Konečně to začalo!

Již dlouho jsme netrpělivě vyhlíželi začátek největšího svátku, který může fotbalista a všichni příznivci kopané zažít, a tím je mistrovství světa. Turnaj se tentokrát navíc koná v zemi, jež je pro nás určitě exotická, poprvé na africkém kontinentu, v Jihoafrické republice. Hodně se toho napsalo, zda tato země zvládne takovou akci zorganizovat, zda nebude překážkou velká kriminalita apod. V okamžiku, kdy máme za sebou část mistrovství, kdy se nám představila všechna družstva, bych se chtěl ohlédnout za tím, co jsme očekávali, co se splnilo a co nás možná překvapilo.

Určitě mě překvapilo chladné počasí, vzhledem k tomu, že jde o Afriku, tak jsem čekal vedra. Dále je častým tématem specifická atmosféra na stadionech díky trumpetám s názvem „vuvuzela“. Je pravda, že zvuk, který tyto nástroje vydávají, je nepříjemný a vytváří na stadionu pro nás nezvyklou atmosféru. Není kvůli němu slyšet tradiční povzbuzování příznivců obou soupeřů, které máme tak rádi u nás v Evropě. Je škoda, že jej neslyší ani samotní hráči, protože i pocit přítomnosti vlastních příznivců na stadionu a jejich podpora zvyšují motivaci hráčů. Objevily se i náznaky toho, že bude přítomnost tradičního nástroje na stadionech zakázána, ale tento krok FIFA neschválila a myslím si, že správně. Zkrátka se s tím musíme všichni smířit.

Teď tedy k samotnému fotbalu. Poznačil jsem si několik postřehů, které jsem vysledoval. Samozřejmě každý si hned všiml, že padalo málo branek. Průměr na utkání je opravdu mizerných 1,56 gólu, což je nejméně v historii. Důvody pro tento pro diváky, média a sponzory negativní fakt hledá každý trochu jinde. Je jasné, že příčin je více. Přičiny, které uvedu, nejsou jistě ty jediné správné, ale určitě zde svou roli hrají.

  1. Strategie každého trenéra na takové významné akci v prvním utkání je neprohrát. Vyhnout se zkrátka tomu, že ve druhém utkání se jeho svěřenci dostanou pod tlak, jelikož mají na svém kontě po prvním zápasu v kolonce „body“ nulu.
  2. S tím souvisí i zvolená taktika. Nikdo nechce udělat chybu a hraje se více zezadu. Dobrá organizace hry v defenzívě je dnes na této úrovni samozřejmostí, a proto jsou už rozdíly mezi soupeři menší. Prosadit se proti takovému způsobu hry není jednoduché.
  3. Všichni už dnes ví, že branky padají často, kromě jiného, po rychlém protiútoku po zisku míče. Jenže na tomto mistrovství je takových akcí velmi málo, skoro všichni hrají po zisku míče na spoustu přihrávek, často i do stran nebo dozadu. Chybí mi přímočarost a agresivita po získání míče směrem k brance soupeře. Hráči se zaměřují více na držení míče.
  4. Pokud se soupeř pod vlivem předchozího bodu včas zatáhne, tak se hodně mužstev snaží překonat tuhle hráz často středem, ve hře je málo centrů z křídelních prostorů. Proto se používají centry z místa blíže ose hřiště (mám pro ně termín „krátká diagonála do pokutového území“) a ty jsou velmi nebezpečné. Bránící hráč má totiž minimum času na reakci, protože ten centr je krátký a je v pokutovém území rychleji. Padlo tak hned několik z toho mála gólů. Např. v utkání Slováků s Novým Zélandem góly na obou stranách.
  5. Dnes už možná Španělé ví, že jim tahle přímočarost v utkání se Švýcarskem chyběla, že na procento držení míče se fotbal nehraje. Slováci už ví, že se má hrát aktivně až do poslední vteřiny utkání.
  6. Hráči Alžírska i Srbska už ví, že k úspěchu je třeba dodržovat disciplínu, protože oni prohráli svá utkání až po vyloučení jednoho hráče.
  7. No a až tady na konci mám poslední příčinu, protože je svým významem nejmenší, a tou je nový míč „Jabulani“. Je jasné, že je jiný. Musí být jiný, když jeho vývoj stál prý obrovské peníze. Ovšem na to by se fotbalisté neměli vymlouvat. Naopak je v tomto těžší pro jejich spoluhráče chránící branky, což by mělo znamenat, že gólů padne více. Ale ono je to naopak!

Všiml jsem si, že velké množství standardních situací zahrávající hráči kopnou velmi špatně (často hned na prvního bránícího hráče), že brankáři i hráči v poli často neodhadnou délku dráhy míče, že často jednoduchá přihrávka skončí za postranní čarou. To všechno možná částečně způsobuje nový míč, ale s tím se musí fotbalista vyrovnat.

Na závěr se vrátím k jedné situaci, která mě jako fotbalového trenéra „vytočila“. V posledních vteřinách utkání Pobřeží Slonoviny vs. Portugalsko (za stavu 0:0) měli hráči Pobřeží Slonoviny možnost zahrávat rohový kop. Bylo to přesně 10 vteřin před vypršením nastaveného času. Místo toho, aby míč rychle dopravili jednoduchým kopem do pokutového území, kde by mohl jeden z několika spoluhráčů v úplném závěru utkání rozhodnout, rozehráli roh tzv. „nakrátko“ a rozhodčí po chvilce utkání ukončil.

Vím, že čas, který zbývá do konce utkání, většinou hráči nesledují na vteřiny, ale jsem přesvědčen, že trenér na ně v tomto momentě volal, aby spěchali s rozehrávkou, že konec je za pár vteřin. Pokud snad nevolal, tak je to i jeho chyba a potvrzovalo by to skutečnost, o které jsem psal v úvodu, že v prvním utkání na mistrovství světa nikdo nechce především prohrát.

Skoro bych zapomněl ještě na jednu velmi důležitou věc. Zatím výborní jsou rozhodčí. Klobouk dolů i před asistenty. Bylo několik situací, které byly tzv. hraniční, v reálu se zdály třeba jako ofsajd, ale pomezní měl vždy pravdu. Hlavní jsou většinou nenápadní, netrpí žádná „divadélka“ hráčů a to je dobře pro fotbal.

Komentáře nejsou povoleny.