V jednom z předchozích příspěvků jsem se zabýval příčinami zlepšení mužstva Slovenska v utkání s Itálií, které je přivedlo do osmifinále MS 2010 v Jižní Africe, což je velký úspěch při jejich premiéře na tomto největším fotbalovém turnaji. Dnes už víme, že jejich cesta skončila porážkou s Nizozemskem 1:2, a proto se v tomto zamyšlení budu znovu věnovat našemu (nejen zeměpisně) nejbližšímu soupeři.
Začnu (pro někoho možná nepochopitelně) na posledním EURO 2008 ve Švýcarsku a Rakousku, kde jsem působil přes 3 týdny jako spolukomentátor TV Prima a měl možnost (kromě jiných utkání) celkem čtyřikrát sledovat Nizozemsko (soupeře Slováků). Jejich styl se nezměnil ani letos, je to brejkové mužstvo, a proto mu velmi vyhovuje, pokud se dostane v utkání do vedení, a to se také stalo. Na EURO totiž deklasovalo své soupeře ve skupině po brzkém vstřelení první branky. Hned ve čtvrtfinále však prohráli, protože se jim to nepodařilo.
Dalším důležitým momentem byla neúčast defenzivního středového hráče Slovenska Štrby, kterého trenér Weiss nemohl postavit kvůli žlutým kartám. Pokud by jej nahradil jiným podobným hráčem, bylo by to nejjednodušší a nejlepší řešení, protože způsob hry s Itálií mužstvu (a tedy i jednotlivcům) vyhovoval. Jenže on se rozhodl jej nahradit určitými drobnými přesuny dalších hráčů (zřejmě nemá typově a kvalitativně stejného hráče jako je Štrba) a to se ukázalo jako ne příliš vhodné. Hráči č. 1 v utkání s Itálií Kuckovi evidentně chyběl vedle sebe takový hráč, měl proto větší zodpovědnost za prostor před stopery (ten umí Nizozemci využít) a nemohl se příliš věnovat podpoře ofenzívních hráčů. Měl sice vedle sebe Hamšíka, ale to je úplně jiný hráč, kterému více sedí post pod hrotovým útočníkem, což nemohl uplatnit. Tam hrál nejčastěji mladý Weiss, ale tomu vyhovuje více kraj hřiště.
Když to tedy shrnu, absence Štrby poznamenala hned několik dalších hráčů, Kucku, Hamšíka a Weise a to nejvíce v nedostatečném pokrytí prostoru před stopery. To je ovšem v utkání s Nizozemskem nejdůležitější prostor. Oni ve svém rozestavení 4 2 3 1 do tohoto prostoru sbíhají s míčem ze stran a zakončují střelou, což několikrát předvedli, a padla tak první branka. Navíc obě branky Nizozemců padly po rychlém protiútoku, resp. rychlé rozehrávce standardní situace.
Přesto si troufám říci, že Slováci utkání zvládli se ctí. I oni měli šance a asi rozhodující byla 67. minuta, kdy hned dvě tutovky neproměnili Štoch a Vittek, který měl potom ještě jednu. Na obě mu přihrával Kucka a potvrdil tak, že pokud by hrál vedle něj Štrba, měl by volnější ruce pro podporu ofenzívy a její efektivita by se razantně zvýšila.
Na závěr si neodpustím ještě jednu poznámku. Všude na světě se rozhodčí chovají vůči mocnějším vstřícněji. Platí to v lize i na mezinárodním poli a pan rozhodčí z Itálie (tedy z Evropan stejně jako oba soupeři) dobře věděl, kdo je mocnější, a podle toho také pískal. Nepoškodil Slováky ničím zásadním, pískl pro ně penaltu, která už nic neřešila, ale v průběhu utkání na ně byl přísnější.