Co všechno mě v posledních dnech ve světě fotbalu zaujalo

Kromě samotných utkání na různých úrovních mě zaujaly také události, které se netýkají přímo konkrétního utkání nebo konkrétního výsledku utkání, ale s fotbalem souvisí. U některých musím dodat, že s fotbalem souvisí bohužel.

Prvním z nich je po mnoha letech vzorném chování diváků v Anglii na vyprodaných stadionech se stalo to, co už si nikdo nedokázal připustit. Při utkání anglického poháru mezi Aston Villou a West Bromwich Albion vniklo spousta fanoušků domácí Aston Villy na hrací plochu a hrozilo nebezpečí fyzického napadení všech aktérů utkání. Při té příležitosti se vzpomíná na mnoho mrtvých při finálovém utkání dnešní Ligy mistrů mezi FC Liverpool a Juventusem Turín v Bruselu v roce 1980. Vzpomínám si na to také a doufám, že i tato nedávná událost přiměje všechny zainteresované znovu obnovit důslednější prevenci před takovými událostmi.

Do této kategorie událostí lze zařadit i nedávnou zkušenost hráčů Sparty Praha. Na pátečním předzápasovém tréninku na hlavní ploše jejich stadionu, byli naštěstí jen verbálně napadeni skupinou asi 30-ti Ultras nebo jak si říkají, kterým byl umožněn vstup na stadion s cílem připravit choreo na utkání s Duklou. Fotbal dělám celý život, ale nedokážu pochopit, že někdo třeba i tímto způsobem řeší svoji nespokojenost s výkony svého týmu. Přesvědčovat tyto elementy o tom, že tím svému milovanému týmu a klubu ničemu neprospějí asi nemá cenu. Jsou to často lidé, kteří na této fotbalové půdě léčí svoje mindráky a nespokojenost se sebou samým.

Při té příležitosti si vzpomínám na jednu podobnou událost týkající se opět Sparty Praha, kterou jsem tak trochu způsobil i já. Neděste se, nebyl jsem nikdy členem těchto primitivních výrostků, jen jsem si „dovolil“ jako trenér Jablonce v roce 2002 pražskou Spartu v Jablonci porazit 2:0 a skupina fanoušků Sparty tenkrát napadla na benzince nedaleko Jablonce na dálnici do Prahy autobus s fotbalisty Sparty. Na to utkání mám logicky velmi příjemné vzpomínky a pikantní postřehy, ale to bych si schoval až někdy napíši knihu o své hráčské a trenérské kariéře. Zažil jsem toho totiž hodně a doufám, že ještě zažiji a někdy mám pocit, že vše, co se ve fotbalu stane, třeba i události naprosto vyjímečné, jsem také prožil i já.

A hned další zajímavou událostí, která se nedávno stala jsem, jak jinak, i já prožil. Tím je odložení utkání Synot ligy mezi Viktorií Plzeň a pražskou Slávií pro nemoc většiny hráčského kádru domácí Plzně. Já vím, najde se hned mnoho lidí, kteří za tím budou hledat nějaký švindl. Ale já k nim nepatřím, protože jsem, jak jinak, i tuto událost prožil na vlastní kůži. Stalo se to v roce 2004 při mém trenérském angažmá ve Zlíně, když jsme také museli zažádat o odložení prvoligového utkání. Ta událost s postupným onemocněním hráčů probíhala trochu jinak než v Plzni a pamatuji si to docela dobře. Hrálo se v neděli a v pátek večer se mi omluvili tři hráči telefonicky, že mají žaludeční a střevní potíže. Dopoledne v sobotu další dva hráči a během odpoledního předzápasového tréninku odstoupili další dva. V neděli dopoledne před rozcvičkou opět další dva. Odpoledne před utkáním jsem trnul při každém zaklepání na dveře kanceláře, že se hlásí další marod, protože i po přípravě na utkání a určení sestavy šli do postele, resp. na WC další dva. Všechno v otázce odložení utkání se proto řešilo těsně před jeho začátkem, ne jako v Plzni dva dny dopředu. Nakonec bylo utkání odloženo, vyjádření hygienika se předložilo dodatečně. Následovaly výtěry a další vyšetření všech, i těch zdravých. Zjistilo se, že příčinou byla nějaká bakterie, která se vyskytuje při nedostatečném propečení kuřete, které jsme měli nedávno před tím na krátkém soustředění. Proto nevidím v současném případu Viktorie Plzeň nic podezřelého.

Další událostí, která mě zaujala, je informace, že nedávný hráč Sparty Hušbauer, který je na hostování v italském klubu US Cagliari, nastoupil konečně na prvních 14 minut v jejím dresu v italské nejvyšší fotbalové soutěži Sérii A v prohraném utkání se Sampdorií Janov 0:2. Mnozí v tom hledají tendenci postupného nasazování tohoto hráče do základní sestavy. Já však ne. Ne proto, že bych mu to nepřál, ale proto, že tento hráč je na takovou kvalitní soutěž podle mého názoru pomalý. To poznal trenér Zola zřejmě v pohárovém utkání, kdy si Hušbauera tak trochu otestoval a po prvním poločasu proto vystřídal. Určitě dobrou zprávou pro Hušbauera je fakt, že po prohraném utkání s Janovem byl odvolán trenér Zola a na jeho místo nastoupil český rodák trenér Zeman, který si tohoto hráče ze Sparty vytypoval, protože tým Cagliari trénoval před Zolou. Tak uvidíme, ale já jsem pesimista, i když bych stabilní místo v základní sestavě Hušbauerovi přál, ale rychlostní deficit tam jasně vidím. Podobným případem byl útočník Liberce Rabušic, který také přestoupil do italské Série A a dnes hostuje někde ve 3. italské lize. Rychlost a dynamika ve všech svých modifikacích (běžecká, startovní, myšlení, reakce, vlastního provedení atd.) je totiž nezbytným předpokladem pro prosazení se ve špičkovém mezinárodním fotbalu. A tím italská Série A je.

Aby fotbalový tým přišel v jednom utkání o tři ze čtyř obránců se také nestává tak často. V posledním utkání 19. kola se to stalo pražské Spartě. Kadeřábek se zranil a Brabec s Costou obdrželi 4. žlutou kartu. Pro Spartu je to o to více nepříjemné, že má před sebou důležité utkání v Jablonci, který se stal v této sezóně třetím zájemcem o dvě místa v předkolech nejprestižnější a hlavně nejbohatší klubové soutěže Ligy mistrů. V médiích se řeší jména hráčů, kteří chybějící obránce nahradí. Vypadá to, že jasnou volbou středního obránce je Radoslav Kováč. U něj bych se chtěl krátce zastavit. Radka znám od jeho dorosteneckých let ze Sigmy Olomouc a považuji jej za výborného středního obránce, který těží ze svých zkušeností, organizačních schopností a je důležitým hráčem i v kabině. Jediným negativem je jeho deficit v pohyblivosti a zejména rychlosti, která navíc v jeho věku už lepší nebude. Radek uplatňoval všechny jmenované přednosti při nedávném působení v Liberci a mnozí očekávají, že by je měl uplatnit i ve Spartě, v tomto případě v utkání v Jablonci. Jenže to má podle mého názoru háček. Liberec v té době hrál z důsledného obranného bloku na rychlé protiútoky a to mu velmi vyhovovalo. Kolem sebe v hlubokém bloku měl hodně spoluhráčů, které dirigoval, vzájemně se zajišťovali a Radek těžil z dobrého čtení hry. V tomto způsobu hry jeho rychlostní deficit nebyl vidět, protože nebyl třeba.

Jenže Sparta hraje jinak. Snaží se diktovat tempo hry, používá důsledně výstavbu hry od brankáře přes obránce, s přechodovou fází po zisku míče na mnoho přihrávek, často s postupným útokem. Při tomto způsobu hry soupeř sází na hru z bloku na rychlé protiútoky po ztrátách míčů hráčů Sparty, které zákonitě přijdou. A to je situace, která je složitá zejména pro střední obránce, kteří musí potom zachytávat rychlé protiútoky, které podnikají zejména rychlí hráči soupeře do otevřeného prostoru. A pokud tento způsob hry zvolí i trenér Jablonce Šilhavý (já bych si na to vsadil), tak absence rychlosti bude i u Radka problém. Podobně to bylo v závěru kariéry také u stopéra Barcelony Puyola. Na utkání Jablonec vers. Sparta se moc těším a bude mě zajímat i tento dílčí aspekt hry Sparty a Radka Kováče.

Komentáře nejsou povoleny.