„Trenér“ Maradona skončil

V tomto týdnu mě zaujala v médiích informace, že „trenér“ argentinských fotbalistů Diego Maradona skončil. Není pravopisnou chybou, že jsem dal termín trenér do uvozovek. Já totiž bývalého vynikajícího fotbalistu, možná jednoho ze tří nejlepších v historii fotbalu (společně s Pelém a Messim), nepovažuji za trenéra. Velmi trefně se k němu vyjádřil i slavný trenér Van Gaal (momentálně Bayern Mnichov):


„Fotbalový trenér je povolání, kterému je třeba se vyučit. To není hobby. Ten čas už je dávno pryč, koučem se jen tak nestanete“.

Myslím si to o Maradonovi již dlouho, ale držel jsem se své zásady nekritizovat kolegy. Jenže po přečtení názoru pana Van Gaala jsem se rozhodl svůj názor prezentovat také.

Nevím, kdo o této náročné funkci v Argentině rozhoduje, ale určitě to bude více funkcionář–fanoušek než funkcionář–odborník. Byl to nějaký argentinský Vlastimil Košťál (bývalý místopředseda ČMFS) a jeho kamarádi. Trenér u reprezentace totiž obecně musí být osobností ve svém oboru, musí mít za sebou mnoho úspěchů. To všechno pak přispívá k jeho respektu a autoritě především u hráčů, ale také u příznivců, médií a odborné veřejnosti. V případě Maradony to byla pouze otázka popularity u fanoušků a to je velmi chabá kvalifikace. Je dobře, když je trenér populární, ale musí zároveň splňovat ta ostatní odborná kritéria a to mi u Diega Maradony chybí.

Ukázalo se to i na nedávno skončeném mistrovství světa v Jižní Africe. Mužstvo hrálo prakticky podle svých hráčských not. Pokud šlo do vedení, tak v tom pokračovalo a dotáhlo utkání k vítězství (utkání ve skupině). Avšak v okamžiku, kdy ve čtvrtfinále Argentinci prohrávali s Německem, byla při pohledu kamer na „trenéra“ Maradonu vidět jeho bezradnost koučinkem do vývoje utkání zasáhnout. Nepomohly ani časté konzultace s asistenty a utkání mužstvo dohrálo doslova trapně.

Maradona určitě dokázal vytvořit na tréninku příjemnou atmosféru, zná mentalitu hráče, protože jím také byl, a na to hlavně sázel (z mála záběrů z jejich tréninků se to dalo vysledovat). To ovšem v dnešní době zdaleka nestačí. Trenér dnes musí být skvěle vybaven především takticky a dokázat to i v utkání. Na spoustu věcí jsou dnes v početných realizačních týmech asistenti – odborníci, ovšem ten zásadní a správný směr musí všemu dávat hlavní trenér. U Diega Maradony tomu tak nebylo, a proto zřejmě u reprezentace Argentiny skončil.

Podobnou cestou postupovali zodpovědní lidé v našem fotbalu před několika lety (Jozef Chovanec se přesunul z pozice hráče na post trenéra reprezentace, ale také to podle toho dopadlo). Opačným případem byl nástup trenéra Brücknera, který byl zcela neznámým fotbalistou, ale velkým trenérem – odborníkem s mnohaletou praxí a s úspěchy, které jsou dodnes nedoceněné. Mám na mysli čtvrtfinále Poháru UEFA se Sigmou Olomouc proti Realu Madrid (1:1 a 0:1) v době, kdy Ligu mistrů (tehdy PMEZ) hráli jen vítězové jednotlivých „národních“ lig. Všichni ostatní hráli Pohár UEFA, takže se jednalo o nesrovnatelně kvalitnější soutěž, než je dnešní Evropská liga. Proto měl také respekt hráčů, což je zásadní. Ale bez vysoké odborné kvalifikace by to dnes už bylo málo.

Komentáře nejsou povoleny.