V dětství jsem s tátou fandil v derby pražských „S“ Slávii, jako hráč i trenér nemám na utkání se Spartou, hlavně na jejich stadionu na Letné nejpříjemnější vzpomínky (na jabloneckém stadionu jsme ji porazili), často s pocitem křivdy, ale v současnosti fandím všem a nikomu. Přeloženo nemám tzv. „svůj“ milovaný klub. Není jim už ani olomoucká Sigma, i když v Olomouci žiju a pracoval jsem tam17 let. Ten důvod je na jiné téma. Proto fandím v evropských pohárech všem našim klubům, které nás v těchto soutěžích reprezentují, včetně pražské Sparty.
Proto jsem si moc přál, aby v souboji s nizozemským Zwolle zvládla odvetu tak, abychom se mohli všichni po utkání radovat z jejího postupu do skupinové fáze Evropské ligy. U televizní obrazovky jsem byl nervózní i já a držel jí palce. Jsem moc rád, že to hráči i s realizačním týmem zvládli, a proto v tomto komentáři popíši, jak jsem toto odvetné a postupové utkání viděl já, protože jsem v poslední době patřil ke kritikům způsobu hry týmu Sparty.
Použiji k tomu dvě vyjádření zástupců pražského klubu, kteří mají k výkonu Sparty co říci. Těsně před utkáním prohlásil v ČT sportovní ředitel Sparty Jarda Hřebík, že hráči Sparty, potažmo tým Sparty v posledním období upustil od náročného způsobu hry a hraje pohodlný fotbal, který na naši nejvyšší soutěž sice stačí, ale na mezinárodní úroveň je to málo. Že hraje pomalu bez sprintových náběhů atd. Kdo pravidelně čte moje webové stránky, tak potvrdí, že tímto vyjádřením potvrdil to, co jsem já tady několikrát prezentoval.
Druhé vyjádření, které mě zaujalo se událo až po úspěšném utkání, které Sparta vyhrála zaslouženě 3:1. Zaznělo z úst trenéra Sparty Lavičky. Kromě logické úlevy z tlaku, pod kterým byl jako zodpovědný člověk za výsledky řekl, že tímto výkonem a výsledkem odpověděli jeho hráči všem kritikům, tedy i mně. Nechci teď řešit, zda ta odpověď směřovala i na jeho sportovního ředitele Hřebíka, jen si kladu dvě otázky: Byla to ješitná reakce na zaslouženou kritiku z poslední doby, která by mi k Víťovi Lavičkovi nějak nepasovala nebo jen konstatování holého faktu.
Není to podstatné, protože podle mě je podstatnější změna, kterou jsem ve hře Sparty viděl i já. Ano, měla v začátku utkání štěstí při tutovce Necida, ale poté už hru ovládla, přesto, že nedržela míč tak často a hlavně dlouho, jako v posledním období. Sparta se najednou nestyděla hrát z bloku na rychlý protiútok, proto mohla hrát po zisku míče rychleji do protiútoku a byla proto nebezpečnější a soupeř zranitelnější. Je mi jasné, že k tomuto způsobu hry částečně napomohly tzv. „rozdané karty“ po prvním utkání ve Zwolle (1:1) a nutnost soupeře vstřelit k postupu minimálně jednu branku. Tuto podmínku Sparta neměla.
Pokud se ještě někdo v tomto mém výkladu neorientuje, tak uvedu dvě čísla z jednoduché statistiky, která jej relevantně zjednoduší. Sparta vstřelila tři branky (i díky vysoké efektivitě, která v protiútocích je ovšem vždy vyšší, než při zdlouhavé hře do zataženého soupeře) a měla procento držení míče pouze 44%. Opět důkaz toho, že vysoké procento držení míče, na kterém si hráči a zřejmě i trenéři Sparty zakládali v posledním období (např. při prohře 0:1 na Dukle měla držení míče 71%), není pro úspěšnost v utkání podstatná. Spíše naopak. Svědčí o zdlouhavé rozehrávce, pomalosti a těžkopádnosti herního projevu, kterým soupeře nezaskočí a nepřekvapí.
Druhou podstatnou příčinou úspěchu Sparty je jiný přístup hráčů, tedy daleko zodpovědnější. Bylo cítit, že hráči jsou odhodlaní uspět za každou cenu. Z osobní zkušenosti hráče i trenéra vím, že pro hráče je daleko větší motivací dokázat kritikům, které mylně vnímají jako nepřejícné osoby, že nemají pravdu, než jakkoliv zvýšené prémie. A proto si dovoluji tvrdit, že i my, možná podle hráčů (nevěřím, že i podle trenéra Lavičky) jejich nepřejícní kritici, jsme přispěli k tomu, že budeme mít možnost sledovat během podzimu kromě Synot ligy a reprezentace i českého zástupce v Evropské lize a budeme mu všichni, včetně mě, držet palce, aby uspěla nejen Sparta, ale narostl i český klubový koeficient.
V této chvíli již známe vylosování sparťanské skupiny Evropské ligy a ta je ze všech hledisek skvělá. Neapol, Bern a Slovan Bratislava jsou kluby, které zaručují atraktivitu, reálnou možnost postupu do vyřazovací fáze a snadnou dostupnost v Evropě především i pro fanoušky Sparty. A nemůžu nezmínit návrat trenéra bratislavského Slovanu „Franze“ Straku.