V posledních několika komentářích jsem se věnoval problematice přípravného období a v tomto týdnu již konečně začala soutěžní sezóna 2013-2014. Zahájení provedli tři naši zástupci v evropských pohárech, tedy Viktoria Plzeň ve 2.předkole Ligy mistrů a ve 2.předkole Evropské ligy Sparta Praha a Slovan Liberec. Všichni jsme byli plni očekávání, jak si povedou a věřili v maximální bodový zisk. Realita však byla jiná.
Zjednodušeně řečeno Plzeň vyhrála „jen“ 4:3 s bosenským Željezničarem Sarajevo, Sparta „jen“ remizovala se švédským Häckenem, Liberec prohrál v Lotyšsku se Skontem Riga 1:2. Tedy výsledkově ani předvedenými výkony hodnocení „nic moc“. Přesto já jsem optimistou a tvrdím, že všechny tři naše týmy po odvetných utkáních postoupí do dalšího předkola. A z čeho pramení můj optimismus? Hned to vysvětlím.
Podle mého názoru měla všechna tři utkání (i když jsem to liberecké neviděl, ale pozorně jsem četl komentáře účastníků po jeho skončení) jeden společný jmenovatel a ten je pro mě tou příčinou. Hráči našich týmů nastoupili jako favorité, zejména Plzeň a Sparta na domácím stadionu a podvědomě měli pocit, že jako favorit to pro ně nebude moc složité utkání. Nebyl jsem v období před těmito utkáními u týmů Plzně a Sparty, ale jedno vím jistě. Že oba trenéři Vrba i Lavička upozorňovali své hráče na nebezpečí podcenění soupeřů. Jenže dobře vím, jak to v hlavách sportovců, v tomto případě fotbalistů funguje. Ten pocit, který svádí k myšlence, že hrajeme se slabším soupeřem tam někde vzadu existuje. U hráčů Liberce, hrajícího na soupeřově stadionu tam možná při cestě na utkání a ještě při rozcvičení před utkáním nebyl, ale objevil se v momentě, kdy Rybalka poměrně brzy vstřelil šťastnou branku. Podle vyjádření samotných hráčů potom umožnili domácímu týmu snížit a nakonec i strhnout vítězství na svou stranu a to po hrubých chybách v defenzívě. A to je podle mě ten hlavní problém.
Na hráčích Plzně pozoruji již delší dobu tendenci podceňovat herní situace v defenzívě na vlastní polovině hřiště. Je tam evidentní lehkomyslnost, nedůslednost a nedostatek agresivity. Se slabšími soupeři se tento nedostatek nepromítne do výsledku, jenže v evropských pohárech již není slabých soupeřů a hráči Plzně se o tom přesvědčili i v utkání se soupeřem z Bosny. Ocitli se totiž v úplně jiné pozici, než v utkáních s Barcelonou, AC Milán, Schalke a dalšími. Tam totiž v obranné fázi nic nepodcenili. Naopak, problém s disciplínou v defenzívě měli jejich slavní soupeři a Plzeň toho několikrát dokázala využít, jako např. se slavnou Neapolí. Nepochybuji o tom, že v odvetě si už svoje hlavy hráči pohlídají a nemusí se v tom angažovat ani trenér Vrba. Jeho svěřenci už ví, kde se stala chyba a mají na to, aby se jí v Sarajevu vyvarovali a i v Bosně vyhráli. Jejímu hernímu stylu, zaměřenému na rychlý přechod po zisku míče, bude utkání na soupeřově stadionu vyhovovat.
Sparta měla v utkání se švédským Häckenem podobný problém a k němu ještě jeden. Její cestu k omlazení svého kádru bude pravděpodobně provázet občasný nezdar, zapříčiněný nezkušeností jejího základního kádru. Ve spojení s nutností za každou cenu postoupit do dalšího předkola Evropské ligy mohla po vedení 2:0 hráčům zodpovědnost svazovat nohy a tím umožnili vyrovnání na 2:2. Její pozice je ve srovnání s Plzní horší v tom, že ve Švédsku musí vyhrát (v remízu 3:3 a více nevěřím. Z toho se bude odvíjet i zvolená strategie obou týmů a jak jsme si všimli, tak švédskému mužstvu hra na rychlý protiútok vyhovuje. Přesto věřím i Spartě, že nakonec postoupí.
Liberci stačí v domácí odvetě vyhrát 1:0, ale i to nebude nic jednoduchého. V současném fotbalu není jednoduché prosadit se proti dobře organizovanému soupeři a současně ubránit jeho rychlé protiútoky. Často vyhrávají utkání týmy s nižším procentem držení míče (psal jsem o tom nedávno), tedy s rychlou přechodovou fází po zisku míče. O tom, že to tak je se přesvědčily týmy Plzně i Sparty. Snad se to nebude opakovat u českých týmů do třetice v Liberci.
Na závěr tohoto mého zamyšlení jedna poznámka. Zjištění, že pro úspěšnost fotbalového týmu je, kromě snahy o vstřelení branky, také třeba zodpovědně bránit je z mého pohledu naprosto samozřejmá. Tato nutnost se zvyšuje přímo úměrně s kvalitou soupeře. Tentokrát se o tom přesvědčili všichni tři naši zástupci v evropských pohárech. Dohromady naše tři týmy obdržely 7 branek a to se potom těžko vyhrává. Podařilo se to proto jen Plzni, která vstřelily 4 branky, ale to se ani Plzni nepodaří vždycky. Trenér Vrba za nedůslednost v defenzívě své hráče hned po utkání zkritizoval. On si to totiž může dovolit. Má v našem fotbalovém prostoru zaslouženě obrovský respekt. Jenže mně se zdá, že v našem fotbalu momentálně existuje atmosféra, kterou já nazývám „kultem atraktivního fotbalu“. Všichni trenéři si dávají pozor, aby z jejich úst nikdo neuslyšel termín „defenzíva“. Přesto, že všichni ví, že bez ní se uspět nedá, tak se vyjadřují způsobem, který je dnes populární. Tedy chceme hrát atraktivní, útočný fotbal pro diváky. Proč ne, to chce každý. Ale zároveň platí, že k tomu patří i disciplína a důslednost v defenzívě. Je jasné, že vždy záleží na kvalitách obou soupeřů. Plzeň si může dovolit např. v lize proti Behemians 1905 hrát jinak, než proti Barceloně v Lize mistrů. V utkání se Sarajevem její hráči evidentně přecenili svoje možnosti a podcenili ty soupeřovy a ten jejich nedůslednosti potrestal. Něco podobného se stalo Spartě i Liberci. Snad se poučí, i když bohužel, i moje zkušenost je taková, že hráči mají svoji hlavu a do ní není vidět, i když bychom my trenéři do ní vidět chtěli. Jenže to by potom všichni všechno dělali správně a kdo by vyhrál a kdo prohrál. Vlastně je dobře, že do nich není vidět a můžeme je ovládat jen z venku, i když to je na práci trenéra to nejtěžší a podle mého názoru i nejzajímavější.