Nedivím se v této chvíli všem, kteří nechápou můj následující text v tom smyslu, že se netýká neskutečné reklamy na fotbal, kterou nám všem připravily v tomto kole nadstavby týmy pražské Slávie a Viktorie Plzeň, protože já tento svůj komentář začnu jinou událostí. Tím bylo dojemné loučení se svou fotbalovou kariérou Josefa Jindříška, hráče Bohemians Praha, jinak jednoho z mála prvoligových odchovanců Jablonce (pro srovnání olomoucká Sigma jich má aktuálně v nejvyšších soutěžích u nás i v zahraničí 39!!!). Josefa Jindříška totiž znám velmi dobře a jednoznačně potvrzuji všechny superlativy, kterými ho při této příležitosti označil deník Sport v dnešním vydání a komentáři k této události. Josef Jindříšek totiž hrál 448. utkání v nejvyšší soutěži, ale tu první šanci, kterou to všechno začalo jsem mu dal jako jeho trenér v Jablonci já někdy v roce 2002. Už tehdy jsem se nebál dávat šance mladým talentovaným fotbalistům, ale museli splňovat nejen mé sportovní parametry, ale i lidské, tedy správnou mentalitu a charakter a Pepa, jak jsme mu všichni říkali, splňoval obě skvěle. Pokud si dobře pamatuji, tak debutoval na Strahově v utkání se Slávii, která tam tenkrát měla svoje domácí prostředí díky rekonstrukci stadionu Slávie v Edenu. A i on se jako pracovitý středový hráč podílel na získaném bodu za remízu proti silnému soupeři. Při čtení průběhu jeho loučení jsem se neubránil dojetí a jak já říkám „vlhnutí očí“, protože takových fotbalu oddaných, spolehlivých a pracovitých fotbalistů není tak mnoho a já dodatečně Pepovi děkuji za jeho kariéru a jsem rád, že jsem mu k ní tak trochu dopomohl. Bylo to proto, že jsem věděl, že si to zaslouží a stejně tak si zaslouží dnes velký respekt a uznání za to, že se stal i nejstarším fotbalistou, který v nejvyšší soutěži vstřelil branku a bylo to právě utkání tohoto kola nadstavby s Libercem, který nakonec tým Bohemians vyhrál jednoznačně 4:1. Pepo ještě jednou Ti přeji hodně štěstí a zdraví v dalším životě.
V této souvislosti mě zaujala zajímavá tabulka prvních čtyř fotbalistů, kterým se podařilo vstřelit branku v nejvyšší soutěži v nejvyšším věku. Od neděle 4. května 2025 je to tedy Josef Jindříšek 44 let a 2 měsíce, druhý je Marek Matějovský 42 let a 11 měsíců, třetí Tomáš Hübschmann 41 let a 7 měsíců a čtvrtý Pavel Zavadil 41 let a 3 měsíce. Neuvěřitelné pro mě je, že tři z nich, kromě Tomáše Hübschmanna, jsem osobně trénoval, první dva v prvoligovém Jablonci a Pavla Zavadila v Ratíškovicích během památných dvou druholigových sezón a v obou na třetích místech v tabulce včetně finále „Poháru ČMFS“, dnešního „MOL Cupu“ v Praze na Strahově s Libercem (prohra 1:2).
A nyní navazuji na druhou velkou událost tohoto kola a tím bylo pro mě a určitě pro všechny fanoušky fotbalu, kromě plzeňské Viktorie, utkání Slávie s tímto soupeřem. To utkání mělo totiž všechno a bylo skvělou reklamou fotbalu díky oběma soupeřům. Jednak se hrálo ve skvělé atmosféře a mělo strhující průběh. Slávie tzv. „vlítla“ na soupeře, brzy se ujala vedení, ale hostující tým Plzně i za této situace potvrdil oprávněnost svého postavení na druhé příčce, která by zajistila předkola Ligy mistrů a díky skvělým ofenzívním hráčům v čele s mladým Šulcem otočil skóre na 1:3 pro hosty. Hráči Slávie ovšem nekapitulovali, potvrdili rozdíl mezi týmem Sparty a Slávie díky skvělé mentalitě a týmovosti hráčů se jim podařilo otočit poměr branek ve svůj prospěch na 4:3. I proto mělo utkání a pro mě dvě ve výsledku další jasná sdělení, a to že výkon Slávie v utkání, kdy už měla definitivu zisku mistrovského titulu potvrdil profesionalitu hráčů i trenérů, tím druhým sdělením bylo, že výsledek totiž prospěl i Spartě ve snaze se ze 4. místa posunout na příčku 2. a nahradit tam právě Viktorii Plzeň.
Jenže Sparta tuto „nahrávku na smeč“ nevyužila a to je třetí velká událost tohoto kola a v neděli prohrou 1:3 na svém stadionu s Jabloncem potvrdila, že její výkonnostní a tím i výsledkový propad je hlubší, než by se od takového favorita na mistrovský titul dalo čekat, ale ty hlavní příčiny jsem zmiňoval již v předchozím komentáři k 1. předkolu soutěže na (viz. www.fotbal.palicak.cz).Jablonec v tomto utkání hrál stejným způsobem, jako v současné době se silnými soupeři, tzn. z obranného bloku a po zisku míče rychle, přímočaře v počtu 4 až 5 hráčů do rozhozené obrany a to platilo i na Spartu. Její organizace zejména směrem dozadu a reakce po ztrátě míče měla mezery díky nedůslednostem některých hráčů směrem do defenzívy a rychlosti ofenzívních hráčů Jablonce. Na hrací ploše vypadá v současné době tým Sparty jako nesourodá skupina fotbalistů, kteří neví nebo nechtějí plnit zadané úkoly a platí to zejména o těch zahraničních, kteří možná zaujali skauty Sparty fotbalovými dovednostmi, ale nemají týmové myšlení, tedy tolik mnou preferovanou správnou mentalitu a charakter tak, jak jsme u nás zvyklí a jak to funguje například ve Slávii.
Tradiční kdysi „severomoravské“ dnes moravské derby se hrálo v Ostravě, kam si zajel tým Sigmy Olomouc dalo by se říci k „přípravnému“ utkání před finále MOL Cupu se Spartou na „Andrově stadionu“ v Olomouci, jehož stožáry umělého osvětlení vidím ze svého bytu ve 13. patře. Jenže tento názor mají možná někteří fanoušci fotbalu, ale určitě ne trenér Sigmy Janotka i jeho svěřenci, a proto si z Ostravy odváží bod za bezbrankovou remízu, která v podstatě odpovídá průběhu utkání. Hráči Sigmy mají zkušenosti se soupeři, kteří jsou v utkání favority, dokázali to výhrami na Spartě i na Slávii, v lize na domácím stadionu neporazili Spartu jen proto, že neproměnili pokutový kop, určitě by si to chtěli zopakovat i ve finálovém utkání MOL Cupu, i když to nebude vůbec jednoduché, Sparta má totiž poslední možnost získat v letošním ročníku nějakou trofej vědoma si toho, že v aktuální formě se jí vzdaluje i druhé místo zaručující předkolo Ligy mistrů. Jenže jde také o to, zda si to uvědomují zejména zahraniční hráči Sparty…
Mnozí fanoušci i experti tvrdí, že nadstavba není dobrý nápad, protože v ní jsou utkání, kde o nic nejde a že to je neregulérní. Jenže najít způsob zatraktivnění soutěže, aniž by se nenašlo nějaké negativum asi neexistuje. K těmto úvahám dochází zejména ve věci tzv. prostřední skupiny o umístění, kde se hraje systémem doma v. venku. Tentokrát se to týkalo utkání Bohemians s Libercem 4:1, které jsem zmínil v souvislosti s ukončením prvoligové kariéry Josefa Jindříška a tím druhým bylo utkání Hradce Králové s Karvinou, kterou já tak trochu považuji za největší překvapení tohoto ročníku soutěže a přičítám to jednoznačně kvalitnímu a progresívnímu trenérovi Hyskému. Tentokrát sice jeho tým v Hradci Králové prohrál 1:0, ale v „zásobě“ má ještě odvetné utkání na svém stadionu na severní Moravě. Lehké to s Karvinou neměl i přes nejtěsnější výhru ani Hradec Králové, více vyložených šancí měli totiž hráči Karviné, ale domácí tým měl lepší efektivitu díky brance zkušeného Pilaře čtvrt hodiny před koncem. Odveta bude rozhodně hodně napínavá.
Ve skupině o sestup a baráž už bylo dávno jasno v otázce přímého sestupu, zaslouženě se to týká Dynama České Budějovice, které v tomto kole hrály v Uherském Hradišti proti týmu Slovácka, které ještě jistotu vyhnutí se baráže nemají. Očekávalo se tedy, a mnozí to měli za domluvou jistotu, že tým Slovácka vyhraje, ale bezbranková remíza všechny tyto škarohlídy vyvedla z omylu. Je to jen další mozaika do příběhu nepovedené sezóny Slovácka, podle mého názoru to je důkaz neprofesionálního stavu vedení klubu, které viděl i úspěšný trenér Svědík, a proto uvolnil místo jiným, kteří doplácejí na tyto klubové resty a jsou odpovědni bohužel jako vždy jen oni, trenéři.
Další příběh a důkaz o regulérnosti bylo utkání Mladé Boleslavi s Teplicemi, které domácí tým vyhrál 1:0 brankou těsně před koncem. Tepličtí by se výhrou a ziskem tří bodů v tomto utkání definitivně zachránili v Chance Lize, ale budou muset o tuto jistotu bojovat v kole dalším.
Pražská Dukla výhrou 2:0 s Pardubicemi potvrdila velmi dobrou výkonnost v jarní části soutěže, ale ještě to neznamená jistotu záchrany, ani vyhnutí se baráži, protože tři kola před koncem má ztrátu na Slovácko 6 bodů a na Teplice bodů 7. V obou případech je tato možnost spíše jen teoretická, ale je. Jenže i při maximálním zisku 9 bodů by se týmy Slovácka a Teplic dostaly na stejnou bodovou úroveň ziskem jen 3 a 2 bodů.
Na závěr jako tradičně uvádím stručnou statistiku tohoto kola:
Bilance doma-remíza-venku 5 2 1, poměr získaných bodů 17:5, brankový poměr 13:7, průměrná návštěva na utkání 7267 diváků.