Každé letní a zimní přípravné období se vyznačuje nejen tvrdým tréninkovým drilem, ale také změnami v kádrech hráčů ať už se to týká odchodů (v tomto období zejména v Plzni) a především příchodů hráčů nových. Navíc v současném fotbalu to není jen tak jednoduché rozhodování, protože současný špičkový fotbal vyžaduje maximální součinnost v organizaci hry na hřišti, ale i ve fungování hráčské kabiny ve vytváření správné atmosféry. A v obou případech to vyžaduje vhodnou typologii hráčů vzhledem k nárokům a způsobu hry, který zvolí trenér a v hráčské kabině správnou mentalitu a charakter nových hráčů. Je jasné, že zda byla volba konkrétních změn prospěšná se ukáže už v prvních kolech mistrovské soutěže a platí to o všech úrovních fotbalu, ne jen o té profesionální.

(Pokračování textu…)

I já jsem ve svých komentářích několikrát konstatoval, že naše nejvyšší fotbalová soutěž Chance Liga postupně snižuje rozdíl mezi nejkvalitnějšími evropskými ligami (Anglie, Německo, Itálie Francie) a tou naší, ale dnes musím úroveň jejího 3. kola hodně zkritizovat. A to nemluvím jen o kvalitě téměř všech utkání, i když i ta byla v tomto kole velmi slabá, ale mám také na mysli chabou návštěvu pouhých 4581 diváků na utkání a nemůžu v tomto kontextu nezmínit i ostudný blikanec hráče Slávie Chorého v poslední minutě utkání na Slovácku za těsného vedení jeho týmu 1:0. Ještě smutnější je pro mě fakt, že tento hráč je odchovancem olomoucké Sigmy, která je mojí srdcovou záležitostí, protože jsem tam 17 let působil a tyto excesy jsme netrpěli.

(Pokračování textu…)

Nikdy jsem nesouhlasil s teorií, že fotbal nemá logiku, která se tradovala v době mojí hráčské kariéry a proslavil se tím jeden známý trenér (pan Pospíchal), bývalý fotbalový reprezentant. Právě tento fotbalový „pravěk“ a bohužel i další roky to možná platilo, ale když jsem před několika lety v rozhovoru v deníku Sport řekl, že současný fotbal je ve srovnání s tím „pravěkem“ vysoce odborná práce zejména pro požadavky na trenéra, protože tenkrát hrály všechny fotbalové týmy stejně, trenéři nemuseli vymýšlet strategie, kterými překvapí soupeře, proto neřešili typologie hráčů a už vůbec ne jejich mentalitu a charakter. Proto také jakýkoliv tehdejší fotbalista se bez potřebných a nutných předpokladů (pracovitost, psychologie, pedagogika…), i když s potřebnou trenérskou licencí mohl stát trenérem v nejvyšší soutěži nebo i u reprezentace, například Pepa Chovanec…A mně i toto 2. kolo Chance Ligy tuto teorii, s kterou většina nejen veřejnosti, ale i klubových funkcionářů ještě nedávno neuměla pracovat, potvrdilo. Samozřejmě je mi jasné, že jako nic v životě, tak i tato teorie neplatí stoprocentně a vždy jsou nějaká výjimky, uvedu to na třech případech v kontextu s průběhem 2. kola Chance Ligy.

(Pokračování textu…)

Stejně jako všichni fanoušci fotbalu i já jsem se nemohl dočkat zahájení naší nejvyšší fotbalové soutěže Chance Ligy. Každý rok je letní přípravné období klubů možností doplňovat nebo posilovat hráčské kádry svých týmů, zkrátka „zbrojit“ před nastávající novou sezónou a to po stránce sportovní, která ovšem je závislá na ekonomických možnostech klubů. I v tomto případě se ukazuje, že naše nejvyšší fotbalová soutěž se ekonomickým zázemím a tím i sportovní kvalitou v posledním období posouvá . Stále více klubů má nové solventní majitele a to se logicky odráží také na sportovní úrovni klubů, což je vidět také na stoupající úrovni českých zástupců v klubových evropských pohárech, bohužel tomu tak není u české fotbalové reprezentace, ale to je jiný příběh, který jsem okomentoval v jiných svých komentářích.

(Pokračování textu…)

Ano, i já jsem byl, jako mnoho fotbalových fanoušků velmi zklamán z výkonu našeho reprezentačního fotbalového týmu v klíčovém utkání kvalifikace o účast na mistrovství světa v Chorvatsku, které jsme prohráli jednoznačně, ale zcela zaslouženě 1:5 a tím se naše šance na postup dostala jen do oblasti teorie, protože i při výhře ve všech zbývajících utkáních, včetně s Chorvatskem u nás doma nevidím, kde by tým Chorvatska mohl při své kvalitě tři body ztratit. Proto by v tomto případě rovnosti bodů rozhodovalo celkové skore a to jsme si ve srovnání s Chorvatskem hodně pohoršili a oni naopak polepšili. Ale tento můj komentář je o utkání, které jsme vůbec nezvládli a to ve všech fotbalových parametrech a „disciplínách“.

(Pokračování textu…)

Pokud vynechám motivaci a smysl sportovního soupeření, a platí to i pro fotbal, tak v posledním 5. kole nadstavby v nejvyšší fotbalové soutěži Chance Lize šlo „jen“ o umístění na 2. a 4. místě v závěrečné tabulce, což má vždy vliv, kromě prémií pro aktéry a ekonomických benefitů pro klub vliv na účast klubů v některé z evropských klubových soutěžích. V situaci před posledním kolem šlo konkrétně o 2. příčku pro Viktorii Plzeň nebo Baník Ostrava, v případě 4. příčky o Spartu Praha nebo Jablonec. 

(Pokračování textu…)

Ano, vyluštilo definitivní hrozbu baráže pro Slovácko a naopak přisoudilo ji ve vzájemném utkání výhrou 3:2 pražské Dukle, když dokázalo otočit průběh utkání z 0:1 na konečných 3:2. Už z předchozího průběhu soutěže byl s velkým předstihem znám definitivní držitel mistrovského titulu Slávia Praha a přímo sestupující Dynamo České Budějovice. Další vyluštěná tajenka se týkala postupně v předminulém kole Pardubic a v minulém Teplic, konkrétně definitivní účasti v baráži pro Pardubice a v minulém kole definitivní záchrana Teplic, které ji potvrdily v tomto kole jasnou výhrou na jihu Čech 3:0 a Pardubice výhrou 2:1 s Mladou Boleslaví. V tomto 4. kole nadstavby se druhým týmem pro baráž stala právě prohrou na Slovácku pražská Dukla, která po nevydařené podzimní části se v té jarní výrazně zlepšila, ale na vyhnutí se baráži to těsně nestačilo. Jak moc záchrana bez baráže byla pro všechny na Slovácku velkou motivací se ukázalo po každé vstřelené brance a po závěrečném hvizdu rozhodčího obrovským nadšením všech zúčastněných. U týmu Dukly to bylo samozřejmě naopak.

(Pokračování textu…)

Derby Slávie se Spartou vzbuzuje velkou pozornost historicky, jak jsem se dočetl v médiích bylo to derby č. 314. Nebylo tomu jinak ani tentokrát, protože stadion Slávie byl beznadějně vyprodán, proto byla i skvělá atmosféra, i když o titulu Slávie bylo již dávno rozhodnuto, tak byla cítit velká touha po výhře obou týmů, protože šlo i za této situace o velkou prestiž. Bohužel nejvíce se po utkání mluví o zřejmě problematické vítězné brance Slávie na 2:1 3 minuty před koncem. Z mého pohledu rozumím kritice Sparty, protože situace nebyla jednoznačná, ale na druhou stranu pravidla říkají, že VAR má intervenovat a hodnotit jakoukoliv situaci jednoznačně a pokud VAR nezjistil, že hráč Slávie Oscar hrál rukou jednoznačně, tak gól nerozporoval. Současně tvrdím, že pouhý lehký dotek míče ruky, který nemá žádný vliv na danou situaci by se neměl pískat, jak často vidíme v jiných utkáních. Upřímně i já moc nerozumím přesnému výkladu pravidel, kdy se má hraní rukou pískat a kdy už ne. Hraní rukou podle mého názoru není pouhý dotek míče ruky, který nemá na nic vliv. Zkrátka i toto byl případ, když rozhodčí pískne má pravdu a když nepískne má také pravdu a tentokrát rozhodčí nepískl a jednoznačnou ruku nezaznamenal ani VAR. Vidíte, jak velký odstavec jsem tomuto případu věnoval místo popisování kvality fotbalu…

(Pokračování textu…)

Nedivím se v této chvíli všem, kteří nechápou můj následující text v tom smyslu, že se netýká neskutečné reklamy na fotbal, kterou nám všem připravily v tomto kole nadstavby týmy pražské Slávie a Viktorie Plzeň, protože já tento svůj komentář začnu jinou událostí. Tím bylo dojemné loučení se svou fotbalovou kariérou Josefa Jindříška, hráče Bohemians Praha, jinak jednoho z mála prvoligových odchovanců Jablonce (pro srovnání olomoucká Sigma jich má aktuálně v nejvyšších soutěžích u nás i v zahraničí 39!!!). Josefa Jindříška totiž znám velmi dobře a jednoznačně potvrzuji všechny superlativy, kterými ho při této příležitosti označil deník Sport v dnešním vydání a komentáři k této události. Josef Jindříšek totiž hrál 448. utkání v nejvyšší soutěži, ale tu první šanci, kterou to všechno začalo jsem mu dal jako jeho trenér v Jablonci já někdy v roce 2002. Už tehdy jsem se nebál dávat šance mladým talentovaným fotbalistům, ale museli splňovat nejen mé sportovní parametry, ale i lidské, tedy správnou mentalitu a charakter a Pepa, jak jsme mu všichni říkali, splňoval obě skvěle. Pokud si dobře pamatuji, tak debutoval na Strahově v utkání se Slávii, která tam tenkrát měla svoje domácí prostředí díky rekonstrukci stadionu Slávie v Edenu. A i on se jako pracovitý středový hráč podílel na získaném bodu za remízu proti silnému soupeři. Při čtení průběhu jeho loučení jsem se neubránil dojetí a jak já říkám „vlhnutí očí“, protože takových fotbalu oddaných, spolehlivých a pracovitých fotbalistů není tak mnoho a já dodatečně Pepovi děkuji za jeho kariéru a jsem rád, že jsem mu k ní tak trochu dopomohl. Bylo to proto, že jsem věděl, že si to zaslouží a stejně tak si zaslouží dnes velký respekt a uznání za to, že se stal i nejstarším fotbalistou, který v nejvyšší soutěži vstřelil branku a bylo to právě utkání tohoto kola nadstavby s Libercem, který nakonec tým Bohemians vyhrál jednoznačně 4:1. Pepo ještě jednou Ti přeji hodně štěstí a zdraví v dalším životě.

(Pokračování textu…)

Už celý průběh letošního ročníku Chance Ligy směřoval k tomu, že tyto dvě jistoty budou jako stoprocentní známé jako první v pořadí, protože už celý průběh tohoto ročníku k tomuto výsledku směřoval, tedy že pražská Slávia získá po čtyřech letech mistrovský titul a stejně tak bylo zřejmé, že přímý sestup nemine Dynamo České Budějovice. I v tomto srovnání se potvrzuje, že jen fungující fotbalový klub po stránce ekonomické a tím i sportovní může pomýšlet na tyto vysoké cíle a naopak fotbalový klub, který je v dluzích i vůči svým hráčům a trenérům, nejasnostem v otázce majitelů nemá šanci být konkurenceschopný a nepomůže mu žádný schopný i třeba věhlasný trenér. Tan by tam také vůbec nešel. Tím se zastávám práce několika trenérů, kteří se v tomto klubu střídali během celé sezóny včetně Františka Straky, kteří v těchto podmínkách museli pracovat a přitom vědět, že to zřejmě k ničemu nepovede. Připomnělo mně to svoje trenérské štace v Opavě, Vítkovicích či v Trenčíně, kdy jsem byl loajální s těmito kluby a nezmiňoval jsem tento klubový problém na tiskovkách a proto musel potom číst od určitých „expertů“ i z řad novinářů kritiku na svoji práci a sportovní výsledky. Jen dodám, že tým Českých Budějovic v tomto kole prohrál s podobně sportovně strádajícím týmem Mladé Boleslavi 2:1 (tým i se švédským trenérem prohrál posledních 7 utkání základní části) a tak dovršil tragickou výsledkovou bilanci bez výhry v celém ročníku. Ale pojďme naopak v tomto komentáři k pozitivnějším událostem.

(Pokračování textu…)