Vedení fotbalového klubu Bayern Mnichov oznámilo již se značným předstihem, že současný trenér Guardiola nebude od léta 2016, kdy mu vyprší smlouva, v klubu i přes velký zájem Bayernu o její prodloužení, pokračovat v trenérské práci. Prodloužit svoji smlouvu totiž odmítl sám trenér Guardiola. To se sice nestává často, ale jeho zdůvodnění má logiku. Chce se ve své trenérské práci posunout zase dál a zkusit po nejvyšší fotbalové soutěži ve Španělsku a Německu další atraktivní soutěž v Anglii.
S podobným předstihem, na který u nás nejsme vůbec zvyklí, bylo také oznámeno působení trenéra Guardioly v Bayernu tenkrát po trenéru Heynckesovi. V tomto případě se rozhodl smlouvu neprodloužit klub, tedy Bayern Mnichov.
V našem fotbalovém prostředí se nic takového, jako v Německu i jinde ve vyspělém fotbalovém světě stát nemůže, protože by hned následovalo mnoho obav mezi aktéry této změny: Bude mít končící trenér motivaci pracovat u nás, budou ho hráči respektovat, když vědí, že v létě odejde? Nebude si trenér více hledat nové angažmá (pokud ho ještě nemá) než řešit problematiku našeho týmu atd. Jsem proto přesvědčen, že takový scénář změny na postu trenéra týmu by v Česku nemohl proběhnout. Už proto, že jsem jeden takový zažil v pozici nastupujícího trenéra a mnozí to považovali za podraz na toho současného. To by musel být „podrazák“ Guardiola na Heynckese před rokem a Guardiola na Pellegriniho dnes. Evidentně z ničeho takového v Bayernu šéfové nemají obavu. Jen dodám, že za trenéra Heynckese v této situaci získal Bayern Mnichov mistrovský titul, vyhrál německý pohár i Ligu mistrů. Podobný rozdíl v přístupu klubů v zahraničí a u nás v Česku vidím v blokaci hry pro hostujícího fotbalisty ve vzájemném utkání obou zainteresovaných klubů nebo posíláním hráčů do „béčka“ při neprodloužení smlouvy. Zpátky k Bayernu.
Bayern vede s náskokem Bundesligu, pokračuje v poháru i v Lize mistrů. Je pravda, že se začíná spekulovat, i přes aktuální náskok 8 bodů na druhý Dortmund a 18 bodů na třetí Herthu Berlin, o jeho nižší dominanci nad ostatními týmy v Bundeslize než tomu bylo v podzimní části soutěže nebo v loňské sezóně. Experti v Německu ovšem nezmiňují příčinu v letním odchodu trenéra Guardioly, ale v tom, že trenéři ostatních týmů už zřejmě našli určitý efektivní recept na způsob hry Bayernu.
Proto jsem si nenechal ujít tradiční velmi exponované utkání mezi Bayerem Leverkusen a Bayernem Mnichov v posledním 20. kole nejvyšší německé fotbalové soutěže. A udělal jsem dobře. I když utkání skončilo bezbrankovou remízou, tak se bylo opravdu na co dívat a přinutilo mě i zamyslet se nad možnou příčinou překvapivého rozhodnutí šéfa trenérské lavičky Bayernu Mnichov neprodloužit smlouvu.
Hrálo se ve skvělé atmosféře, emoce plály v hledišti a hlavně na hřišti. Téměř každý verdikt rozhodčího byl hráči střídavě obou týmů považovaný za nesprávný. Způsob hry Leverkusenu byl zcela zřejmý a „ušitý“ na Bayern zcela pragmaticky. Musím potvrdit, že fungoval velmi dobře a nebylo to v posledním období poprvé. Použili ho i jiné týmy, i když je hodně náročný. V čem spočíval?
Jeden z nejdůležitějších záměrů trenéra Leverkusenu Schmidta byla agresivita v osobních soubojích na hranici, kterou povolí rozhodčí. A rozhodčí ji povolil docela hodně.
Dalším důležitým prvkem k otupení předností Bayernu byl enormní tlak na hráče s míčem po celém hřišti. Ne jen vysoké postavení hráčů Leverkusenu při zahájení hry brankářem Bayernu Neuerem, který se pak musel uchýlit k dlouhému výkopu na Lewandowského, ale i s tím si stopeři Leverkusenu poradili. To už jaksi patří ke strategii mnoha týmů, které nechtějí soupeři dovolit už od založení akce kombinační hru. Ale tak intenzívní presink po celém hřišti, v provedení Leverkusenu v tomto utkání, často vidět není. Za těchto okolností se hráči Bayernu v prvním poločasu k vážnějšímu ohrožení branky domácího týmu vůbec nedostali. Lewandowski na hrotu byl hodně osamocený a nebyli vidět ve hře ani jeho ofenzívní spoluhráči Costa, Coman, ani Robben. A když se navíc, překvapivě, v základní sestavě neobjevil zkušený a efektivní Müller, tak bilance v útočné fázi celého týmu byla nulová.
Jak prozřetelné bylo od trenéra Guardioly posadit Müllera na lavičku a poslat ho tam až v 60. minutě, kdy se dalo předpokládat, že domácím hráčům budou při tak organizačně a fyzicky náročném způsobu hry ubývat síly, se ukázalo v poslední půlhodině utkání. Tým Bayernu měl v té době už více prostoru pro svoje protiútoky, což svědčilo nejvíce na levé straně hrajícímu rychlému Costovi (první poločas hrál uprostřed pod Lewandowskim) a také čerstvému Müllerovi, který se brzy po svém příchodu na hřiště v 60. minutě dokázal protlačit do tří velmi dobrých šancí. Bohužel pro Bayern je nedokázal proměnit.
Bylo by to ovšem nespravedlivé, protože domácí tým Leverkusenu si prohrát nezasloužil a nic na tom nemění ani závěrečná slabší půlhodina.
Po shlédnutí tohoto utkání jsem začal přemýšlet nad příčinou slabších výkonů bavorského týmu a uvědomil jsem si, že zcela jistě jí není letní odchod trenéra ani zranění některých hráčů. Zranění byla i na podzim a klub jako Bayern má dostatek kvalitních fotbalistů. Skutečnými důvody menší dominance nad ostatními soupeři a v návaznosti v neprodloužení smlouvy trenéra Guardioly s Bayernem Mnichov možná bylo zjištění, že v Německu i přes jeho schopnost řešit efektivně způsoby hry (změny rozestavení, více přímočarosti než v Barceloně atd.) už trenéři v Bundeslize našli recept na způsob hry Bayernu a proto si chce svoji strategii a způsob hry vyzkoušet v Anglii, kde ho (ten recept) budou trenéři nějakou dobu hledat. Přesněji oni si ho najdou rychle, ale musí na něj hlavně připravit svoje týmy a prověřit v utkáních a to není nic jednoduchého.
Od léta nový trenér Bayernu Ancelotti je neméně zkušený trenér, kterého mají hráči v oblibě, protože jim dává na hřišti více volnosti. Trenéra Ancelottiho není vidět stále u postranní čáry ve vymezeném prostoru pro trenéra, jak neustále máchá rukama a hráčům ukazuje, kde se mají v daný okamžik pohybovat, jako to dělá trenér Guardiola a jak je v současném moderním fotbalu důležité. Španěl Guardiola se rychle naučil řeč, která je pro trenéra v komunikaci s hráči důležitá. Jak je na tom s němčinou Ital Ancelotti nevím, ale pokud špatně, tak má dost času do léta se dostatečně zdokonalit. Neprodloužení smlouvy a odchod trenéra Bayernu Mnichov do Anglie zkrátka dává větší smysl, než by se na první pohled zdálo. Bude zajímavé sledovat, jak se mu v Manchesteru City podaří realizovat svoje představy o způsobu hry a jak na ně budou reagovat soupeři. V Německu se to Guardiolovy i soupeřům podařilo. Uvidíme v Anglii.