V posledních dnech se v médiích přihlásil opět o slovo bývalý hráč pražské Sparty, před tím anglického West Ham United a italské Fiorentiny, Tomáš Řepka. Připomenul se a opět nezklamal. Z výčtu jeho působišť je jasné, že býval výborným fotbalistou, ale současně způsobem, kterým se znovu připomněl potvrdil, že jeho lidská stránka je na tom podstatně hůře.
Na pultech knihkupectví se totiž objevuje jeho druhá kniha, ve které se údajně (údajně proto, že se tedy zcela jistě nechystám ji číst) dočtete spoustu zajímavostí a pikantérií z jeho osobního života a především z fotbalového prostředí.
Kromě jiného se prý v knize, a stejně tak ve studiu jedné rozhlasové stanice, přiznal ke svým mnoha „blikancům“ (všeobecně používaný termín pro jeho verbální agresívní excesy proti rozhodčím, soupeřům nebo divákům soupeře), ale také k tomu, že zcela úmyslně poškodil jako hráč Českých Budějovic Spartu faulem na hráče Liberce, za který zahrával Liberec pokutový kop. Branka, kterou tenkrát tímto způsobem liberecký Štajner Českým Budějovicím vsítil byla důležitou v souboji Liberce a Sparty o titul mistra.
Tento způsob msty vůči majiteli Sparty panu Křetínskému svědčí o jeho lidském charakteru, ale korunou úrovně jeho myšlení je tato věta: „Tahle věc byla ve mně a nikdo o ní nevěděl. Dobrovolně jsem se k ní přiznal. Mohl jsem ji tisíckrát zapírat a říct, že to tak není, ale postavil jsem se k ní čelem i se všemi následky, které mohly nastat a nastanou. Jestli je člověk upřímnej a férovej, tak nemůže být křivák“. Pokud to celé přeložíme, tak to znamená, že Řepka udělal křivárnu, ale po přiznání již křivák není. No tedy musím konstatovat, že ani svým intelektem a logikou nezklamal.
Předpokládám, že v současné době už pan Křetínský poznal, koho si za velké peníze do svého fotbalového týmu koupil, že už teď pan Křetínský poznal, komu platil tak vysokou gáži, že si už dokázal spočítat, o kolik milionů korun jej tento fotbalista svými blikanci připravil, kolika spoluhráčům, které musel také pan Křetínský koupit, natolik svým privitivismem při šéfování hráčské kabině znechutil fotbal a oni museli Spartu opustit, jak tento primitiv negativně ovlivňoval primitivní chování a vztah sparťanského kotle příznivců ke Spartě atd.
A to jenom proto, že tento fotbalista byl možná v určitou chvíli vhodným marketingovým tahem, ale s nedozírnými negativními následky pro klub díky svému charakteru, i když podle něj (doufám, že je v tom sám) není křivák. Jenže pan Křetínský podcenil tyto negativní lidské vlastnosti tohoto fotbalisty, což je jeho hrubá, vlastně byla jeho hrubá chyba. Časy, kdy se takoví hráči považovali za ideální fotbalisty jsou naštěstí dávno pryč a kluby si před vyplacením jakékoliv částky za hráče o něm zjistí úplně všechno, včetně jeho mentality, charakteru a způsobu jednání ve stresových situacích. A těch je ve fotbalu opravdu hodně.
Na současném týmu Sparty je evidentní, že se ve Spartě z tohoto případu poučili. Nic takového ve svých řadách nemají a je jasně dané, kdo hráčské kabině (pro neznalé tak se ve fotbalu nazývá hráčská šatna) vládne. Tím je totiž konečně trenér, v tomto případě trenér Lavička.
Na závěr jen dodám, že si dobře pamatuji, jak jeden z nejlepších českých fotbalistů Pavel Nedvěd se jednou přiznal, že ve Spartě jej starší hráči moc nemuseli, protože se nezúčastňoval častých společných akcí. V české reprezentaci zase prý hráči v době „sparťanských“ trenérů (včetně Michala Bílka) nemuseli brankáře Petra Čecha a není náhodou, že právě on byl jedním z mála hráčů, kteří se nezúčastnili známé akce „zneškodnění služebních obleků“ při návratu z Černé Hory. On totiž nemá „sparťanskou“ výchovu.
Neodpustím si ještě jednu invektivu. Opět není náhoda, že Tomáš Řepka přestoupil ze Sparty do Českých Budějovic. Když si totiž vzpomenu na lidi, kteří tam v tu dobu fotbal řídili, tak se mi k tomu hodí přísloví: „Vrána k vráně sedá“. Také to tam podle toho dopadlo.