Vzhledem k tomu, že do konce základní fáze naší nejvyšší fotbalové soutěže zbývá poslední, tedy 30. kolo, tak začnu tento svůj komentář pohledem na aktuální stav v tabulce před rozdělením do skupin a jak jej ovlivnily výsledky kola číslo 29. a až potom okomentuji jednotlivá utkání tohoto kola.

Kdo vyhraje základní část už všichni víme dlouho, je to pražská Slávia, složení šestičlenné skupiny o evropské poháry a mistrovský titul má jediný otazník a tím je šestá příčka, kterou momentálně obsadil tým Liberce a na paty mu sahají ještě týmy Hradce Králové a olomoucké Sigmy, ale jen Liberec má všechno tzv. „ve svých rukou“, zbylé dva týmy musí nejen vyhrát, ale spoléhat se na zaváhání Liberce.

(Pokračování textu…)

Velmi zajímavě a dramaticky se vyvíjí situace na 2. až 4. příčce v Chance Lize, když v minulém 27. kole na něm Baník Ostrava vystřídal Spartu Praha po její prohře s Plzní a po tomto 28. kole zase Baník Ostrava po domácí remíze se Spartou na této příčce, která po skončení soutěže zajistí účast v předkolech Ligy mistrů, vystřídala Viktoria Plzeň. V obou případech to znamenalo až 4. příčku pro ambiciózního favorita i na mistrovský titul pražskou Spartu. Už tato fakta předznamenávají něco o dramatičnosti letošního ročníku Chance Ligy na vedoucích postech, naopak na chvostu tabulky je ta situace daleko předvídatelnější, ale tento komentář je především o utkáních 28. kola.

(Pokračování textu…)

Díky výsledkům ve 26. kole Chance Ligy se rozhodlo nejen o vítězi v základní části soutěže, ale také se na medailovou příčku, konkrétně bronzovou, propracoval v přímém souboji s Viktorií Plzeň ostravský Baník po výhře 1:0. Dosud se pravidelně mluvilo o vedoucí trojce, po minulém kole jsem i já ve svém komentáři poznamenal, že vedoucí trojice se díky dotírajícímu Baníku Ostrava změnila na čtveřici a dnes už víme, že Plzeň je virtuálně bez medaile. Výjimečně proto začnu komentář jejich přímou konfrontací na stadionu v Plzni.

Střetly se totiž týmy klubů, které jsem ještě v nedávné době ve svých komentářích kritizoval za špatnou personální a v návaznosti fotbalovou strategii, o Plzni že má tým veteránů a v ostravském Baníku bylo několik proudů ve výběru stejné problematiky a proto se v tom plácá i trenér Hapal. Pro pořádek dodám, že to v Ostravě z mé strany nebyla kritika trenéra, ale stejně jako v případě Plzně kritika sportovního vedení počínaje majiteli. Jsou to typické příklady a důkazy toho, jak má klub v současném fotbalu v těchto parametrech fungovat, protože dosud to bylo tak, že klubovou strategii určovali trenéři, které klub angažoval.

(Pokračování textu…)

Dříve než si popíšu stručně pohled na tabulku naší nejvyšší fotbalové soutěže a situaci po přičtení výsledků tohoto kola, tak se budu věnovat historicky i aktuálně nejatraktivnějšímu a nejočekávanějšímu utkání v českých klubových soutěžích a tím je tradiční derby pražských klubů Sparty a Slávie. A že je opravdu o čem psát se přesvědčíte v následujících řádcích.

V utkání samotném se událo několik klíčových okolností, které zásadně ovlivnily jeho průběh a výsledek, bohužel pro Slávii všechny proti ní z části její vinou a zčásti díky nešťastným okamžikům. Já se budu na tyto okamžiky dívat svýma očima a respektuji současně to, že mnozí z mých čtenářů a expertů v denním tisku to vidí jinak.

(Pokračování textu…)

A tato pravděpodobnost se týká pražské Slávie po výhře v Plzni 3:1. Utkání prvního týmu s druhým bylo očekáváno s velkým zájmem a to platí i o mně. Všechna očekávání umocňoval i příběh Tomáše Chorého, který tak trochu „utekl“ z Plzně do Slávie což logicky nelibě nesl spolumajitel pan Šádek a možná i trenéři i hráči Plzně a nejvíce fanoušci klubu. Očekávalo se, jakým způsobem tribuny na stadionu někdejší oporu svého týmu přivítají a hlavně jak tuto mentální situaci zvládne samotný hráč. Ukázalo se, že vše proběhlo prakticky bez přehnaných oboustranných negativních emocí a to je dobře.

(Pokračování textu…)

I když toto kolo ovlivnilo negativně návštěvnost na stadionech, kromě fanoušků pražské Slávie, díky pravému zimnímu počasí, na které už několik let u nás v České republice nejsme zvyklí. Vyspělé evropské klubové soutěže pokračují pravidelně, ale vysoké návštěvy to tak neomezuje, fanoušci jsou na to zvyklí a tribuny jsou téměř plné. U nás jsme se zatím vyrovnali problému hracích ploch v tomto období díky povinnosti při postupu do nejvyšší soutěže mít hrací plochu s vytápěním, ale i ta někde není zrovna ideální, ale není zmrzlá a proto už dnes nejde spekulovat a „vyrábět“ kopačky s neregulérními kolíky a nedá se tak oklamat soupeře v evropských pohárech, kteří na tento problém v zimním období absolutně nebyli zvyklí a rozhodčí často před tím „přivírali“ oči nebo se jim to „vysvětlilo“…

(Pokračování textu…)

Ano, je to tak a při sledování utkání Viktorie Plzeň s Libercem jsem nevěřícně zíral, co všechno se ještě může v nejvyšší české fotbalové soutěži Chance Lize stát a jsem rád, že se to kriticky hodnotí i v dnešních mediálních vydáních, protože to už tu dlouho nebylo a já doufám, že dlouho už nebude. Celý život dělám fotbal, jako hráč i trenér na profesionální úrovni, zažil jsem spoustu věcí, ale průběh tohoto utkání ze strany rozhodčího, včetně rozhodčích u obsluhy systému VAR byl skandální a jsem přesvědčen, že to nebylo jen přehlédnutí zainteresovaných osob, ale vědomá činnost a to si zaslouží nemlčet…

(Pokračování textu…)

Ano je to tak, i v tomto smyslu se český fotbal přizpůsobuje vyspělým fotbalovým zemím a podle termínového kalendáře začala naše nejvyšší fotbalová soutěž Chance Liga již 1. února. Jednou z motivací je jistě také evropský termínový kalendář, protože i naši zástupci v evropských klubových soutěžích (Sparta, Slávia a Viktoria Plzeň) absolvovali „ostrá“ utkání už během měsíce ledna. To je samozřejmě i něco nového pro naše trenéry v naplánování zimního přípravného období včetně pobytu v klimaticky příznivějších zemích, nejčastěji Turecko, Portugalsko, Španělsko a výsledky potvrdí, jak se kterému trenérovi povedlo nebo nepovedlo toto přípravné období naplánovat tak, aby při zahájení mistrovských utkání byla forma svého týmu co nejlepší se ukáže po absolvování několika kol, už z toho prvního, z hlediska celé sezóny kola dvacátého je možno něco odhadnout, ale další kola to musí potvrdit.

(Pokračování textu…)

I poslední podzimní kolo naší nejvyšší fotbalové soutěže nepostrádalo na zajímavosti. Asi největší událostí byl fakt, že pražská Slávia, která dosud nenašla v soutěži přemožitele ho tentokrát v „hodině dvanácté“ „našla“. Stal se ním tým Teplic na domácím stadionu, což by asi málo kdo čekal, i když trenér Frťala u týmu odvádí skvělou práci a výhra 1:0 s prozatím největším favoritem na mistrovský titul je spravedlivou odměnou při nástupu do zimního přechodného fotbalového období, což bude pro všechny v Teplicích, mám na mysli vedení klubu, hráče, trenéry a příznivce, velmi příjemný dárek do období Vánoc a pro hráče další motivací před druhou polovinou soutěže.

(Pokračování textu…)

Tento komentář začnu statistikou, protože ta se rodila velmi dramaticky. Bilance výsledků z hlediska domácí v. hosté byla pro hostující týmy velmi nepříznivá, konkrétně 5 výher domácí, 3 remízy a hostující týmy vyšly tentokrát bez výhry, i když k ní neměly daleko. Poměr získaných bodů tedy zní 18:3 a poměr vstřelených branek 14:7. Celková výsledková bilance dosud za všechna kola zní 59 výher domácí, 31 remízy a 38 výhry hostujících týmů. Průměrná návštěva na utkání v tomto kole byla 6393 diváků, nejvíce na Slávii v utkání s Libercem 17969 diváků a nejméně v Mladé Boleslavi na utkání s Hradcem Králové 1390 diváků. A nyní už k jednotlivým utkáním.

(Pokračování textu…)