Tomáš Rosický je skvělý fotbalista, jeho způsob hry mám moc rád, rád se na něj dívám, ale v tomto komentáři ho musím kritizovat a začnu trochu zeširoka hodnocením přípravného období před začátkem EURO 2016.
Nejprve ke konečné nominaci 23 hráčů na náročný turnaj. Ta širší byla trenérem Vrbou zvolena zcela logicky a podle formy z jarní části soutěží, ale i v ní jsem viděl několik varovných zejména zdravotních otazníků. Týkaly se formy několika hráčů, kteří byli v jarní části sezóny na delší dobu zranění a tedy mimo pravidelný trénink. Mám na mysli především Šurala a Pavelku. I když se nepohybuji přímo v těsné blízkosti obou hráčů, tak jsem byl zvědavý na jejich schopnost se uzdravit a hlavně dostat do obvyklé formy. Upřímně se přiznám, že jsem nevěřil, že budou pro tým na EURO prospěšní. Proto mě překvapilo jejich setrvání v užší nominaci a byl jsem zvědavý, jak se předvedou ve třech přípravných utkáních s Maltou, Ruskem a Jižní Koreou. A bohužel se potvrdily moje pochybnosti o jejich sportovním přínosu pro tým na EURO ve Francii. Chápu všechny okolnosti a kritéria pro nominaci a plné právo trenéra Vrby zvolit si ji podle svého uvážení. Jen chci poznamenat, že oba tito hráči se sice velkou měrou podíleli na postupu našeho národního týmu, ale nic moc od nich očekávat nemůžeme. Oni jsou sice uzdravení a mohou trénovat a hrát fotbal, ale určitě nejsou v optimální formě, což potvrdilo i včerejší přípravné utkání s Jižní Koreou.
Teď tedy k Tomášovi Rosickém a našemu národnímu týmu. Ze včerejšího utkání jsem viděl pro svoje fotbalové zaneprázdnění jen důležité fragmenty, ale i ty společně s rozhovory některých aktérů a zkušenostmi s hrou národního týmu v minulosti, mě přivedli na myšlenku zamyslet se nad některými prvky naší hry, které nám podle mého názoru škodí a mohli bychom toho na EURO litovat. A jsem rád, a jsem přesvědčen, že i trenér Vrba, že přípravná utkání, včetně toho včerejšího, tyto slabiny odhalila. Velkou roli v tom hraje paradoxně náš nejlepší fotbalista Tomáš Rosický.
Začnu základní premisou fotbalového trenéra, že by měl zvolit pro své hráč, potažmo tým, způsob hry, na který mají předpoklady a schopnosti. A tomu se musí podřídit i třeba jeden, ve srovnání s ostatními spoluhráči vysoce nadstandartní hráč. A mám s tímto bohatou zkušenost i aktuálně v těchto dnech.
Dobře si vzpomínám na zahajovací utkání minulé kvalifikace na EURO 2012 v Polsku, kdy reprezentace hrála v Olomouci s Litvou. Nejde o to, že to utkání náš tým prohrál. Z tribuny jsem totiž dobře viděl, jak Tomáš Rosický peskoval své spoluhráče, pokud použili v rozehrávce dlouhé křížné míče. Vyžadoval jiný způsob hry, na který je zvyklý z Arsenalu. Tenkrát jsem to kritizoval, navíc to na EURO vypadalo, že tehdejší trenér Bílek se tímto názorem nejrespektovanějšího českého fotbalisty nechal natolik ovlivnit, že v prvním utkání ve skupině s Ruskem díky tomuto, pro české fotbalisty technicky nezvládnutelném a tedy pro svoji branku nebezpečném způsobu zahájení útočné akce, toto utkání prohráli 4:1 a mohlo to být klidně i daleko vyšším rozdílem. Naštěstí se trenér Bílek z tohoto utkání poučil a v dalších dvou s Řeckem a Polskem zvolil daleko jednodušší a hlavně bezpečnější variantu a výsledkem byl postup ze skupiny z prvního místa. Pro zajímavost dodám, že po utkání s Ruskem nastoupil Tomáš Rosický ze tří zbývajících utkání (včetně čtvrtfinále s Portugalskem) jen v prvním poločasu s Řeckem. Je to náhoda?
Téma tohoto komentáře jsem zvolil ne proto, že trenér Vrba a fotbaloví komentátoři vypichují hrubé chyby v rozehrávce našeho týmu ve třech přípravných utkáních, tané ne proto, že jednu z nich, která nás stála branku v utkání s Jižní Koreou udělal Tomáš Rosický. Ale také proto, že Tomáš Rosický v nedávném rozhovoru správně vypíchl příčinu, proč stále méně českých hráčů hraje v prestižních evropských soutěžích a klubech. Říká, že největší slabinou českých fotbalistů, ve srovnání s těmi zahraničními, je nedokonalá práce s míčem. S tím já plně souhlasím. Proto mi není jasné, proč by tito hráči měli zahajovat svoje akce rozehrávkou pro ně velmi riskantním způsobem, na který je on zvyklý z Arsenalu. Ano, tam nemá za spoluhráče české fotbalisty, kteří mají přeci největší slabinu v práci s míčem.
Tím, jak vysvětlil svoji chybu při včerejším utkání, že „kopat míče do lesa je nesmysl“ souhlasím, ale to nekoresponduje s jeho správným názorem na největší slabinu českých fotbalistů. Tyto dva názory si zcela odporují a podle mého názoru se musí brát v úvahu a přizpůsobit se tomu druhému. Protože Tomáši jsou i jiné způsoby zahajování útočné akce, ne jen „kopat míč do lesa“. A jsou to způsoby také především bezpečné a náročností zvládnutelné pro tvoje „jen“ české spoluhráče.
Na závěr dodám, že i proto je třeba hrát tato přípravná utkání. Zkrátka nejen proto, aby se pilovaly útočné varianty a složení týmu. Ale i proto, aby se našel způsob hry, který sedne nominovaným hráčům a nepochybuji, že tak zkušený trenér, jako je Pavel Vrba si tyto poznatky vyhodnotí a zařídí se podle nich. Ve skupině máme soupeře (Španělsko, Chorvatsko a Turecko), kterým míč nedělá absolutně žádný problém. Tam by se Tomáši Rosickému hrálo skvěle. Naštěstí je naším občanem a tím i hráčem českého národního týmu.