Podzimní sezónu nejvyšší soutěže uzavřelo neúplné 16. kolo

Komentář k poslednímu podzimnímu kolu musím zahájit dvěma utkáními, která se vůbec nehrála, což je v současné době tak trochu rarita. Rarita proto, že v novodobé historii českého fotbalu se to tak často nestává. Nestává se to proto, že kluby v České republice musí, pokud chtějí nejvyšší soutěž hrát, splňovat spoustu norem, předpisů a musí také splňovat podmínky, které se týkají vybavení stadionu a do toho patří i hrací plocha. A jednou z těchto povinností je vyhřívaná hrací plocha, bez které se nejvyšší soutěž hrát nedá. A v tomto kole se ukázalo, jak potřebná je to povinnost. Jenže vyhřívání není jen povinnost, ale musí se také v případě nutnosti využívat.

Oba případy, tedy v Jablonci a na Bohemians v Praze jsou stejné jen na první pohled. V Jablonci, kde to díky svému dva a půl sezóny dlouhému působení na trenérské lavičce dobře znám, napadlo v krátkém času dvacet, možná třicet centimetrů sněhu a na takovou kalamitu je i vyhřívání krátké, tedy neúčinné. Jenže na stadionu v Praze na Bohemians nešlo o sníh, ale zmrzlý terén, tedy hrací plocha. A na takových se ve vyspělé fotbalové Evropě hrát nesmí. Proto i já patřím k těm, kteří takové rozhodnutí hlavního rozhodčího schvalují. Hrát na takovém povrchu totiž není o fotbalu, ale o zcela jiném sportu, hrozí zranění hráčů a také o spekulování v regulérnosti obutí fotbalistů obou týmů. Samozřejmě se nabízí otázka, proč nebylo efektivní vyhřívání hrací plochy, když ho mají všechny stadiony v nejvyšší soutěži, včetně stadionu Bohemians. A možností se nabízí hodně, já si z nich i dokáži vybrat favorizované varianty, ale neudělám to, protože jsou to jen moje spekulace. V každém případě je to chyba pořádajícího klubu a to další musí řešit příslušné komise.

Z utkání, která se hrála jsem tentokrát považoval za nejatraktivnější a nejzajímavější utkání druhého týmu v tabulce pražské Slávie s třetím týmem Zlínem na jeho stadionu. Výsledek 0:4 pro Slávii je určitě nečekaným debaklem domácích, ale průběh utkání byl trochu jiný. Slávia určitě vyhrála zaslouženě, protože prokázala vysokou efektivitu i taktickou vyzrálost, ale kdyby domácí hráči, zejména Holík, proměnili svoje tutovky, tak by byl výsledek asi jiný. I v tomto případě se ukázalo, jak důležitá je v současném fotbalu první vstřelená branka v utkání. Tu totiž vstřelila brzy Slávia a její hráči se potom zaměřili na bránění v obranném bloku a na rychlém protiútoku, tedy na způsob hry, který praktikuje jejich soupeř a proto je v letošním ligovém ročníku tak velkým překvapením. Jenže jak se ukázalo, nedokáže při vedení soupeře zvolit správnou míru aktivity v útočné fázi hry ve snaze vyrovnat a vyvarovat se při tom ztrát míčů, které tak kvalitní soupeř jako Slávia využije. Hra totiž musí být nejenom aktivní, ale i bezpečná a na to narážel trenér Páník v pozápasovém hodnocení utkání. I mně připadalo, že někteří hráči Zlína se snažili více zaujmout svým výkonem, než týmovým, na kterém to měli ve Zlíně založené celý podzim.

Další favorité na pohárová umístění hráli se střídavými výsledky. Sparta podle očekávání potvrdila roli favorita na svém stadionu a porazila Teplice 2:1. A opět hrála podle not mladého trenéra Holoubka. Mám na mysli bránění v aktivním obranném bloku a snaze získávat míče ve středu hřiště. Kromě první branky po standartní situaci druhou branku vstřelil Lafata právě díky nepřesné rozehrávce Teplic ve středním pásmu.

Dva týmy, které uzavírají tabulku hráli se soupeři atakujícími pohárové příčky a překvapivě oba dva dokázaly bodovat. Jihlava porazila na svém stadionu liberecký Slovan nejtěsnějším rozdílem 1:0 a přidělala tak vrásky trenérovi Trpišovskému před důležitým posledním utkání ve skupině Evropské ligy v Soluni, ale hlavně pomohla sobě v úkolu získat před jarním pokračováním co nejvíce bodů, aby ztráta nebyla přes zimní přípravu nereálná. To se jí podařilo a určitě dobře ví, že nesmí jásat, ale povzbuzení to určitě je, včetně pro trenéra Bílka.

Druhý adept na sestup do FNL Příbram remizoval v Mladé Boleslavi 2:2 a prodloužil svoji sérii bez prohry na čtyři utkání. Boleslavští také prodloužili svoji sérii, ale je opačného charakteru, tedy 6. utkání bez výhry, což je pro tak ambiciózní klub velmi nepříjemné. Dobře si vzpomínám, jak jsem před touto sérií i já chválil tým i klub za pozici na prvním místě v tabulce i po odchodu trenéra Jarolíma, ale něco se muselo v týmu přihodit. Určitě začátek této krize lze hledat v nešťastném závěru utkání s Brnem, když tým obdržel branku v samém závěru utkání, tedy podobně, jako nyní s Příbramí. Pro příbramské je tento výsledek, podobně, jako pro jihlavské, povzbuzením do zimní přípravy před jarním pokračováním nejvyšší soutěže a v jejich snaze o záchranu v nejvyšší fotbalové soutěži.

V dalším utkání týmů z konce tabulky s nebezpečně malým odstupem od dvou jmenovaných na konci tabulky bylo utkání Dukly Praha se Slováckem. Sázková tendence tentokrát hovořila ve prospěch domácí Dukly, ale utkání potvrdilo fakt, že Dukla Praha je asi nejméně sympatický tým pro sázkaře. Dokáže totiž nejen překvapit pozitivně, ale i negativně. Její výsledky se totiž nedají předpokládat. např. před týdnem vyhraje ve Zlíně a tentokrát i přes vedení 1:0 a 2:1 prohraje díky dvěma obdrženým brankám v samém závěru utkání se Slováckem 2:3. Podobnou charakteristiku lze použít i u týmu Slovácka. V závěru podzimní části sezóny totiž Slovácko vyhrálo překvapivě v Karviné 1:0, poté prohrálo na svém stadionu s Hradcem Králové 1:3, a v posledních dvou utkáních na hřištích soupeřů přivezlo bod z Liberce za remízu 2:2 (o další dva body je i podle vyjádření komise rozhodčích připravil rozhodčí) a teď i z pražské Julisky , tedy stadionu Dukly, po výhře 2:3. I tato statistika potvrzuje můj názor, že v současném fotbalu je stále těžší v utkáních průměrných a rovnocenných soupeřů získat na domácím stadionu tři body. Je to proto, že ten hostující tým dobře brání a využije ztrát domácích hráčů, kteří se snaží tvořit hru a k těm ztrátám tak logicky dochází. V tomto kole to postihlo i Zlín v utkání s pražskou Slávií.

Posledním utkáním tohoto kola bylo v Brně moravské derby s nováčkem z Karviné. Konečná remíza 1:1 je zcela jistě úspěchem Karviné, i když nováček nebyl daleko od zisku tří bodů. Branku domácí vstřelili až v závěru utkání po centru veterána Zavadila (snad se Pavel na mě nebude za ten termín zlobit) hlavou Vraštil. Pro domácí je to další nečekaná ztráta, která jen potvrdila nevydařený podzim Zbrojovky. Umístění na první nesestupové příčce pouhé dva body od sestupu určitě v Brně nečekali, zejména po velmi sebevědomém vystupování nového trenéra Habance po svém nástupu. Už tenkrát jsem tento jeho způsob prezentace kritizoval, zejména proto, že tím nepřímo kritizoval svého předchůdce trenéra Kotala. I v tomto případě se potvrdilo, že pravda leží na hřišti. Tak trochu mi ten případ připomíná loňskou výměnu trenérů v Baníku Ostrava za Svědíka Frňka. Znát nejnovější trendy ve fotbalu nestačí. K tomu musíte mít pochopení a trpělivost majitele (to si trenér Habanec zajistil) a vhodné hráče (až tak mužstvo neznám). Snad se jim to v Brně časem podaří, jen by byla škoda, kdyby to bylo až ve druhé lize, jako v Baníku Ostrava.

Komentáře nejsou povoleny.