaložila spoustu milionů a bez požadovaného efektu už dnes víme nejen všichni, ale předpokládám, že to ví i lidé ve vedení Sparty. Jaký to rozdíl od způsobu práce jejího největšího konkurenta Slávie, i když i ta si musela projít temnem při angažování vyhaslých hvězd jako Altintop a další. Nevím, zda si někdo všiml složení základní sestavy Sparty. V ní se objevilo 8 cizinců a 3 fotbalisté české národnosti. Ale o to mi nejde, nemám nic proti cizincům, pokud celý tým funguje. Mě zaujali ti zbylí tři Češi, což byli všechno odchovanci Sparty Pulkrab, Frýdek a nově Wiesner. Vypadá to, že do Sparty se žádní Češi z jiných klubů nehrnou nebo je lidé ze Sparty nedokáží vyhledat a získat. Do hry ze střídačky se navíc ještě zapojili Vatajelu a Vukadinovič. Tím zbývajícím byl Šural. Sparta tedy potřetí ztratila body remízou i díky neproměněnému pokutovému kopu Stanciua.
Před časem jsem se zmínil i o tom, že přesilovka ve fotbalu nemusí automaticky znamenat výhodu v dalším průběhu. V tomto kole se o tom přesvědčily dva týmy. Pražští „klokani“ vedli s Příbramí 1:0 a soupeři byl v 55. minutě vyloučen hráč Soldát. Jenže hostující tým trenéra Csaplára dokázal výsledek nejen srovnat, ale i vstřelit vedoucí gól na 1:2. Bohužel pro ně v nastaveném času obránce Bohemians Krch vyrovnal, jako už se stalo v tomto kole několikrát, po rohovém kopu a konečným výsledkem byla remíza 2:2.
Něco podobného se stalo Liberci v utkání s favorizovanou Viktorií Plzeň. Za stavu 0:0 byl vyloučen obránce Hejda. Domácí se potom ujali vedení a už to vypadalo, že loňští šampioni už nebudou mít sílu v oslabení na vstřelení gólu. Jenže trenér Vrba poslal na hřiště v 82. minutě zkušeného Petrželu a ten unikl po své tradiční pravé straně a jeho přihrávku po zemi doklepl Kovařík (nastoupil v 60. minutě) do branky. Výsledek 1:1 zůstal i po závěrečném hvizdu rozhodčího.
Aby výčet utkání byl kompletní, tak dodám, že Dukla porazila Teplice v pro ni důležitém utkání 1:0, když hosté obdrželi dvě červené karty (poté už také Dukla branku v i v dvojnásobné přesilovce nepřidala) a Zlín potvrdil zpět nabytou dobrou formu výhrou 2:0 s Opavou. Zajímavostí je, že první branku vstřelil francouzský útočník Beauguel, který už ví, že jarní část bude hrát v dresu Viktorie Plzeň, s kterou se Zlín utká ještě v tomto roce v předposledním prosincovém kole.
Tradiční už skoro zimní počasí trochu poznamenalo návštěvnost v tomto kole, ale určitě neubralo na dramatičnosti, což vyplývalo i z mého komentáře. Při sledování i tohoto kola naší nejvyšší fotbalové soutěže jsem si všiml jednoho hráčského nešvaru. V naší lize se velmi často objevuje situace, kdy hráč v souboji o míč tuší, že v těsné blízkosti je jeho protihráč, který mu s největší pravděpodobností zamezí pokračovat v akci s míčem nebo hrozí jeho ztráta, tak se okamžitě skácí k zemi často i s hlasitou dohrou. Rozhodčí to v 99-ti procentech případů, zřejmě pro klid na hřišti, zapíská jako faul, který ovšem k faulu měl daleko. Hra je potom rozkouskovaná, ztrácí na kvalitě a momentu překvapení, protože soupeř má potom možnost se přemístit tzv. „za míč“.
P.S. Našli jste v textu těch 12 zajímavých znaků tohoto kola? Napovím (neproměněné PK, hra v přesilovce, návrat trenérů na bývalé pracoviště…)