Na fotbalovém mistrovstvé světa v JAR máme za sebou druhé kolo ve všech skupinách a dá se již říci, že se v nich začínají rýsovat postupující mužstva. Definitivně ovšem rozhodne až kolo třetí.
Už teď se dá konstatovat, že prim hrají jihoamerická mužstva. Zklamáním jsou „domácí“ reprezentace z afrického kontinentu. Tento fakt ovšem pro mě není překvapením. Sledoval jsem totiž i poslední mistrovství Afriky v závěru loňského roku a fotbal, který tam týmy předváděly, se mi vůbec nelíbil. Produkovaly totiž hru doslova v chůzi, bez vysokého tempa, které je charakteristické pro moderní fotbal. Byla to doslova nuda.

Co je ovšem naopak doslova šok, jsou výkony a výsledky favoritů z Evropy, jako jsou Francie, Anglie a Itálie. Španělé a Němci nezvládli jedno ze dvou odehraných utkání a postup mají ve svých rukou. Jak se hraje fotbal na vrcholném světovém turnaji už teď ví i Slováci.
Nabízí se otázka, proč jsou Jihoameričané tak úspěšní a proč naopak evropský fotbal zaostává. I já o tom hodně přemýšlím a počkám se svojí analýzou až po skončení šampionátu. Už nyní si ovšem dovolím tvrdit to, co bylo pro mě stěžejním poznatkem z EURO 2008, kterého jsem se zúčastnil jako spolukomentátor TV Prima. I tam se totiž potvrdilo, že kondičně jsou na tom mužstva na této úrovni přibližně stejně, organizace hry a taktická disciplína je už dnes samozřejmostí a rozhoduje individuální kvalita hráčů a týmová atmosféra v mužstvu, která se potom přenese i na hřiště.
Proto se teď zmíním o problémech, které mají některá evropská mužstva v oblasti komunikace na trase trenér x hráči nebo hráči mezi sebou. Podle indicií, které se dostanou z kabin do médií se dá rozpoznat, že tenhle problém provází tým Francie, Anglie a Slovenska a v utkáních je to znát. V těchto případech nemohu a ani nechci dělat soudce, protože nemám potřebné informace. Obecně však pro trenéra platí, že atmosféru v mužstvu vytváří on.
Vytváří ji tím, co hráčům říká, jak jim to říká a komu to říká. Je to v první řadě o schopnosti komunikace a k tomu je třeba uplatnit především psychologické a pedagogické předpoklady. Trenéři reprezentačních mužstev mají navíc oproti klubovým trenérům jednu velkou výhodu. Mohou si totiž vybrat hráče podle svých představ. Při výběru reprezentantů by měl trenér vzít v úvahu nejen sportovní hledisko, ale měl by zohlednit i hráčovu mentalitu a charakter. Každý kolektiv (ať už sportovní či třeba pracovní) je složitá mozaika a ta musí do sebe zapadnout. K tomu všemu je samozřejmě třeba mít ještě výsledky. Pokud jsou dobré, tak hráči věří tomu, co po nich trenér chce, takřka bezmezně. Pokud výsledky dobré nejsou, začnou pochybovat a v tom okamžiku se projevují jejich povahové vlastnosti a charakter.
To je právě situace jmenovaných reprezentací. Mužstvu se nedaří a ukazuje se, že není tak soudržné, a navíc se snižuje autorita trenéra. Přispívají k tomu i média, která legitimně zpochybňují trenérovu kompetenci, a v případě Francie i kritické vyjádření velké fotbalové osobnosti Zinedina Zidana na adresu trenéra Domenecha.
Vzhledem k tomu, že jsem fotbalový trenér, tak mě v posledních dnech v tisku zaujmou spíše informace o trenérech než o samotných utkáních. Bude zajímavé sledovat, jak se bude jejich situace vyvíjet (třeba u despotického Capella, neurotického Weisse či jakoby „nad věcí“ jednajícího Lippiho). Proto mi neuniklo ani chování trenéra Slovenska na tiskové konferenci. Pokud vše proběhlo tak, jak jsem si přečetl v médiích, tak to ukazuje na nevyzrálost mladého kouče, který po úspěších, jichž dosáhl (a před nimi klobouk dolů), neunesl svoji roli, ztratil pokoru a zachoval se nevhodně. Je jasné, že podobné projevy potom doprovází i jeho svěřence.
Vím, že na trenéra je vyvíjen v těchto okamžicích velký tlak. Zkušený trenér to ale musí zvládnout (jako např. trenér Itálie). Lippi je pod daleko větším tlakem než Weiss a na tiskovce se i přes nepříjemné dotazy novinářů choval zcela klidně a neztrácel glanc. To také mluví o jeho kvalitách. I toho bychom si měli my trenéři všímat (nikoliv jenom systémů hry apod.).
Na závěr k druhému kolu utkání v základních skupinách ještě jeden statistický údaj, který asi všechny potěšil. Branek padlo v šestnácti utkáních celkem 42! Ve srovnání s prvním kolem, kdy jich padlo jen 25, je to velký nárůst, který v přepočtu na utkání činí 2,625. V prvním kole to bylo jen 1,56. Na „vině“ je určitě fakt, že ve druhém kole jsou soupeři nuceni hrát ofenzivněji, pokud nezvládli první utkání a chtějí postoupit. Typickým příkladem je KLDR v utkání s Portugalskem, kdy po obdržení prvního gólu se pustili do útočení a nakonec dostali 7 gólů (všechny po rychlých protiútocích soupeře). Trenér KLDR vzal vinu za debakl na sebe, protože sám chtěl, aby jeho hráči hru otevřeli.
Ve 3. kole utkání ve skupinách už půjde o všechno, tak jsem zvědavý, jak se to projeví v herní strategii mužstev a kolik padne branek.

Příspěvek byl vložen dne 23.06.2010 [Středa] v 10:58 hodin a zařazen do rubriky MS 2010. Reakce na tento příspěvek můžete sledovat prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Komentáře ani zpětné odkazy nejsou v tuto chvíli povoleny.