Ve 22. kole ligy nezaujalo jen derby pražských „S“

Ano, událostí, které opravdu zaujaly bylo hodně, ale určitě ta nejvíce očekávaná bylo zcela jistě slavné pražské derby Slávie proti Spartě. Nevím proč, ale v paměti mně zůstalo derby číslo 170, které jsem sledoval kdysi dávno společně se svým tátou Slávistou. Dnes už to bylo derby č. 285 a pokud někdo očekával gólovou přestřelku, tak je stále hodně naivním příznivcem fotbalu. Už jsem to napsal několikrát, že v utkání dvou kvalitních soupeřů lze očekávat i kvalitní organizaci hry, která nedovolí svému protivníkovi vypracovat si mnoho šancí ke vstřelení gólů. A to byl i případ nedělního pražského derby.

Jenže tak zjednodušené to nebylo. V utkání totiž jasně dominovala Sparta, i když bez vyložených šancí, která měla být rozjeté Slávii jen slabým soupeřem a tři body si měla jasně připsat v boji o mistrovský titul Slávie. Opak byl však pravdou a všichni se ptají, jak je to možné, proč se silný tým Slávie vůbec neprosadil, proč nebyly vidět ani její opory, proč hráči Slávie byli bez pohybu, proč byli pomalí a nevýrazní, proč, proč proč. Troufnu si říci, že je to docela jednoduché. I hráči Slávie jsou jen lidé z masa a kostí, nejsou tedy roboty, které trenér naprogramuje a oni hrají podle jeho představ, podle představ klubového vedení a fanoušků. Fotbalisté favorizované Slávie nezapomněli hrát fotbal, oni neztratili kondici těsně před utkáním. Oni zkrátka neunesli psychicky tlak, který díky těmto předzápasovým teoretickým předpokladům byl na ně uvalen.

Hráči Sparty ve srovnání s hráči Slávie byli rychlejší, pohyblivější, lépe pracovali s míčem, a to jen proto, že od nich nikdo moc neočekával, říká se tomu, že neměli co ztratit, jenom překvapit ziskem nějakého bodíku. Rozdíl ve výkonu obou týmů ve prospěch Sparty tedy nezpůsobili trenéři špatnou volbou sestavy, rozestavením či jinou taktickou variantou, ale způsobily to zkrátka hlavy hráčů, do kterých, jak já roky v nadsázce říkám, není vidět a nedají se, na rozdíl od kloubů a jiných orgánů, vyměnit. Pražské derby tedy opět znovu potvrdilo, jak důležité je i ve sportu správné nastavení hlavy, což v našem fotbalovém prostředí bylo a je roky podceňované a zlehčované. Je to důkaz toho, že psychická odolnost není výmluvou trenérů, ale je to relevantní „disciplína“ v hodnocení kvality fotbalisty. A tady mají i hráči Slávie velké rezervy, ale i toto derby jim může pomoci i v této oblasti na sobě pracovat.

Na závěr k tomuto utkání přidám výsledek 1:1, který se zrodil díky pokutovému kopu, který se možná neměl kopat, i když bych to nedával za vinu rozhodčímu, protože v reálném pohledu souboj Slávisty Mingazova a Sparťana Karavajeva vypadal jako faul. Po prostudování záznamu situace se ukázalo, že Mingazov to zahrál tak dobře, že oklamal rozhodčího i mě.

Další z favoritů na mistrovskou korunu Viktoria Plzeň přivítala na svém stadionu Teplice a utkání to bylo velmi zajímavé. Tepličtí totiž hráli velmi dobře, aktivně a v 84. minutě vedli 0:2, přesto utkání nevyhráli, skončilo remízou 2:2. Za zmínku určitě stojí první branka Teplic, která by se mohla stát zcela jistě hytem silvestrovských pořadů. Plzeňští hráči Kopic a Zeman chtěli spolu zahrávat rohový kop, Kopic krátce posunul míč a předpokládal, že Zeman si ho upraví k zahrávání. Jenže všímavý hráč Teplic Krob posunutí míče správně považoval za jeho uvedení do hry, doslova ho „ukradl“ a pelášil se svým spoluhráčem na druhou stranu hřiště a Červenka skóroval do sítě Plzně. Oba hráči domácích Kopic a Zeman jen strnule sledovali počínání teplických hráčů a rozhodčí ukázal na střed hřiště, tedy gól uznal.

Přesto, že hráči Plzně v samém závěru utkání dvougólové vedení Teplic srovnali na remízu, tak na druhý den byl od mužstva odvolán trenér Pivarník. Zdá se mi, že tento krok je na jednu stranu nečekaný, ale spekulovalo se o něm již několik týdnů, takže v plzeňských podmínkách šokem zřejmě není. Jestli za tím stojí jen výkony a výsledky mužstva můžeme jen spekulovat. Proslýchá se i o vztazích trenéra s hráči apod.

Další charakteristikou tohoto kola jsou bodové zisky týmů bojujících o záchranu. Určitě největším šokem je prohra Zlína na domácím stadionu s Hradcem Králové 1:3. Sice k tomu přispěly dvě chyby zlínského brankáře Dostála, ale i tak takový výsledek asi nikdo nečekal. V minulém týdnu jsem pracovně navštívil dva tréninky týmu Zlína, které vedl asistent trenéra Bronislav Červenka a dozvěděl jsem se, že hrací plocha na hlavním stadionu ve Zlíně je v katastrofálním stavu. Je to problém jarních hracích termínů a klimatických podmínek u nás. Tvořit na tomto nerovném a často trávu postrádajícím terénu není jednoduché a i proto často utkání skončí bezgólovou remízou. Pro důkaz tohoto trendu uvedu zajímavé srovnání. V prvních šesti kolech této sezóny nejvyšší soutěže skončila 3 utkání bezgólovou remízou a v jarním pokračování v šesti kolech nepadl gól ve 14-ti utkáních a to je opravdu rozdíl.

Další tříbodový zisk z týmů ohrožených sestupem se podařil Liberci po výhře 2:0 s Karvinou a poslední Příbrami v utkání s Bohemians. Proto se situace na konci tabulky opět zdramatizovala. Pomohly k tomu také dvě bezbrankové remízy Brna s pražskou Duklou a Jihlavy se Slováckem. Přitom oba domácí týmy potřebovaly získat plný počet bodů.

Docela zajímavé jsou bilance některých týmů po šesti jarních kolech. Tak např. týmy Slovácka a Brna ještě neokusily hořkost porážky, jenže oni 5 krát hrály nerozhodně, z toho 4 krát 0:0. Zarážející je to pro mě především v případě Brna, protože si velmi dobře pamatuji před sezónou opakovaná prohlášení nového trenéra Habance o atraktivním fotbalu, což bezbrankové remízy zřejmě nejsou.

Tým Bohemians ještě nezískal 3 body za výhru. Jen 3 krát získal bod po remíze 0:0. Potom se nemůžeme divit, že v jarní části ligy hráči vstřelili v šesti kolech 86 branek a na začátku soutěže v šesti kolech 127 branek.

Do výčtu všech utkání 22. kole mi chybí poslední mezi Mladou Boleslaví a Jabloncem a hádejte jeho výsledek. Ano, uhodli jste bez problémů, protože ani v tomto utkání branka nepadla, což je pro ambiciózní tým z města automobilů určitě málo.

Naopak potěšila v tomto kole průměrná návštěva 6 tisíc diváků na jedno utkání. Ano, zařídil to plný stadion při utkání Slávie se Spartou a tradičních 10 tisíc v Plzni. Snad se s příjemnějším počasím více zaplní i ostatní stadiony.

Komentáře nejsou povoleny.