Po pátečním nepodařeném utkání se Španělskem jsme určitě všichni s napětím očekávali závěrečné „finále“ kvalifikace na EURO 2012. Pro nás dopadlo moc dobře, protože Španělé potvrdili svoji kvalitu vítězstvím 3:1 nad Skotskem a naše mužstvo vyhrálo v Litvě 4:1, navíc po výborném výkonu.
Mezi oběma „mači“ uplynuly jen čtyři dny, přesto herní projev byl diametrálně odlišný. Proč tomu tak bylo? Snad každý, kdo se jen trochu o fotbal zajímá správně poznamená, že kvalita soupeřů v těchto utkáních byla naprosto nesouměřitelná. A má určitě pravdu. Litevci opravdu jsou týmem podstatně slabším, než mistři světa a Evropy Španělé. Dokonce si myslím, že i proto naše mužstvo podvědomě bylo smířené s tím, že první utkání v pátek stejně prohraje (šlo jen o to, kolik) a zabrat bude muset až v úterý v Litvě. Tohle mě nenapadlo jen proto, že výkon proti Španělům byl bojácný, bez zarputilosti, zkrátka zbabělý. Naši fotbalisté i trenér se takto sami vyjadřovali. Že už před utkáním se Španělskem jim bylo jasné, že musí vyhrát v Litvě. Proto mě, při sledování odvážného, ofenzívního a týmového výkonu v Litvě napadlo, že hlavy fotbalistů, podvědomě, při utkání se Španěly myslely na Litvu. To slovo podvědomě zdůrazňuji. Tzn., že o tom mysl hráčů nevěděla, zkrátka to nebylo úmyslné ze strany hráčů. Proti mistrům světa určitě hráli naplno, ale tam někde vzadu tato strategie mohla být a ta způsobí ten dojem, že hráči nebojovali na 100%.
Druhým podstatným důvodem, pro jehož identifikování nemusí být nikdo velkým odborníkem na fotbal, byl určitě zcela opačný průběh obou utkání, který potom ovlivnil rozpoložení, zejména sebevědomí, našich hráčů v dalších minutách. Se Španěly jsme brzy prohrávali 0:2, v Litvě naopak 2:0 vedli. První branka včera padla dokonce hned v první minutě. To se potom hraje daleko lépe a sebevědoměji, hráči se nabízejí a síly ubývají podstatně pomaleji (fyzické i psychické), než když prohráváte.
Je jasné, že zvolená taktika musí být na Španělsko jiná, než v Litvě. Přesto chci vyzvednout tu včerejší. Bylo vidět, že mužstvo jde za třemi body, že si věří a každý chce pro vítězství udělat maximum. Důležitý byl týmový výkon, který z našeho projevu byl cítit. To v některých utkáních v minulosti nebylo, zejména v těch přípravných. Nebyla znát ani neúčast kapitána Rosického. Nechci tím říci, že mužstvu nechyběl. Určitě ano, ale změny, které trenér udělal ve složení mužstva, i ta vynucená na poslední chvíli za zraněného kapitána se osvědčily. Přínosem byl zejména Pilař na levé straně, autor dvou branek Rezek (jde to i bez filmování) i zkušený Plašil, který měl tentokrát uprostřed zálohy s Jiráčkem více defenzívních úkolů, než je zvyklý. V tomto se ukázalo, že mít pro defenzívní práci kreativní fotbalisty je potřeba. Např. Španělé jsou kreativní úplně všichni, včetně všech obránců a možná i brankář. Kolářovi určitě prospěl posun z kraje hřiště doprostřed, pod Barošem. Nemůžu opomenout přínos vysunutého Baroše, kterému k jeho výkonu pomohla i změna taktiky a ofenzívnější pojetí celého mužstva. Tentokrát nebyl na hrotu sám, byl doplňován dalšími hráči a prospělo to jemu i mužstvu.
Bylo zkrátka již předem jisté, že tato dvě utkání budou úplně jiná, což se potvrdilo a teď, až se zítra dozvíme soupeře pro baráž o účast na EURO 2012, si musíme přát, aby obě utkání se podobala tomu v Litvě a ne se Španělskem. Soupeř bude mít kvalitou totiž blíže k Litvě, než Španělsku, tak předpokládám, že i zvolená taktika a hlavy hráčů budou stejné, jako v utkání v Litvě. No a hlavně si musíme přát stejný výsledek. Ten by nás totiž posunul na EURO 2012 a o to přeci jde. Držme palce!!!!
Říj
12
2011