Nezachytíš trend? Doplatíš na to!

V tomto týdnu mě zaujala informace v médiích, že v Českých Budějovicích museli řešit další prohřešek v porušení životosprávy hráče Řezníčka. V té souvislosti mi došlo, že to vlastně není náhoda. Že je to jen výsledek toho, že v tomto klubu myslí postaru v doplňování hráčského kádru svého prvoligového týmu.

Tady, na svých webových stránkách, jsem se několikrát zmiňoval o kritériích, která vždycky, i v dobách dávno minulých, musel splňovat hráč, kterého jsem chtěl do svého týmu. Vždy mě, jako trenéra, zajímala nejen fotbalová kvalita hráče, ale i jeho mentalita a charakter. Zřejmě také proto, že už v době mojí aktivní kariéry mi vadilo, když některý z mých spoluhráčů tato kritéria nesplňoval. K tomu se ovšem nechci vracet, bylo to trochu tehdejší dobou, z které ještě donedávna  mezi trenéry koloval názor, že kvalitní fotbalista musí být tak trochu problémový člověk. Já s tím nikdy nesouhlasil, a proto mě problémy budějovického fotbalisty zaujaly a zamyslel jsem se v tomto komentáři nad tím,  proč se to stalo v krátké době poněkolikáté v tomto klubu. A myslím, že jsem na to přišel.
V Českých Budějovicích totiž klub vedou dvě v minulosti výrazné fotbalové osobnosti. Zkušený fotbalový trenér Jiří Kotrba je sportovním manažérem (nebo ředitelem, ale to je jedno) a Karel Poborský, bývalý skvělý fotbalista, je spolumajitelem klubu. Mám takový dojem, že oba dva ještě nezachytili jednoznačný trend ve výběru fotbalistů, který se přiklání na stranu hráčů, kteří ke své práci, tedy fotbalu, přistupují maximálně zodpovědně, jsou cílevědomí a pracovití. Zkrátka jsou pravými profesionály. V mé hráčské době byli takoví hráči spíše pro legraci. Odhaduji, že i Karel Poborský je funkcionářem se zastaralým hráčským myšlením a proto mnohé prohřešky  považuje za úlet, který k fotbalistům jaksi patří. Trenéra Jirku Kotrbu dobře znám. Byl mým kolegou prvoligovým trenérem. Současně sleduji dlouhodobě jeho trenérské kroky, a proto vím, že byl vždy velmi přístupný angažování problémových, zkušených fotbalistů. Nebyl sám. Trenéři si tak totiž ulehčovali práci, protože tito hráči jim tzv. „řídili kabinu“. Jenže často to bylo špatným směrem. Své o tom už dnes ví i pan Křetínský, majitel Sparty Praha, po vyhodnocení přínosu angažování hráče Tomáše Řepky, který svými „blikanci“ připravil Spartu o mnoho peněz. Jeho negativní vliv na hráčskou kabinu se ani vyčíslit nedá a jeho vysokou gáži do toho ani nepočítám. Předpokládám, že dnes už o Tomášovi Řepkovi nebude uvažovat ani Jirka Kotrba, i když on pomohl Českým Budějovicím zachránit v loňské sezóně ligu, což by se možná povedlo i bez něj. Nakonec i jeho (Řepku) museli z klubu vyhodit a dnes něco podobného hrozí hráči Řezníčkovi. Troufám si tvrdit, i když nemám detailní informace, že jeho hostování z Mladé Boleslavi už dnes hodnotí v Českých Budějovicích jako, jemně řečeno, nevydařené. A možná jsou v kabině ještě podobné typy, o kterých se bude psát za několik týdnů, protože se proslýchá, že hned několik hráčů se pohybovalo častěji u hracích automatů, než na tréninku. Nechci teď být „po bitvě generál“, ale u mě by angažování  hráče tohoto typu nikdy nemělo šanci.
Přesto se i mně něco podobného stalo. Přišel jsem do Zlína a v kádru jsem „zdědil“ zkušeného hráče, který měl za sebou nejen výbornou sezónu, ale i důležité lidi v klubu. Naše spolupráce fungovala do okamžiku, než jsme ukončili  úspěšné letní působení v Interpoháru ve třetím kole (vyřazení španělským velkoklubem Atletikem Madrid po porážce doma 2:4 a vítězství v Madridu 2:0). Tam se nejmenovaný zkušený hráč vydal ze všech svých sil a po utkání seděl na zemi a lapal po dechu. Tam se totiž vyhecoval. Poté se hrála pro něj zřejmě „jen“ liga a to už se nechoval, jako hráč podle mých představ. Jeho negativní vliv na kabinu k tomu samozřejmě patřil. Z rozhodnutí vedení  jsem tedy musel odejít já, jemu vypověděli profesionální smlouvu asi za půl roku. Tak dlouho jim trvalo zjistit, že já jsem měl pravdu.
Zkrátka fotbal se i v nárocích na profesionalitu hráčů vyvíjí, stejně jako se zvyšují nároky na kondici, taktickou disciplínu, rychlost atd. Pro sportovní manažery nového typu je to už samozřejmost. A může jim být i ještě nedávný fotbalista, ale musí se zbavit „hráčského“ myšlení. Jedním z nich je zcela jistě člen Klubu ligových kanonýrů Jan Nezmar, momentálně sportovní manažer Slovanu Liberec. Svědčí o tom rozhovor s ním v deníku Sport, kde mimo jiné říká o vyhození jednoho hráče Liberce krátce po svém nástupu: „Četl jsem knihu o Barceloně a zjistil, že tam mají kodex a kdo přísná a náročná pravidla poruší nemá tam prostě místo. S tím se ztotožňuji. Už jsme si ověřili, že s hráči, kteří jsou sice talentovaní, ale problémoví, se dělat nevyplatí. Když totiž nemají odpovědnost k sobě a ke svému životu, nebudou ji mít ani ke spoluhráčům a klubu“.
 To je totiž přesné vystižení mého mnohaletého postoje a jsem rád, že se stává postupně zásadním i jinde v Česku. V Českých Budějovicích, bohužel především pro ně samotné, na to ještě nepřišli. I když dnes už asi ano, podobně, jako ve Spartě.
Jen doplním, že před několika dny se v Liberci rozloučili s dalším „průšvihářem“ Blažkem. Nemusíte mi to věřit, ale já mu takový konec předpovídal. Tyhle typy mě zkrátka vždy zaujmou. V hledáčku mám další, ale jejich jména si nechám pro sebe. Nechci nikomu radit.

Komentáře nejsou povoleny.