Hned na úvod tohoto mého komentáře se musím přiznat k tomu, že jsem přípravné utkání s Austrálií sledoval až posledních dvacet minut, což byla ze strany našeho týmu prý ta horší část utkání a utkání s Nigérií jsem nesledoval vůbec. Měl jsem povinnosti v našem klubu, přesto jsem vstřebával komentáře a názory v médiích a usoudil jsem, že i to mi stačí k tomu, abych vyjádřil svůj názor na situaci kolem tohoto týmu.
Trenér Jarolím po výhře s Nigérií prohlásil, že ho po prohře s Austrálií napadaly myšlenky, zda má cenu, aby pokračoval u národního celku, protože nepociťoval zpětnou vazbu od hráčů a jejich maximální přístup. No, to by byl pro mě, jako jeho nadřízeného docela vážný signál o jeho autoritě u týmu a dalším pokračování. Jenže to je právě zodpovědnost a primární úkol každého trenéra, já tomu říkám, správně nastavit hlavu k maximálnímu výkonu odpovídajícímu možnostem konkrétního hráče. A pokud toto nedokáže, tak je to nedostatečné a nezmění to ani případná výhra v následujícím utkání. Ta ten problém a jeho vyřešení jen oddálí. A to už všichni známe, že řešením není odchod všech hráčů, kteří tu hlavu nemají správně nastavenou, ale potká to trenéra. Jenže za správně nastavenou hlavu hráčů zodpovídá trenér, takže to vlastně je správný postup.
Tímto svým názorem vůbec nechci přiživovat spekulace o nekomunikativnosti trenéra Jarolíma, o chuti některých hráčů pod ním hrát. To bych si nedovolil a ani o tom nic nevím. Jen mi tato vyjádření sdělují, že všechno uvnitř týmu nefunguje tak, jak má. Chápu ne zcela ideálně zvolený termín těchto dvou přípravných utkání a „chuť“ hráčů posunout nebo dokonce zkrátit dovolenou. Že to jde ukázali ve druhém utkání. Ale v profesionálním fotbalu by to hráče nemělo ovlivnit v přístupu a odvedení maximálního výkonu. Jenže my u nás si ten profesionalismus tak trochu upravujeme podle svého…
Ještě jedna věc mě zaujala. Po utkání s týmem Uruquaye jsem kritizoval některé konkrétní věci ve hře našeho reprezentačního týmu. Náš tým dle trenérova vyjádření hrál na tři obránce a já jsem kritizoval typologicky špatně zvolené hráče Nováka a Gebreselassiho, což jsou typologicky krajní obránci v čtyřčlenné obraně a mají podle toho zafixované návyky, včetně provedení autového vhazování na vlastní polovině hřiště a z toho jsme obdrželi následně branku z pokutového kopu. V utkání s Nigérií už trenér mluví o hře na tři stopery a zvolil typologicky vhodné hráče Jugas, Suchý a Kalas, tedy stopery. Z nich by nikdo neměl provádět autové vhazování a odkrývat tím pro soupeře svůj herní prostor k vlastní brance. Možná to trenér Jarolím dostudoval nebo mu to někdo poradil nebo možná četl můj tehdejší komentář… (To je legrace…) V každém případě to bylo správné rozhodnutí a zvolení vhodných typů hráčů, na rozdíl od utkání s týmem Uruquaye.
Chci tím říci, že hrát na tři hráče v obraně je z mnoha důvodů možné a výhodné (já jsem tak hrál jako trenér již v roce 1999 v Ratíškovicích a následně i v některých utkáních v roce 2001 v Jablonci), ale k tomu musíte mít tři kvalitní stopery, ne krajní obránce. Krajní obránci v tomto způsobu hry nastupují na postech tzv. „halvbeků“, kteří „pilují“ lajnu nahoru dolů.