Podle názvu tohoto komentáře by se mohlo nabízet rčení: „Konec dobrý, všechno dobré“. Jenže v tomto případě, tedy v případě Viktorie Plzeň, se zdaleka nejedná jen o dobrý konec, ale úspěšné bylo celé soutěžní období v jejím podání. Jak tomu máte rozumět?
Včerejší utkání Viktorie Plzeň bylo koncem úspěšného působení trenéra Vrby v tomto klubu, včerejší utkání bylo koncem úspěšného roku 2013 Viktorie Plzeň a samotný závěr včerejšího utkání se stal skvělou tečkou s postupem do jarního pokračování v Evropské lize. To je skvělá vizitka Viktorie Plzeň, jejího vedení, trenéra Vrby a jeho realizačního týmu, hráčů Viktorie i celého českého fotbalu. Shrnuto a podtrženo, včerejší večer byl koncem z několika pohledů a lepší scénář už asi nešlo vymyslet. Vytvořením skvělé atmosféry a vtipnými nápady, včetně chorea, k příjemnému večeru přispěli i diváci ve vyprodané Doosan aréně.
V posledním utkání ve skupině Ligy mistrů přivítala Viktoria Plzeň na svém stadionu ruského mistra CSKA Moskva. Český mistr figuroval před utkáním na čtvrtém, tedy posledním místě tabulky, s nulou v kolonce body. Přesto měl ještě šanci na postup do jarního pokračování Evropské ligy, pokud svého soupeře porazí 1:0, 2:1 nebo o dva a více branek. Úkol zdánlivě lehký, zejména pod dojmem těsné prohry v Rusku v Petrohradu 2:3, kde se první vzájemné utkání konalo. Šance pro Viktorii Plzeň, i přes nulu na svém kontě, žila proto, že oba týmy všechna svá utkání s dalšími dvěma účastníky skupiny, fotbalovými evropskými giganty Bayernem Mnichov a Manchestrem City prohráli. Vzhledem k tomu, že při rovnosti bodů dvou klubů rozhodují vzájemná utkání (naštěstí) a ne celkové skóre, tak karty před utkáním byly rozdané, tak, jak jsem popsal.
Ve fotbalu i v jiných sportech se týmová a zápasová strategie odvíjí od tzv. „rozdaných karet“ a ty byly jasně dané. Soupeři z Ruska k postupu stačila remíza, Viktoria musela vyhrát. A podle toho se utkání vyvíjelo. Domácí tým byl aktivnější, dokázal se kombinací na soupeřově polovině propracovat k zakončení, ale tam jeho hráčům chybělo více důrazu a také klidu. Několik střeleckých pokusů (Petržela, Kolář, Limberský atd.) bylo hodně nepřesných. Nebezpečně vypadaly i rozehrané standardní situace v podání Horvátha a Hořavi. Hráči Plzně však museli, kromě snahy o vstřelení branky, myslet i na největší zbraň CSKA, na rychlý protiútok. To se potvrdilo v 31. minutě, kdy se dvakrát dostal za obranu hbitý útočník Musa, ale branka z toho naštěstí nebyla (jednou skvěle zasáhl Kozáčik v brance). Do kabin se tedy šlo za bezbrankového stavu, což vyhovovalo týmu z Moskvy, ale zároveň bylo jasné, že jedna vstřelená branka všechno zvrátí na stranu českého týmu.
Druhý poločas proto pokračoval v podobném duchu, jako ten první. Jenže se stalo něco, čeho se hráči Plzně a s nimi my všichni, obávali. Po centru Honda se Musa (nejmenší hráč na hřišti) prosadil hlavou přes, v té chvíli nedůsledně bránícího Rajtorala, a bylo jasné, že k postupu musí hráči Viktorie vstřelit minimálně dvě branky a žádnou již neobdržet.
Krátká poznámka k obránci Rajtoralovi. Jeho „aktivita“ při bránění skórujícího útočníka Musa byla pro něj hodně typická. Např. v utkání v Manchesteru proti City podobně „důsledně“ bránil skórujícího hráče hned u prvních tří branek a při té čtvrté zase velmi liknavě bránil centru, z kterého Džeko uzavřel skóre na 4:2 pro City. Přitom Rajtoval byl i v utkání v Anglii velmi aktivní, což je jeho přednost, ale bránění mu moc neříká. A vzhledem k tomu, že jeho postem je pravý obránce, tak by měl na zodpovědném bránění hodně zapracovat. Docela by mě zajímalo, co na jeho defenzívní činnost říká trenér Vrba.
Je velmi cenné, že hráči Viktorie, i přes nepříznivý vývoj utkání, nezpanikařili a dokázali utkání dovést k vítězství. Kromě jejich úsilí jim k tomu pomohl i nepochopitelný zkrat ruského reprezentanta Dzagojeva v 67. minutě, kdy bez míče zezadu podrazil nohy Pavlu Horváthovi. Taková nedisciplinovanost v tak důležitém utkání je nepochopitelná.
Další okolností, která přispěla k otočení skóre, byla střídání, která trenér Vrba logicky provedl. Po Kovaříkovi přišel na hřiště do přesilovky k Teclovi druhý útočník Bakoš a poté ještě místo unaveného Tecla čerstvý Wágner. Oba nastoupivší útočníci jsou výborní hlavičkáři a bylo jasné, že tým Plzně toho bude chtít využít. Proto není náhoda, že obě branky vstřelili hráči Plzně hlavou po centrech. První po rozehraném rohovém kopu a centru Horvátha Kolář a vítěznou a postupovou branku Wágner, po centru Rajtorala.
K tomuto hráči ještě jednu poznámku. Jak jsem již zmínil, trenér Vrba poslal postupně do hry dva útočníky hlavičkáře, k nim Kovaříka s kvalitním centrem zleva, proto jsem u televizní obrazovky nechápal, proč právě Rajtoral několikrát zbytečně prováhal centr do pokutového území na připravené hlavičkáře a místo toho akci dohrával přihrávkami zpět nebo zbytečným a neúspěšným kličkováním. Nakonec se v 90. minutě konečně k centru odhodlal (hrál podél postranní čáry u střídačky Plzně a zřejmě mu stejnou věc vytýkal i trenér Vrba, stojící před střídačkou) a byla z toho postupová branka. Propadnutý míč poslal Wágner nekompromisně do sítě CSKA, ale je třeba si všimnout velkého podílu druhého útočníka Bakoše, který tělem odstavil od letícího míče jednoho ze stoperů CSKA, který by jinak tento klíčový centr dokázal odvrátit.
Nastala obrovská euforie na hřišti, v hledišti a zcela jistě i v mnoha fotbalových domácnostech u televizní obrazovky. Sledovat dění na stadionu, kde se hráči Plzně vzájemně objímali, trenér Vrba děkoval divákům i svým hráčům, objímal se s nadřízenými, zkrátka mi to připadalo, že skončila jedna skvělá fotbalová pohádka a já doufám, že bude mít ještě pokračování v podání Viktorie Plzeň v jarní části Evropské ligy a trenéra Vrby u české fotbalové reprezentace. Všem držím palce.