Před zahájením kvalifikačního cyklu a při znalosti složení jednotlivých skupin by asi nikoho nenapadla myšlenka, že v konkurenci Nizozemska, Turecka a Islandu budeme dvě kola před koncem kvalifikace definitivně na EURO 2016 ve Francii, stejně na tom bude i Island.
A ve dvou zbývajících utkáních s největšími favority Tureckem a Nizozemskem se bude moci trenér Vrba zaměřit kromě úspěšného výsledku na pilování fotbalových detailů, které v současném fotbalu rozhodují a na které v krátkých srazech před jednotlivými utkáními nemá tolik času, kolik by potřeboval.
Mnozí komentátoři a fotbaloví fanoušci v diskuzích přičítají tento úspěch velké dávce štěstí, ale tak jednoduché to samozřejmě není. A když si v klidu projdeme hlavní příčinu tohoto úspěchu, tak zjistíme, že tím je trenér národního týmu Pavel Vrba a není náhodou, že tento trenér byl úspěšný i na předcházejících trenérských zastávkách, naposledy v Plzni. Proč jsem o tom přesvědčen?
Trenér Vrba má totiž jasnou představu, jaký fotbal chce se svými svěřenci předvádět a podle toho si volí typy hráčů do této „stavebnice“. A z tohoto pohledu je u reprezentace ideální prostor pro výběr, protože si trenér může vybrat z bohaté škály hráčů. V klubu je daleko menší a je většinou daná již při jeho příchodu. Trenér Vrba je také trenérem, který to s hráči umí. Co si pod tím můžeme představit? Má díky svým úspěchům autoritu u hráčů, funkcionářů i fanoušků. Je komunikativní ke svým hráčům, ale současně velmi přísný a zásadový v požadavcích na ně.
Hlavně také dokáže svoji trenérskou vizi přenést ze své hlavy přes tabuli a video také na trávník. Přesněji řečeno svoje představy dokáže se svým týmem zrealizovat v utkání. A to je to nejdůležitější. Zároveň dokáže svoje představy potřebným způsobem upravovat podle konkrétní situace a konkrétního soupeře. V neposlední řadě dokáže utkání koučovat podle jeho vývoje, dokáže dle potřeby měnit způsob hry a hlavně efektivně střídat hráče tak, aby každá taková změna přinesla požadovaný efekt ve zlepšení výkonu týmu a jeho výsledku. Příkladů z právě probíhající kvalifikaci bychom mohli uvést hodně, např. zvolená taktika v utkání s Nizozemskem, v Turecku a naposledy střídání s Kazachstánem a hlavně se nebojí postavit do základní sestavy hráče bez potřebných reprezentačních zkušeností.
Už od začátku svého působení u reprezentace nelpěl na hráčských jménech a prezentoval to i veřejně. Nebál se dávat šanci hráčům ze Synot ligy pokud měli odpovídající aktuální formu. Ve většině utkání bylo na hřišti v základní sestavě více hráčů z naší ligy, než ze zahraničních klubů. Tímto způsobem se mu totiž do týmu podařilo zabudovat fotbalisty hladové po úspěchu, odhodlané odevzdat na hřišti svoje maximum. A to maximum dokázal trenér Vrba vždy odhadnout a vždy mu to vyšlo. Máte pocit, že toto všechno je jen o štěstí? Já tedy ne a doporučuji si porovnat příčiny úspěchu trenéra Vrby s předchozím trenérem Bílkem a hned pochopíte ten rozdíl. Mám na mysli trenérskou vizi (oni to nějak ti zkušení zahraniční hráči uhrají sami), výběr hráčů (odskočení si z klubových povinností na reprezentaci a pokecat s kamarády), atmosféra v týmu (roztrhané obleky), taktická příprava na utkání, reakce na průběh utkání (obava střídat velké hráčské jméno) atd.
I proto není náhoda, že tento náš tým dokázal několikrát zvládnout utkání, které se nevyvíjelo příznivě, naposledy právě s Kazachstánem. Navíc trenér Vrba se svým týmem lépe vstřebávali kritiku, v převážné míře oprávněnou. Za minulého trenéra byla oprávněná kritika týmu vnímána hráči, ale nepochopitelně i realizačním týmem, jako útok proti reprezentaci. A to je velmi kontraproduktivní pro správné fungování jakéhokoliv sportovního kolektivu. „Pozitivum“ bylo jen to, že trenér Bílek tento stav využíval k motivaci hráčů před dalším utkáním. A ono to fungovalo, proto vždy po kritice přišla výhra, bohužel jen jedna.
Při různých hodnoceních výkonů a výsledků současného reprezentačního týmu se často oprávněně konstatuje, že pod trenérem Vrbou se týmu v kvalifikační skupině nepodařilo uhrát čisté konto. To je sice pravda, ale už jsem nikde nečetl či neslyšel fakt, že tým vstřelil v každém utkání branku. Jinak by přeci nemohl vyhrávat a vstřelil ji i při jedné remíze s Lotyšskem a jedné prohře na Islandu. I to je výsledkem práce trenéra české fotbalové reprezentace Pavla Vrby díky jeho vizi, výběru hráčů, taktice, koučování……. a to už bych se opakoval.