Při vylosování dvojic pro play off Ligy mistrů a Evropské ligy, kde jsme měli dohromady tři zástupce, jsme asi všichni věřili Viktorii Plzeň v souboji se slovinským Mariborem a ta tuto roli favorita zvládla skvěle.
Další dva zástupci ze severu Čech Liberec a Jablonec měli velice těžké soupeře Udine z italské Série A a Betis Sevilla ze španělské Primera Division. A to jsou ty nejlepší adresy. Proto jsme považovali jednoho postupujícího za povinnost, dva za velké překvapení a tři za zázrak. Ten se sice nekonal, ale díky Liberci velké překvapení ano. Jak k tomu došlo?
Evropské poháry se hrají na dvě utkání systémem „doma + venku“ a tento fakt je určujícím pro zápasové strategie. V prvním utkání se snaží domácí tým vyhrát pokud možno co nejvyšším rozdílem, současně s čistým kontem, a v odvetě už toto vedení neztratit. Proto se naprosto samozřejmě strategie týmů v odvetách, které byly na programu tento týden, podrobují výsledku prvního utkání. Stejně tomu bylo i v případě našich týmů.
Z této praxe se tak trochu výsledkově dlouhodobě vymyká Viktoria Plzeň. Její strategie je totiž jiná a zní: „V prvním utkání vyhrajeme a v odvetě také“. A přesně tímto heslem se řídila i v souboji s Mariborem. Po domácí výhře 3:1 věděla, že nesmí prohrát 2:0 a tak raději hned na začátku „upozornila“ soupeře i jeho hlasitě povzbuzující diváky, že tak jednoduché, jak to před utkáním viděl domácí trenér, to mít tým Mariboru nebude. Ve 3. minutě vstřelil Tecl branku a to byl docela šok pro domácí a signál pro hráče Plzně, že mohou hrát svoji „venkovní“ hru na rychlé protiútoky, což jim vyhovovalo.
Jen připomenu, co říkal domácí trenér den před zápasem: „Pokud vstřelíme do 10. minuty branku, tak máme ještě 80 minut na vstřelení té druhé postupové“. Když jsem si to přečetl, tak mě hned napadlo, že domácí trenér nezná hru Plzně na hřištích soupeře a hlavně v jeho strategii chyběla zmínka o možnosti, že branku Maribor obdrží. Zkrátka řešil jen, kdy branky vstřelí. A to byla chyba, na kterou jeho hráči doplatili hned ve 3. minutě. Já vím, my trenéři často nemůžeme říkat do médií nebo i svým hráčům úplně všechno, co nám letí hlavou, ale od trenéra Mariboru to vyznělo věrohodně a doplatil na to V dalším průběhu už hráči Plzně hru kontrolovali s vědomím, že by domácí tým k postupu musel skórovat 4 krát a to nebylo reálné.
Liberec měl sice v prvním utkání v Terstu velké štěstí, ale přivezl si domů výhru 3:1 a strategie v odvetě tomuto stavu odpovídala. Mužstvo se zaměřilo na důsledný a pohyblivý obranný blok a z něj hráči vyráželi do rychlých protiútoků. Zkrátka při vedení 3:1 se nemuseli nikam hnát za „atraktivním ofenzivním“ fotbalem, nechali hrát hráče Udine. Liberečtí se dokonce ujali vedení, a i když hosté tzv. „do šatny“ vyrovnali, tak postupovou remízu 1:1 udrželi. Hosté s přibývajícím časem byli stále nervóznější. Evidentně s vyřazením nepočítali, ale Liberec si postup zasloužil i díky plnění taktického plánu v odvetě, který vycházel z výsledku prvního utkání.
Úplně jiným případem bylo utkání Jablonce ve španělské Seville. Ano, Jablonec po neproměnění mnoha příležitostí v prvním utkání měl pocit, že se s tímto soupeřem může měřit jako „rovný s rovným“, jak řekl trenér Skuhravý před utkáním. A to byla velká chyba, vyplývající z trenérovi nezkušenosti a naivity. S takovým soupeřem, i po prohře v prvním utkání, můžete uspět jen poctivou hrou zezadu s rychlým protiútokem, případně standardními situacemi. Nevím, v jak silné sestavě hrál Betis v Jablonci. Natolik ji nemám prostudovanou, ale v domácí odvetě nastoupilo podle televizního komentátora sedm hráčů jiných, než v Jablonci a to je pro mě signál, že Španělé Jablonec v prvním utkání podcenili a doma, před svými diváky chtěli podat co nejlepší výkon a uhrát co nejlepší výsledek. Podle mého názoru sebevědomé, populistické výroky trenéra Skuhravého a z nich zvolená strategie otevřeného fotbalu s tak kvalitním soupeřem byla chyba. Nevěřím totiž tomu, že porážku 0:6 budou jablonečtí brát v pohodě, bez známky ostudy, s dobrým pocitem, že hráli atraktivně. To by byla další naivita a na ty je jablonecký šéf pan Pelta velmi zkušeným funkcionářem. Věřím, že to vysvětlí i trenéru Skuhravému.