Fotbal, stejně jako jakákoliv oblast života se neustále vyvíjí. Jeden příklad za všechny. Vzpomínám si, jak jsem kdysi dávno seděl v kině, sledoval nějaký americký film, kde jsem nechápavě sledoval, jak hlavní hrdina za jízdy autem telefonoval. Od telefonu vedla šňůra někam dolů.
Já si tenkrát říkal, jak je možné z auta za jízdy telefonovat, aniž by telefonní dráty nepokračovaly z automobilu někam dál. No a jak je to dnes s telefonováním? To je zbytečné popisovat, všichni to známe.
Stejně jako telefonování a spousta dalších věcí, tak i fotbal se neustále vyvíjí. A nejenom fotbal jako hra, taktika, kondiční příprava apod., ale i nároky na trenéry. Nároky na pracovní obsah a z toho plynoucí postavení jejich funkce v klubové hierarchii. Obecně u nás ještě stále platí, že povolání fotbalový trenér nepožívá dostatečný respekt a vážnost u veřejnosti, ale často i u funkcionářů a samotných hráčů. Přesto mají trenéři maximální zodpovědnost za výsledky. Příkladů, kdy trenér týmu byl odvolán, i když příčina nepříznivých výsledků byla někde jinde, bych mohl uvést hodně.
Na druhou stranu sleduji, že ještě mnoho trenérů a klubů, které jedou tzv. postaru. Angažují trenéra ke svému týmu bez ohledu na svoji sportovní filosofii a strategii, ekonomické možnosti a vlastní historii. Já jsem zažil dobu, kdy kluby žádné takové svoje představy neměly, proto angažovaly trenéra a sportovní strategie se v podstatě přizpůsobila tomuto trenérovi. Po krátkém čase ho vedení vyhodilo, angažovalo jiného trenéra, který měl zcela jinou představu o fungování jejich týmu. Proto změnil i hráčský kádr směrem z klubu i do něj. Stálo to moc peněz a za chvíli přišla další změna. Kde se na toto všechno seženou peníze takového trenéra nezajímalo. Zajímalo ho jen vyhrávat, ale za jakou cenu už ne. Měl pocit, že on je ten nejvyšší a měl by rozhodovat o všem.
Dnes se i u nás v tomto smyslu mnohé změnilo. Nejen v tom, že kluby jsou dnes soukromé firmy a každá firma má svého majitele (nebo několik akcionářů), ten si najme do klubu odborníky v různých oborech a trenér týmu je jen jedna z nich. Každý rozumný majitel ví, že nemůže utratit více peněz, než sežene nebo má na účtu, což trenér často neřeší. Proto se i v našich klubech postupně kumulují funkce trenéra a sportovního manažéra, který musí hlídat i finance. Tak to mají přeci v Anglii. „Pane Fergusone, tady máte tolik peněz na posily. Více nemáme, pokud chcete nakupovat, tak musíte i prodat“. U nás ještě nejsme tak daleko, jako v Anglii, aby trenérovi-manažérovi majitelé svěřili peníze, ale funkce kumulované se již objevují. Není to tedy jen trenér pro trénink, jako dříve. Kolega Csaplár takového trenéra kdysi nazval velmi výstižně „tělocvikářem“.
Postupně kluby i u nás přicházejí na to, že musí mít nějakou svoji sportovní a ekonomickou strategii a nemohou ji měnit podle trenéra. Naopak, musí hledat trenéra, který se hodí právě pro tu jejich sportovní strategii a který ji bude respektovat. Dnes kluby již nehledají jen známá jména bývalých reprezentantů na trenérských postech, ale jen ty, kteří jejich podmínkám vyhovují. Strategie všech je jasná. Nejekonomičtější je vychovat si svoje vlastní fotbalisty, nespoléhat se na drahé nákupy odjinud a navíc, některé výhodně prodat do klubů bohatších. Tento všeobecný trend zvyšuje nároky na obsah práce trenéra a to si ještě někteří neuvědomují. Zkrátka práce trenéra nemůže začínat tréninkem a tím i končit. Měl by udávat sportovní směr v klubu jako celku, zajímat se o další družstva v klubu, být ochoten pracovat s mladými odchovanci klubu a postupně je zabudovávat do „A“ týmu. Samozřejmě při splnění požadovaných výsledků, ne na jejich úkor.
K tomu by si měl klub případného vytypovaného trenéra pořádně „proklepnout“ a při jednání o smlouvě neřešit jen finance, ale nejdříve tyto koncepční klubové strategie a jeho uplatnění v nich.
Další důležitou podmínkou, kterou si musí dnes trenér uvědomovat, je loajalita ke klubu. Opakuji, že fotbalový klub je dnes soukromá firma, která mu umožňuje se prezentovat a vydělat si na živobytí. Zároveň si ale trenér musí dokázat prosadit svoje myšlenky a názory, pokud neodporují klubové filosofii a strategii.
Kluby, které takto u nás pracují jsou dlouhodobě úspěšné, jako např. Sigma Olomouc. Jejich „A“ mužstvo tvoří vlastně skoro všichni odchovanci klubu a to mnoho dalších za velké peníze prodali. Jsem tomu rád i proto, že na realizaci této klubové strategie Sigmy jsem se na začátku v letech 1986 – 1999 podílel i já. Stejně tak prakticky ve všech prvoligových klubech, kde jsem působil (Jablonec, Zlín, Opava, Olomouc a Trenčín) byla snaha, prosadit do „A“ týmu vlastní odchovance a tak jsem byl i já úkolován při svém nástupu. Jaká to má pro trenéra úskalí snad někdy příště.
Dnes je 23. prosince 2012, tedy poslední den před vánočními svátky. Proto mi dovolte popřát vám všem, kteří navštěvujete moje webové stránky i vašim blízkým, krásné Vánoce, do nového roku vše nejlepší, hlavně pevné zdraví. K tomu všemu také hodně radosti z úspěchů českých fotbalistů na klubové i reprezentační úrovni.
Pro
23
2012