Právě skončilo další utkání kvalifikace na EURO 2012 se Španělskem. Výsledek 0:2 pro hosty se dal určitě očekávat, ale ten je pro nás, podle předvedeného výkonu, milosrdný. Především proto, že Španělé už další góly vstřelit nechtěli a jen si užívali 80% držení míče. Po utkání někteří komentátoři hodnotili pozitivně náš výkon ve druhém poločasu, ale to v žádném případě nebylo tím, že jsme se zlepšili. Ne, k těm několika protiútokům, které jsme měli, jsme se dostali právě proto, že hostující hráči už nehráli zcela soustředěně.
Nemá význam popisovat průběh minut. Utkání bylo totiž pořád stejné. Daleko kvalitnější, fotbalový projev hostů. Bylo zřejmé, že jsou španělští hráči silní na míči, rychlejší, obratnější, dokonce silnější v osobních soubojích. Navíc mají skvělé periferní vidění a efektivní výběr místa. Prakticky nemají ve svém repertoáru rychlý protiútok. Všechno hrají postupným útokem na mnoho krátkých přihrávek. Tím se stihnou zapojit do útočné akce ve větším počtu hráčů, a proto jsou v pokutovém území, i před ním, velmi nebezpeční. Také proto jsou schopni okamžitě po ztrátě míče jej získat zpět. Jsou zkrátka velmi kompaktní v útočné fázi, v těžišti hry jsou většinou v převaze. Při sledování jejich hry je evidentní, že kombinují velmi efektivně, přesně podle konkrétní herní situace. Všichni hráči vědí, kdy mohou míč převzít (ne zpracovat, převzít znamená do pohybu), kdy může hrát na dotek a kdy musí hrát na dotek. Proto je pro soupeře velmi složité je o míč připravit.
Do postupného útoku se zapojují všichni hráči, včetně obránců. Na hřišti mezi nimi není nikdo, kdo se bojí hrát. Důležití v tom jsou krajní obránci, kteří se pohybují v útočné fázi hodně vysoko. Nahrazují tak práci krajních záložníků (v rozestavení 4 2 3 1) a ti potom přebíhají po šířce hřiště a zapojují se do útočných kombinací. Předávat si je včas je pro hráče soupeře velmi obtížné.
Vůbec si nemyslím, že průběh utkání a náš výkon nějak negativně ovlivnila brzy inkasovaná branka. To určitě ne. Pokud by nepadla v 6.minutě, tak by padla později. Naopak, přiměla hráče Španělska zvolnit tempo a držením míče hlídat vedení. Druhá branka způsobila, že soupeři šlo více o ukázku toho, co všechno se dá pod tlakem vykombinovat, než o snahu vstřelit další gól. A to nás zachránilo od větší porážky.
Pokud jde konkrétně o naše mužstvo, tak je těžké někoho kritizovat. Přes snahu, která je samozřejmostí, na soupeře hráči nestačili. Pokud jde o trenérem zvolenou taktiku, tak jiná se asi očekávat nedala. Předzápasové rady některých expertů, rozdat si to se Španěly v útočném fotbalu, zněly sice zajímavě, ale více populisticky, než reálně. Téze, že i na Španělsko platí vysoké napadání (forčekink) je pravdivá. Ovšem jen teoreticky. To totiž platí na každého, jen je tam jeden háček, vlastně jeden velký hák. Musíte to dokázat na hřišti a to proti Španělům nejde.
Z jednotlivců určitě překvapil pravý obránce Gebre Selassie. Byl pohyblivý, včas dostupoval protihráče a nebál se i zaútočit. Brankář Čech za góly nemůže a něco ještě vychytal, jediný středový hráč, který se protihráčům vyrovnal v rychlosti práce s míčem byl Rosický. Jenže byl osamocen a navíc evidentně frustrovaný z toho, že nemá k sobě kvalitní spoluhráče, jako mají Španělé. Pudil zleva byl u obou branek. Podle mě neumí bránit, což pozoruji od utkání Slávie v Londýně s Arsenalem (0:8), kde hrál levého obránce. Potvrdil to i dnes. Občas se něco vydařilo Jiráčkovi, Kolář byl úplně neviditelný, Červená karta pro Hübschsmanna byla zasloužená, i když vyplývala z přemotivovanosti. Baroš už ztratil rychlost a dravost z před několika let a nahrazuje to přifilmovanými pády, velkou šanci ve druhém poločasu po centru Pudila neproměnil.
Zítra hraje Skotsko v Lichtenštejnsku a pokud vyhraje, tak v úterý v Litvě nesmíme prohrát a doufat, že Skotové nebudou bodovat ve Španělsku, což by tedy po dnešku opravdu neměli. Španělé jsou totiž skvělí. Jenže ve fotbalu je někdy možné všechno. I to, že v Litvě vyhrajeme, což bychom si jistě všichni přáli.
Říj
07
2011