Důkazů k tomu, co jsem vložil do názvu tohoto komentáře bylo v tomto kole několik, proto ty překvapivé výsledky, ke kterým se vrátím v jeho průběhu, ale největším důkazem bylo utkání Viktorie Plzeň se Slávií Praha. Současně si při tom dovolím využít zkušenosti z dlouholetého, vlastně celoživotního působení v českém fotbalovém prostředí a možnost srovnávání, jak fotbal (myslím na hřišti) fungoval kdysi a jak v současné době. Je to totiž naprosto nesrovnatelné a potvrzení jsem našel i v tomto kole, nejvíce ve výsledcích pražské Slávie s Viktorií Plzeň.
Jsem přesvědčen, že spousta expertů, včetně mě, což jsem deklaroval v rozhovoru pro Sport.cz i fanoušků fotbalu předpokládala, že utkání v Plzni, kam přijela k pro sebe důležitému utkání pražská Slávia musí přeci vyhrát pražský tým. Proč? Protože tým Plzně musel být unavený z těžkého čtvrtečního utkání s italským týmem Fiorentinou, navíc chybělo trenérovi Koubkovi několik důležitých hráčů a v hlavách hráčů Plzně měla být jasná priorita evropská klubová soutěž Konferenční liga…
Naopak tým Slávie měl být v tomto ohledu odpočatý, koncentrovaný na zisk mistrovského titulu, tedy i na utkání v Plzni. Ovšem na hřišti to bylo úplně jinak, tým Slávie působil unaveně, nekoncentrovaně a bez šťávy. Proč tomu tak bylo? Jednoznačně různě nastaveným hlavám hráčů obou týmů, tedy psychickým rozpoložením a proto nepomohla ani tradiční skvělá kondiční příprava hráčů Slávie. . Hráči Plzně naopak díky pozitivnímu nastavení hlavy po pro ně úspěšném zvládnutí utkání s favorizovaným soupeřem z Itálie s bezbrankovým výsledkem a reálnější šancí v odvetě za týden si nezavřít cestu za postupem do semifinále „Konferenční ligy“ . Psychologické nastavení do utkání se Slávií předčilo kondiční převahu hráčů Slávie, jak se stávalo několikrát a na hřišti to bylo zcela jasně vidět a výsledkem byla rozháraná hra Slávie, někdy zbytečně komplikovaná místo důrazného zakončení. K tomu přispěla i důsledná defenzíva, kterou trenér Koubek pro toto utkání zvolil a výsledkem byla nejen výhra Plzně 1:0, ale především výhra zcela zasloužená.
Prohra Slávie udržela ve vedoucí pozici jejího největšího rivala pražskou Spartu, která musela otáčet výsledek v derby s Bohemians z 0:1 na zisk tří důležitých bodů po výsledku 3:1 a to díky tradičnímu střelci Birmančevičovi. Tím se protlačila na 24 hodin do čela prvoligové tabulky a jak se s tím vyrovnala Slávia jsem už zmínil v úvodu tohoto komentáře, proto tam bude Sparta opět celý týden.
Z výsledků tohoto kola je zřejmé, že největší aspiranti na baráž eventuálně přímý sestup bodovali, což se zcela jistě také moc nečekalo. Poslední Karviná se podělila po bodu po remíze 2:2 v derby s Baníkem Ostrava, což by nebylo takové překvapení, ale větším překvapením je fakt, že to bylo zasloužené. Hra Karviné měla jak se říká hlavu a patu, hráči dokázali umně držet míč na svých kopačkách a nakonec byli odměněni vyrovnávací brankou. Baník opět před svými fanoušky nedokázal soupeře porazit, což určitě ještě více mrzí, že to bylo v tradičním „hornickém“ derby. Určitou kompenzací pro své diváky může být vedoucí branka na 1:0 Brazilce Ewertona, který si všiml vysokého postavení brankáře Holce před vlastní brankou, což je dnes normální a dokonce nutné a až z vlastní poloviny ho dokázal cca ze 60-ti metrů přelobovat přesnou trefou do sítě jeho branky. Baník tak pokračuje v nepříznivé bilanci v utkáních před svými fanoušky a naopak boduje pravidelně na hřištích soupeřů. Přesto si drží 4. příčku hned za silnou trojkou, podobně jako další tři adepti na tuto vedoucí skupinu, kteří tentokrát nezískali bod žádný. To se týká týmů Slovácka, který nestačil na Hradec Králové na jeho novém stadionu po nejtěsnější prohře 1:0 a přispěl tak k neúspěšné jarní bilanci týmu trenéra Svědíka, týmu Liberce, který prohrál v Českých Budějovicích 3:2 i díky brance v 96. minutě, když těsně před tím, v 93. minutě Liberec vyrovnal na 2:2, což je opět důkaz toho, že na hřišti nelze podléhat pesimismu i za této situace, ale sám vím, jak je to těžké. Jihočeši tak potvrdili to správné nastavení hlavy, jinak by po obdržené brance v nastavení vstřelit následně ještě vítěznou branku nedokázali, což je dobrá zpráva i pro trenéry.
Tím třetím adeptem na vedoucí šestku, který v tomto kole nebodoval je Mladá Boleslav, která odevzdala všechny body dokonce na vlastním stadionu Teplicím po prohře 1:2. O tom, jak je fotbal nevyzpytatelný svědčí i to, že v předchozím komentáři jsem týmy a trenéry Liberce a Mladé Boleslavi chválil a po týdnu je to jinak.
Nejen to svědčí o vyrovnanosti naší nejvyšší soutěže, ale také bodových ziscích týmů z poslední třetiny tabulky. O Karviné jsem už psal, dalším týmem jsou Teplice, které si odvezly tři body z Mladé Boleslavy po výhře 2:1 a po zkušenosti z předchozího odstavce se bojím tým Teplic a trenéra Frťalu pochválit, ale napsat musím, že trenér Frťala potvrzuje dobrou práci a zúročuje svoje dlouholeté zkušenosti.
O Českých Budějovicích a jejich výhře 3:2 s Libercem jsem se už zmínil proto dodám, že další dva ohrožené týmy Zlín a Pardubice se utkaly ve vzájemném utkání a remíza 1:1 zřejmě více vyhovovala hostujícímu týmu trenéra Kováče. Domácí tým Zlína si určitě přál získat body tři i proto, že hrál doma a dostal se do vedení, ale soupeř vyrovnal z pokutového kopu.
Poslední utkání tohoto kola se hrálo v Olomouci kam přijel Jablonec, který chtěl určitě ukončil sérii tří prohraných utkání, ale výsledkem 1:0 pro Sigmu ji prodloužil na utkání 4, ale vlastním přičiněním už proto, že tým Jablonce hrál více než hodinu přesilovku po vyloučení Spáčila, přesto obdržel vítěznou branku Sigmy, což je určitě hodno obdivu a snad to trochu pomůže narovnat vztahy mezi vedením a fanoušky, kteří i z mého pohledu oprávněně protestují proti současnému vedení. Tři body s Jabloncem (shodou okolností to jsou oba kluby, kde jsem v nejvyšší soutěži pracoval jako trenér ligového týmu) Sigma i při pohledu na tabulku velmi potřebovala, ale vyhráno určitě nemá..
Vrátím se ke srovnání fotbalu v domě, kdy jsem ligu hrál já a dnes, což bylo také předmětem srovnání z úvodu tohoto komentáře. V mé době měla jednoznačně navrch kondice a emoce trenérů, převážně negativní až vulgární, dnes naopak psychologie, tedy komunikace a taktická stránka fotbalu.
Na závěr uvedu ještě jednu okolnost tohoto kola, které si málokdo všiml a souvisí s nastavením olomouckého klubu a jeho srovnání současnosti s minulostí. V tomto klubu jsem pracoval 17 let, v té době i po mém odchodu klub vychoval spoustu ligových fotbalistů a klub vedli lidé, kteří ho považovali v tom nejlepším slova smyslu za svůj a dělali všechno pro to, aby byl úspěšný. Mám pocit, že dnes je to jinak, lidem, kteří ho vedou jde více o osobní prospěch a to se projevuje ve výsledku i v podstatně nižší produktivitě počtu a kvality odchovanců. Já jsem si asi před rokem spočítal kolik odchovanců Sigmy působí aktivně v nejvyšších fotbalových soutěžích v Česku i v zahraničí. Napočítal jsem jich 39, což je zcela jistě nejvíc ze všech prvoligových klubů. Dnes už by to číslo bylo daleko menší, ale zase máme nespokojené fanoušky a já si myslím, že mají v mnohém pravdu, což se projevuje právě i v té efektivitě výchovy vlastních odchovanců, protože to není jednoznačná priorita jako kdysi pro lidi, kteří jsou ve vedení klubu.
Na toto zamyšlení mě přivedl pohled na dva kapitány při losování stran obou soupeřů před utkáním v Plzni, kde hrála Slávia. Kapitány byli za Plzeň Kalvach a za Slávii Ševčík, oba odchovanci Sigmy. Dalšími účastníky tohoto utkání byli odchovanci Sigmy za Plzeň Jemelka a Chorý, za Slávii Zmrzlý, Zima a Chytil. Tedy v základních sestavách obou soupeřů bylo 7 odchovanců Sigmy. Pokládám si otázku kolik jich bude za několik let a odpovídám si, že velmi málo…
Na závěr stručná statistika 28. kola:
utkání doma x venku: 4 2 2, bodů 14 : 8, branek 11 : 10, průměr diváků na utkání 5872.