Než se rozepíši o tom, co tito dva Češi mají společného, tak pro ty, kterým hned není jasné o koho jde malé upřesnění. Jde o dva fotbalisty (přihořívá), brankáře FC Chelsea Petra Čecha a držitele Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy Pavla Nedvěda. Co tito dva mají společného, vyplyne z tohoto mého komentáře.

Vždycky jsem tvrdil, a zdůrazňuji to i trenérům na přednáškách, že základním úkolem fotbalového trenéra je dokázat ze svěřeného týmu dostat (vymáčknout, vyždímat, vydolovat atd.) maximum jeho teoretických předpokladů. V každém kolektivním sportu, fotbal tedy nevyjímaje, je to práce velmi náročná. Nejen tím, že každý fotbalista je jiný z mnoha pohledů a je třeba s ním jednat jinak, než s jinými a k tomu dát všechno dohromady, ale i tím, že ta maximální, tedy 100%-ní hodnota je pouze hodnotou virtuální. Narozdíl např. od lehké atletiky. Stejný úkol by si měl před sebe dát i každý fotbalista. Pouze trenérova snaha by na dosažení téhle virtuální hodnoty nestačila. A už asi tušíte, co tihle dva skvělí fotbalisté mají společného. Svým přístupem k fotbalu dělali, Petr Čech stále dělá, maximum pro to, aby se zlepšovali až ke svému maximu nebo co nejblíže k němu.
Uvědomil jsem si to znovu při sledování finálového utkání Ligy mistrů mezi Bayernem Mnichov a FC Chelsea Londýn. Určitě se shodneme, že brankář anglického týmu Petr Čech hrál zásadní roli v tomto souboji a hlavně jeho zásluhou se prestižní trofej odstěhovala do Londýna. Mě, kromě jistého a koncentrovaného výkonu brankáře naší reprezentace, zaujal i fakt, že při všech šesti pokutových kopech, jímž čelil, vystihl správně stranu, kam hráči Bayernu míč kopnou. Při takové úspěšnosti je přirozeně velká pravděpodobnost, že některou z penalt brankář zneškodní. Petr Čech chytil hned tři a při rozhovorech po utkání se „přiznal“, že exekutory pokutových kopů měl nastudované, respektive jejich zvyky při zahrávání pokutových kopů. Petr Čech je zkrátka profík se vším všudy a hlídá si i drobné detaily, jako je tento. Kromě toho i spoustu dalších, které mu pomáhají se svému maximu hodně přiblížit.
Podobným typem fotbalisty, jako je Petr Čech, byl i jeho bývalý reprezentační spoluhráč Pavel Nedvěd. Nemám na mysli podobnost v úkolech na hřišti, ale v přístupu k povinnostem fotbalisty na nejvyšší úrovni. Známé jsou např. tréninkové dávky, které si Pavel Nedvěd přidával individuálně. Měl skvělou kondici, silnou vůli něco dokázat. Známé jsou jeho zkušenosti z působení v pražské Spartě, která je známá dlouhodobě tím, že kabinu tam řídí starší hráči „starého typu“. Tzn., že pro setrvání v týmu byla jedním z kritérií povinná účast na akcích mužstva. Jaké to byly akce není třeba specifikovat. Pavel Nedvěd s tím tenkrát měl problém, protože po utkání by šel nejraději vyhnat únavu odpočinkem. No a kam to dotáhl Pavel Nedvěd už dnes víme. A víme i proč to právě on a Petr Čech dokázali.
Není totiž náhoda, že s Petrem Čechem ani Pavlem Nedvědem není spojen žádný skandál nebo průšvih, kterých bylo kolem našeho reprezentačního týmu několik. Není náhoda, že Petr Čech neroztrhal v letadle při návratru z úspěšné baráže o účast na EURO 2012 z Černé Hory služební oblek. Není náhoda, že tuto akci neschvaloval ani Pavel Nedvěd, ale i další.
V našem fotbalu totiž existují různé mýty, které jsou pro české prostředí charakteristické, včetně prostředí fotbalového. Jedním z nich je toto: „Kvalitní fotbalista musí být tak trochu darebák a problémový člověk“. S tímto mýtem jsem já nikdy nesouhlasil. To možná kdysi vymyslel nějaký trenér nebo jiný „odborník“, který těch průšvihů měl hodně a přitom byl i dobrý fotbalista. Jenže tento „expert“ si neuvědomil, že sice byl výborný fotbalista, ale kdyby se choval jako Petr Čech a PavelNedvěd, byl by ještě lepší a splnil by lépe základní úkol, který by měl sportovec, tedy i fotbalista mít. Tím je přiblížit se co nejblíže ke svému teoretickému maximu, které je, opakuji, ve fotbalu jen hodnotou virtuální, tedy nezměřitelnou, ale existuje. Místo 80-ti % by to bylo třeba 88%. Jenže jemu stačilo těch 80%. A to Petru Čechovi a před ním Pavlu Nedvědovi nestačilo. Oni chtěli 100%, a proto toho nejen tolik dokázali, ale především byli a jsou ochotni pro to hodně udělat.

Příspěvek byl vložen dne 21.05.2012 [Pondělí] v 15:31 hodin a zařazen do rubriky Český fotbal, FOTBAL DNES. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.