Nedávno jsem psal komentář o českém fotbalovém reprezentantovi Vladimíru Daridovi a v jeho případě sdělil příčiny, proč se dokázal prosadit, jako v poslední době jeden z mála českých fotbalistů, ve vyhlášené německé nejvyšší fotbalové soutěži Bundeslize. Možná mi to nebudete věřit, ale já byl přesvědčený, že se Darida v Německu prosadí. On by se totiž prosadil i v jiných vyhlášených fotbalových ligách. Proč? O tom byl ten nedávný můj komentář.
K napsání toho dnešního mě inspiroval rozhovor s trenérem brankářů fotbalové Slávie Praha Radka Černého na téma trojice brankářů pražské Slávie. V jedné z odpovědí trenér Černý říká, jakým způsobem své svěřence motivuje a co jim říká. Cituji: „Vesměs to hlavní, co se jim snažím říct je, aby měli profesionální přístup nejen k zápasu a tréninku, ale k celému svému životu. Tady je furt rezerva mezi tím českým prostředím a prostředím v Anglii, Německu, Španělsku. Oni si musí (brankáři Slávie) uvědomit, že jsou profíci a víceméně musí i svůj životní styl podrobit své profesionální kariéře, dokud bude probíhat. Aby jim nestačilo, že hrají jenom ve Slávii, ale aby měli vidinu jít dál, sáhnout si třeba na tu Anglii, Německo…“.
A tady v tom je zakopaný pes. Vladimír Darida se touto radou řídí a určitě není sám. Bohužel jsou i mnozí jiní, kteří jsou vychovávaní právě českým prostředím, zdaleka ne jen fotbalovým, a proto se sice na české poměry s dobrým výdělkem, ale předčasně do něj vrací, protože v něm je to pohodlnější.
Příkladů bych mohl uvést mnoho a netýká se to jen samotných fotbalistů. Stačí si znovu přečíst charakteristiku svých fotbalistů jejich nadřízeného ve Viktorii Plzeň po zisku posledního titulu mistra a projít seznam plzeňských hráčů, kteří se z tohoto profesionálního prostředí vraceli zpět. Jako příklad jsem uvedl ten plzeňský, i když jsem její bývalý hráč a proto i fanoušek. Jen si myslím, že velmi dobře vystihuje téma tohoto mého zamyšlení. Oni totiž zdaleka nejsou sami a opakuji, není to jenom fotbal.
Je jasné, že se tady nebudu zabývat celospolečenskými problémy, ale ani fotbalovou politikou, i když oba světy sleduji. Já jsem trenér, proto se budu věnovat svojí oblasti. Jsem přesvědčen, že by si rady trenéra brankářů Slávie měli přečíst všichni fotbaloví trenéři v Česku, především trenéři mládeže. Protože platí, že trenér nejen trénuje, ale vzdělává a vychovává. Ten poslední pilíř trenérské práce se u nás dlouhodobě podceňuje.
Já hrál fotbal v úplně jiné době, kdy fungovalo v tomto prostředí krédo, že dobrý fotbalista by měl být i tak trochu problémový lidsky. Já s ním už tenkrát nesouhlasil. Bylo to jen alibi pro ty problémové, kterých bylo opravdu hodně. Pozůstatky tohoto nesmyslného kréda ubývají, ale bohužel ještě někde méně, někde více přebývají i dnes. A přebývají i u některých bývalých fotbalistů a současných trenérů. Naštěstí je jich stále méně, ale jsou. Přeci by mělo platit, že chci být v každé činnosti co nejlepší, a proto pro to musím udělat maximum možného. Já vím, to by byla naivní představa, ale snažit bychom se o to měli zcela jistě. Tam, v těch prostředích, která zmiňoval Radek Černý, to tak funguje a snad se tam někdy propracujeme i my v Česku.
V současném fotbalovém kalendáři se nacházíme v době zimních příprav, ale také přestupů. Nejvíce se sledovaly přestupy mladých českých reprezentantů Šurala, Skaláka a Pavelky. O tom, jak se jim bude dařit rozhodnou, kromě zdravotního stavu, nejen jejich fotbalové kvality, ale především ty lidské. Pro ty fotbalové si je nové kluby vybraly, ale potom rozhoduje jejich mentalita a charakter, tedy ambice, motivace, vůle, morálka, pracovitost, týmovost, psychická odolnost, zda je vítězný typ atd. Musí být totiž připraven na daleko náročnější konkurenční prostředí a bez těchto jmenovaných vlastností se tam neprosadí. Z tohoto pohledu bych nejvíce věřil Pavelkovi, ale to rozhodne čas.