Ano, dnes bylo Výkonným výborem FAČR rozhodnuto o tom, že trenér české fotbalové reprezentace Karel Jarolím bude pokračovat ve funkci hlavního trenéra „A“ mužstva ČR. Stejně, jako v nedávné anketě deníku Sport jsem tomu rád. Považuji toto rozhodnutí za nejvhodnější způsob, jak pokračovat v nastoupené cestě tvorby nového týmu.
Tvrdím to i přesto, že jsem přesvědčen, že kvalifikaci na mistrovství světa v Rusku měl náš reprezentační tým zvládnout lépe a rozhodně je naše účinkování třeba považovat za neúspěch. Přesto, že trenér Jarolím měl před sebou těžký kol přebudovat tým a neměl času na rozdávání. Jenže to přeci k takové pozici patří ve všech zemích, v tom je právě skryta schopnost trenéra vybrat správné hráče, zvolit odpovídající herní strategii a vytvořit týmovou chemií konkurence schopný tým a pokud možno hned. Přesto, že v této klíčové roli trenér Jarolím nepřesvědčil a přebudování mělo být podstatně dále, než je česká skutečnost. Přesto, že i já jsem několikrát nevěřil svým očím, jakou zvolil základní sestavu, zápasovou strategii a základní rozestavení.
To všechno jsou odborné trenérské otázky a každý trenér má právo je řešit dle svého přesvědčení, intuice či zkušeností. Často se potom po utkání ozývají mnozí generálové po bitvě, ale trenér vše musí řešit právě na základě uvedených schopností, včetně informací o soupeři. V tomto smyslu určitě trenérovi ne všechno vyšlo podle představ. Přesto jsem přesvědčen, že je správné a pro další kvalifikaci vhodné, aby trenér Jarolím pokračoval.
Přesto, že v reprezentaci není čas na nějaké dlouhodobé zkoušení či testování hráčů či herních systémů, protože v reprezentaci jde vždy a okamžitě o pozitivní výsledky, tak i já tvrdím, že v provedení trenéra Jarolíma se jednalo o masívní prostor pro zkoušení mnoha hráčů, čímž se zmenšil prostor pro určitou stabilizaci týmu, vytváření správných návyků dle požadavku trenéra a potřebné automatizmy. Mnohými, často zbytečnými nominacemi dalších hráčů se dokonce vytvářela atmosféra nedůvěry a údajného vlivu agentů hráčů na nominaci jejich klientů (fotbalistů), což je v této branži bohužel prý běžná praxe a zmínil se o tom i místopředseda FAČR pan Berbr, což nenechal trenér Jarolím bez reakce. I z toho mi vyplývá, že atmosféra mezi některými členy vedení FAČR a trenérem Jarolímem není ideální.
Jenže to není předmětem tohoto mého komentáře. Já se v něm vyjadřuji k odborné trenérské otázce, i když vím, že i finance a vztahy mezi zainteresovanými hrají roli. Přes všechny tyto okolnosti s vědomím, že zdaleka ne všechno se povedlo dle představ trenéra, vedení FAČR a fanoušků jsem přesvědčen, že pokračování trenéra Jarolíma je dobré řešení. Přeci jenom práce trenéra reprezentace je jiná, než v klubu, kde jsou utkání každý týden, často i dvakrát v týdnu. I na tuto variantu se musel trenér Jarolím adaptovat. Nechci tím říci, že mu k tomu měla být k dispozici kvalifikace na mistrovství světa, ale určitě je dnes v přebudování týmu ve fázi, kdy má jasnou představu o širším i užším kádru týmu, možnostech hráčů na jednotlivých postech a vhodném herním stylu týmu podle typologie hráčů. I poslední dvě kvalifikační utkání v Ázerbajdžánu a se San Marinem ukázala, že mladá krev v kombinaci se střední generací hráčů, kteří už mají v reprezentaci něco odehrané, má potenciál vytvořit konkurenceschopný tým v cestě na EURO 2020.
Já jsem tentokrát totiž nesouhlasil s příliš kritickým hodnocením výkonu našeho týmu v tomto dvojutkání. Ano, souhlasím, že už nebyla šance na postup a nehrálo se pod tak silným tlakem, ale nová generace hráčů je podle mého názoru velice slibná a prokázala to i v těchto dvou utkáních. A platí to především pro utkání v Baku, kde tým sice vyhrál jen těsně 2:1, ale vypracoval si mnoho dalších šancí a to je znak kvality. A vůbec bych s tím nespojoval nízkou kvalitu soupeře. Fotbal v Ázerbajdžánu šel hodně nahoru a už nepatří do evropského suterénu.
Také jsem si přečetl kritiku na velký počet ztrát míčů ve středu hřiště a kvalitnější tým by to prý zcela jistě dokázal potrestat. S tím sice souhlasím, ale umění trenéra je přeci zvolit způsob hry podle kvality soupeře v konfrontaci s kvalitou svého týmu, a proto např. tvořili středovou trojici v Ázerbajdžánu kreativní hráči Hušbauer, Barák a Darida. Proti silnějšímu soupeři by byla zcela jistě jiná a ztrát míčů by bylo méně, protože bychom měli na hřišti defenzívnější hráče a míč v držení kratší dobu a více mysleli na eliminování předností silnějšího soupeře.
Předpokládám, že i trenér Jarolím dnes už ví, že období zkoušení už skončilo (i když mělo být daleko kratší) a nyní už nastává fáze zdokonalování součinnosti hráčů a pilování taktických variant hry nominovaných hráčů a systému hry celého týmu. Trenér Jarolím už zná hráče, které si vybere a předpokládám, že nebude nominovat hráče typu Václav Kadlec jenom proto, že se mu povedlo jedno prvoligové utkání, vstřelil jednu branku či se naučil říkat do médií věty podle návodu lidí kolem sebe. Potom se není třeba divit těm fanouškům, kteří tvrdí, že Kadlece potřebuje Sparta prodat, aby se jí vrátila alespoň část z částky 73 milionů korun, které za něj nepochopitelně zaplatila, a proto byl nominován do reprezentace a na taháku má napsané věty, které má říkat do médií.
Nevím jak vy, ale já už se těším na další reprezentační období a jsem přesvědčen, že česká fotbalová reprezentace má před sebou velmi úspěšné období. K tomu ovšem potřebuje podporu nejen fanoušků, ale také svých nadřízených na FAČR, protože to vše, společně s prací hlavního trenéra, přispívá k dobré atmosféře v týmu.