Při pohledu na aktuální tabulku ePojisteni.cz ligy mě zaujala jedna věc. V tomto 23. kole se utkaly týmy z první poloviny tabulky se soupeřem z druhé poloviny tabulky (s jednou výjimkou utkání Jablonec v. Zlín, kdy oba tito soupeři jsou umístěni v první polovině tabulky). A pro sázkaře to muselo být příjemné 23. kolo, protože v sedmi utkáních získaly tři body za výhru právě tabulkově úspěšnější týmy, konkrétně Plzeň, Slávia, Sparta, Mladá Boleslav, Teplice, Slovácko a vzpomínaný Jablonec. Z týmů ve druhé polovině tabulky bodovaly jen Bohemians Praha v klíčovém záchranářském derby s Jihlavou. Na hřištích se tedy nekonala nějaká velká výsledková překvapení, proto se budu v první řadě věnovat jinému tématu, které ovšem s naší nejvyšší soutěží úzce souvisí a tím je problematika trenérů a jejich aktuální „ztráta důvěry“ hned v několika klubech.
Předčasné ukončení trenérského angažmá samozřejmě k naší profesi opravdu patří a není asi mnoho trenérů, které by to nepostihlo. Přesto jsem přesvědčen, že u nás v Česku se k této profesi nechováme s dostatečným respektem a odvoláváme trenéry tak trochu s lehkým srdcem. Nechci zpochybňovat právo každého klubu a jeho majitele (dnes je klub firma, která má svého nebo své majitele) vybrat si kolem sebe lidi podle svých představ. Jenže někdy mi to připadá, že ten majitel nebo jím pověření lidé v klubu při angažování nového trenéra ani žádné představy nemají. Zamýšlím se nad tímto stavem nejen jako fotbalový trenér, který si to prožil na své kůži, ale také jako dlouholetý člen prezídia Unie českých fotbalových trenérů, kterou by tento trend neměl nechat bez povšimnutí. Já samozřejmě respektuji, že klub má ze svého hlediska právo a důvod k trenérské změně a těch důvodů může být mnoho a ne vždy to je práce trenéra. Jen ze své zkušenosti jsem musel skončit např. z iniciativy důležitého sponzora, který neunesl prohru s konkurenčním klubem a jeho sponzorem, 2 krát jsem musel skončit po splnění cílů klubu, ale nový majitel klubu si přivedl svoje lidi, včetně trenéra, v jednom klubu jsem se stal já jako asistent, i s hlavním trenérem nezaměstnaným díky iniciativě starších hráčů, kteří se obávali o své postavení, protože hlavní trenér v zájmu klubu se nebál dávat šanci mladým talentům, kteří se poté stali oporami reprezentace a klub za ně vyinkasoval vysoké částky při jejich přestupech do zahraničí.
Je jasné, že hlavní motivací ke změně trenéra jsou výsledky a výkony týmu, ale ty mají svoje příčiny a zdaleka ne vždy je to práce trenéra. I proto je na první pohled zarážející, že došlo k odvolání (dnes se tomu říká „ukončení po vzájemné dohodě) trenéra Pivarníka z prvního místa prvoligové tabulky. Ano výkony mohou být vždy lepší, za to se dá schovat cokoliv, ale při meziřádkové znalosti fungování plzeňské kabiny si pravý důvod lze docela relevantně domyslet. A jak znám trenéra Pivarníka, tak mi to do sebe zapadá. Zkrátka si se všemi hráči „nesedl“. Potom je na místě otázka, zda měl jít on nebo někdo jiný a do toho já nevidím.
Jako člena prezídia UČFT mě zaujalo typické české řešení této trenérské transakce, kdy někdo je oficiálním hlavním trenérem a tím skutečným je díky absenci nejvyšší licence někdo úplně jiný. V Plzni lze dosadit jména Bečka a Horváth. Všichni jsme se dočetli, i když klub se tomu brání, že faktickým trenérem je Pavel Horváth. Byl jsem ve zkušební komisi při jeho závěrečných zkouškách licence UEFA A a nepochybuji, že může být dobrým trenérem, pokud se dokáže oprostit od metod, které používal jako hráč. Já těmto trenérům říkám „trenéři s hráčským myšlením“ a to může být v jejich trenérské práci problém. To byla totiž hlavní příčina roztrhání obleků v reprezentaci při návratu z utkání baráže v Černé Hoře. Navíc v tomto případě si nejsem jist, zda s licencí UEFA A může být Horváth vůbec na střídačce prvoligového týmu. Možná je tam oficiálně jako masér…
Zcela jiným případem je výměna trenéra v Bohemians Praha, kde odcházející trenér Koubek vytypoval za sebe náhradu v Martinovi Haškovi, sám mu zatelefonoval, spolu se sešli a Martin Hašek, držitel nejvyšší trenérské licence UEFA Profi se ujal týmu. A výsledkem je důležitá výhra týmu „Klokanů“ 1:0 s Jihlavou.
Já vím, Viktoria Plzeň také vyhrála v Hradci Králové 1:0, což bylo v té chvíli pro klub, ale i nové trenéry Bečku a Horvátha (nebo opačně) nejdůležitější. Jestli se zlepší i předváděná hra, tak na to si budeme muset ještě počkat, pokud se vůbec dočkáme. I mě to bude velice zajímat.
Mám takový pocit, že Viktoria Plzeň se tak trochu nechala inspirovat při odvolání trenéra Pivarníka pražskou Spartou. I tam, jak jsme si mohli přečíst mezi řádky několika rozhovorů s hráči Sparty, přestala, pokud někdy existovala, chemie v komunikaci na lince trenér a hráči. V případě Sparty bylo ještě zvláštní, že v klubu musel skončit nejdříve trenér Ščasný, ale zůstal tam jeho zbytek realizačního týmu. Vlády se ujal „domácí“ trenér Holoubek a výsledkem byla absence fungující „chemie“. A vinen je tedy kdo? Samozřejmě erudovaný, ale velmi nezkušený odborník v těchto otázkách trenér Holoubek? V našich českých podmínkách ano!
Posledním případem z posledních dnů je ukončení spolupráce zachraňující se Jihlavy s trenérem Bílkem. Vedení Jihlavy považuji za velmi rozumné a rozumím také této snaze v nelehké situaci klubu a týmu udělat změnu, která má za úkol vyburcovat tým před závěrečnou fází ligy. Tato změna má logiku a jasný vzkaz hráčům, že teď je to na nich. Zda a jak k tomu přispěje trenér Jinoch si nedokážu vyhodnotit. Zřejmě i on má odpovídající nejvyšší licenci, ale to k úspěšnému fungování nestačí. K tomu je třeba hodně zkušeností a já si nevzpomínám, kde vlastně „trenér manažer“ Jinoch s hráči pracoval. Úmyslně jsem použil termín „pracoval s hráči“, protože trenérské povolání zdaleka není jen o trénování. Jihlavu bych rád viděl v lize i příští rok, ale moc bych na to nesázel. Doufám, že se pletu.
Poslední moje trenérské zastavení bude v Hradci Králové. Tam nabídl student nejvyšší trenérské licence UEFA Profi trenér Pilný rezignaci (i když napsaný je oficiálně Frimmel), ale klub ji nepřijal, což je v českých podmínkách unikátní věc.
A teď k výsledkům 23. kola. Všechny 4 vedoucí týmy v tabulce vyhrály o jednu branku a evidentně se tím hlásí o účast v evropských pohárech. Plzeň v Hradci Králové 1:0, Slávia v Karviné 2:1 a Mladá Boleslav na Dukle 2:1 dokonce na hřištích soupeře, pražská Sparta na svém stadionu s Brnem 3:2.
Zlín prohrál v Jablonci 2:0 a uvidíme, jak tato prohra přiživí spekulace o výměně trenéra Páníka. Jen to podle mého názoru potvrzuje zlínskou enormní snahu vybojovat si konečně účast v předkolech Evropské ligy, která jim po několika neúspěšných výsledcích může proklouznout mezi prsty.
I proto, že se ke Zlínu výbornými výsledky i výkony přibližují Teplice a po vzájemné výhře v tomto kole i Jablonec.
Ve spodní polovině tabulky získaly body a to hned tři jen Bohemians. Všichni ostatní prohráli a v dalších kolech bude boj o udržení se v nejvyšší soutěži velmi dramatický. Uvidíme, jak zabere trenérská rošáda v Jihlavě.
Nenápadně, ale bodově systematicky se z nejhoršího dostává Slovácko. Tentokrát porazilo brankou Šumulikoskiho z trestného kopu poslední Příbram a já mám pocit, že o prvním sestupujícím je rozhodnuto.
Po vypadnutí z MOL Cupu prohrál Liberec v Teplicích 3:1 a v závěrečné fázi ligy ještě musí zabojovat stejně, jako Brno po prohře na Spartě. Karviná se vrátila do druhé poloviny tabulky po prohře se Slávií, která ovšem není nějakým propadákem.
I toto kolo bylo zajímavé, i když ne tak z hlediska překvapivých výsledků, jako trenérských změn. Ale jak se s oblibou omlouvají fotbalová negativa formulkou „i to patří k fotbalu“, tak já dodám zejména k tomu českému.