V předchozích mých komentářích k odehraným utkáním české nejvyšší fotbalové soutěže jsem i na základě svých bohatých zkušeností tvrdil, že kondice fotbalisty je samozřejmostí a mají ji všechny týmy přibližně stejnou. Dále jsem tvrdil, že nestačí umět kvalitně pracovat s míčem, být dostatečně rychlý a pohybově nadaný. To je opravdu důležité, ale všechno ovládá hlava a ta zase má vliv na plnění dalších důležitých taktických pokynů, které vytváří další důležitou složku hry moderního fotbalového týmu a tou je organizace hry.
A v tomto 23. kole se ukázalo, jak důležitá je pro jakýkoliv sport včetně fotbalu mentalita a charakter hráče. Typickým příkladem je tým Bohemians Praha, který v neděli doslova přejel vedoucí tým prvoligové tabulky Viktorii Plzeň 5:2. V žádném případě nezpochybňuji kondiční připravenost hráčů Plzně, což prokazují v průběhu sezóny, ale problém mají aktuálně v hlavě. Navíc chtěli zahajovat svoje akce kombinačně přes střední pásmo a tam si na ně hráči Bohemians počkali, o míč je svojí aktivitou připravili a tak vstřelili první dvě branky. Opět tady platí pravidlo, že když na některý způsob hry nemám kvalitu, tak musím hrát jinak…
Jenže mě zaujali hráči domácího týmu, kteří kromě výborné kondice, organizace hry a práce s míčem, což je vizitka jejich trenéra Martina Haška, oplývají skvělou vítěznou mentalitou, zarputilostí, dravostí a buldočí snahou o zisk tří bodů s předpokládaným mistrem republiky Viktorií Plzeň. Jenže tato vítězná mentalita se nedá do hráče „natlouct“, ta v něm musí být. A úzce souvisí i s charakterem hráče, který ovlivňuje jeho okolí od narození. Ta správná mentalita hráče (touha se prosadit, vyhrát a hlavně ochota pro to mnoho vykonat) je tedy věcí vhodného výběru hráčů. A i v utkání s Plzní se ukázalo, že v tomto ohledu má trenér Hašek jasno, jaké hráče do týmu chce získávat.
A nejsem si jistý, zda zodpovědní lidé ve Spartě a Slávii měli jasno o mentalitě a charakteru drahých zahraničních hráčích, kteří se během posledního roku v těchto klubech ocitli a až poté se ukázalo, jak velké nedostatky v těchto osobnostních parametrech někteří z nich mají…
K danému tématu se vyjádřil také trenér Sigmy Jílek po utkání s Jihlavou, které skončilo remízou 1:1, když hostující tým z Jihlavy vyrovnal na 1:1 v době kdy hrál v oslabení o vyloučeného hráče a hráči Sigmy, dle trenéra postrádali více agresivity a tlaku do zakončení. A já s ním zcela souhlasím, protože šikovní odchovanci Sigmy ve středové řadě i na mě působí dojmem technických pohodářů, jakoby se ani nehrálo na góly. Není tam mentalitou dravec, který by strhl i další spoluhráče k mimořádnému výkonu, jaký předvedli hráči Bohemians s Plzní. Klokani jsou takoví skoro všichni.
Pražská Sparta konečně získala tři body po výhře 3:0 v derby s Duklou a mě zaujala sestava Sparty a musím říci konečně!! Konečně dostali na levé straně sestavy přednost Vatajelu a před ním Plavšič před Michalem Kadlecem (ten si přišel do Sparty evidentně bez osobních ambicí zpříjemnit závěr kariéry za nadstandartní finance), Costou (neřízená střela v taktickém vnímání fotbalu) a Ben Chaimem (podobně jako Kadlec). A víte, čím mě Plavšič kromě ohromného nasazení, pohybu a zarputilosti zaujal? Před prvním gólem a centrem na skórujícího Šurala svojí typickou krátkou kličkou přelstil Kušníra a já si říkal, něco o tom, že to je průhledná varianta na svoji silnou nohu, a že to měl Kušnír předvídat. Jenže potom přišla akce před druhým gólem, který vstřelil Plavšič sám a světe div se kličkou doprava a míč poslal do sítě brankáře Rady pravou nohou, tedy svojí slabší nohou. Takže se Plavšičovi omlouvám, že nepatří k těm mnoha jednonohým fotbalistům, kterých já i v naší nejvyšší soutěži vidím spoustu.
Pokud si troufnu tvrdit, že v případě levé strany Sparty tzv. „došlo na moje slova“, tak v případě nového kapitána Sparty Šurala to bylo opačně. Dlouhodobě v něm nevidím klíčového lídra týmu, ale jeho výkon a dvě branky signalizují, že v tomto případě jsem mu křivdil. Jsem však zvědavý, zda to potvrdí v dalších utkáních. Pokud jde o Spartu, tak se mi zdá, že trenér Hapal pomalu třídí hráčskou kabinu na důležité hráče pro Spartu a ty ostatní a to mi dosud ve Spartě chybělo.
Dalším extrémně sledovaným týmem je pražská Slávie. V týdnu jsem si přečetl zajímavý komentář o situaci uvnitř klubu a musím říci, že jsem byl opravdu překvapen, že prý někteří členové vedení se snaží vyštvat z klubu nové sportovní vedení. Jsem přesvědčen o tom, že tak, jak musí být týmová atmosféra mezi hráči, tak musí být i v realizačním týmu a celém klubu. Jenže někdo to zřejmě vidí jinak a nezávidím proto trenérovi Slávie Trpišovskému a sportovnímu řediteli Nezmarovi. O to důležitější (ne jen kvůli třem bodům, i když ty s tím souvisí) byla upracovaná výhra Slávie 1:0 v Brně. Jenže proti výborně organizovanému týmu se hraje i favoritům těžko a Brno pod trenérem Pivarníkem dobře organizované je, což také potvrdilo nedávno na Letné v utkání se Spartou. Bohužel nestřílí branky a tady platí jedno opravdu výstižné a pravdivé trenérské pravidlo: „Pokud tým dostává hodně branek, tak má špatného trenéra. Pokud branky nedokáže střílet, tak má špatné hráče“. Věřte, že vím, o čem mluvím. I já prožil několik angažmá v klubech s malým rozpočtem a vzhledem k tomu, že kvalita týmu neodpovídala předpokladu, že je schopen vstřelit několik branek v utkání, tak jsem musel s týmem hrát tak, aby jsme branky především neobdrželi a to je případ Brna.
Zřejmě podobně jsou na tom týmy Karviné a Slovácka, které sehráli bezbrankové, údajně nekoukatelné vzájemné utkání. Jenže já si nedovolím je za to kritizovat, protože ve hře o záchranu je každý bod dobrý, i když v tomto utkáním chtěli určitě oba trenéři a jejich týmy body tři. Navíc ve vzájemném utkání takových soupeřů jsou také důležité dva body, o které ho oberete.
Další dvě utkání se hrála na sever od Prahy a dosud neporazitelný Jablonec zachránil remízu 1:1 v Mladé Boleslavi až v závěru utkání a i to ukazuje na mentální sílu týmu, což je také silná stránka jejich trenéra Rady a i jemu to zcela jistě udělalo radost.
Druhé utkání bylo klasickým severočeským derby mezi Libercem a Teplicemi které hosté z Teplic vyhráli 1:2 díky otočením výsledku v posledních deseti minutách utkání. Další důkaz vůle a mentální odolnosti a síly.
Na závěr jsem si nechal utkání Zlína s Baníkem Ostrava. Jak sami tušíte ani ne tak proto, že oba týmy potřebují body k záchraně, ale také pro svoji pikantnost, když tým Zlína vede nedávný trenér Baníku Ostrava Petržela a naopak tým Baníku Ostrava vede nedávný trenér Zlína Páník. Podobnou situaci jsem zažil v roce 2005, když jsem si vyměnil působiště na trase Zlín x Opava se současným trenérem Sparty Hapalem. Přiznám se, že výhru Baníku ve Zlíně 0:2 jsem nečekal, ale udělala mi radost. I když se s oběma trenéry dobře znám, tak metody a vyjádření trenéra Petrželi směrem k hráčům a především k nedávnému trenérovi Zlína Páníkovi se mi nelíbí a připomínají mi před nedávnem podobnou situaci v Brně od trenéra Habance, který nastupoval k týmu po trenérovi Kotalovi. A i já jsem si musel číst nesmyslné věci, které trenér Petržela říkal do médií poté, co mě vystřídal na lavičce Sigmy Olomouc v roce 2006. Trenér Páník tak dal výhrou ve Zlíně pádnou odpověď na tuto skrytou i otevřenou kritiku a prokázal v reakci na ni daleko více pokory a zdravého rozumu.
Do dalšího průběhu HET ligy se dívám s velkým očekáváním, protože na jejím čele se díky výsledkům Plzně na jasného předpokládaného mistra dotahuje skupina uchazečů o evropské poháry a na konci se ziskem 7-mi bodů v posledním týdnu na ostatní dotáhl Baník Ostrava. Je tedy o co hrát a to je dobře.