Ano, je to tak, ale soutěž pokračuje stejným tempem dále. V tomto kole jsme mohli vidět několik utkání, ve kterých se utkaly týmy z Moravy se soupeři z Čech, dokonce ve třech případech z Prahy. Stejným, dokonce větším lákadlem byla utkání našich zástupců v evropských pohárových soutěží s v posledních letech nejúspěšnějšími moravskými týmy Slováckem, Sigmou Olomouc a Baníkem Ostrava. Jejich konfrontace s pohárovými zástupci byla očekávaná zejména proto, že jejich zápasový program včetně cestování sváděl k domněnce, že hlavní roli bude hrát únava. V tomto smyslu mám i já osobně dvojnásobnou zkušenost při dvou účastech ve finále pohárové soutěže, i když jen na české úrovni jako trenér druholigových Ratíškovic a prvoligového Jablonce. V prvním případě dokonce s omezeným kádrem hráčů v počtu cca 13 ve druhém to bylo cca 17 hráčů.
Samotná utkání ukázala, že velkou roli hrálo i náročné a unavující cestování, protože utkání v kontextu tohoto tématu nejlépe zvládl tým Slávie v Olomouci při výhře 3:1 a já dodám, že její výhodou bylo, že evropskou soutěž hrála ve čtvrtek na domácím stadionu, tím odpadlo cestování a nutná regenerace mohla proběhnout hned po utkání. To hráči Plzně i Sparty museli místo toho nastoupit do letadla (pokud si nezajistili regeneraci hned po utkání u soupeře, což je možné, ale není to pravidlem těchto utkání).
Nechci touto úvahou snižovat výkony soupeřů Plzně, tedy týmu Slovácka při výhře v Plzni 4:1 ani baníku Ostrava, který i přes prohru 1:0 se Spartou byl pro Spartu velmi těžkým soupeřem, zejména celý první poločas utkání aktivně vysoko napadal rozehrávku Sparty až tak účinně, o čemž svědčí poměr rohových kopů v prvním poločasu v poměru 10:0 pro Baník, že brankář Sparty raději v dalším průběhu raději často vykopával míče na polovinu Baníku, což je hlavně bezpečnější způsob založení útočné fáze hry. Zřejmě k tomu přispěl nejen kvalitní aktivní výkon Baníku, ale také nedávná zkušenost z utkání se skotským soupeřem Glasgou Rangers a hrubce Gomeze.
Mě zaujala ještě jedna logická a správná reakce trenéra Sparty Priskeho na vývoj utkání ve druhém poločasu, kdy tým Sparty možná, že i díky vedoucímu gólu hned v jeho úvodu, netradičně v defenzívě začínal bránit v obranném bloku nízko na vlastní polovině a trenér Priske v této situaci utkání podle mého názoru udělal správný krok, i když z vlastní zkušenosti vím, že český trenér „vychovaný“ českým fotbalovým prostředím by se toho bál, aby nebyl nálepkován, že v defenzívě používá „zaparkovaný autobus“. Zisk tří bodů Sparty po výhře 1:0 týmu trenéra Priskeho zajistila standardní situace rohový kop, když po skvělém výskoku, překvapivě bez bránění soupeřem, uklidil míč hlavou do sítě Baníku Ostrava obránce Panák. I já přesto budu, stejně jako vyprodaný stadion ve Vítkovicích i trenér Hapal hráče Baníku chválit, protože jejich výkon byl opravdu asi nejlepší v této sezóně, ale ve fotbalu rozhodují góly a v tomto parametru byl tým Sparty o ten jeden, nebojím se napsat, šťastnější. I to, zase podle mého názoru, svědčí o tom, že po počátečním nekompetentním tápání sportovního vedení Baníku v hledání cesty k nejvhodnější personální a sportovní klubové strategie, která vede k úspěšným výsledkům ji našel současný sportovního ředitel klubu Luděk Mikloško s dlouholetými zkušenostmi z Anglie a to se ukázalo i ve výkonu týmu v utkání se Spartou a malou odměnou po prohře je pro ostravský klub posun jeho týmu na 6. místo v tabulce nejvyšší soutěže, tedy do vedoucí skupiny hrající o mistrovský titul a evropské poháry, i když jen díky lepšímu skóre se Sigmou Olomouc.
V utkání Plzně se Slováckem se zřejmě i podle svérázného vyjádření trenéra Koubka cituji: „Čtvrtý gól zapadal do scénáře zmaru, působili jsme v tu chvíli jako píchlá guma, neměli jsme vzduch. Kondičně i mentálně jsme spadli do hlubin“, mohlo jednat o únavu hráčů i proto, že nízké známkování v deníku Sport se týkalo úplně všech hráčů. Myslím, že to zcela vystihuje současný stav jeho týmu, ale tím nechci snižovat výkon týmu Slovácka, který byl v tomto utkání skvěle připravený, ale hlavně efektivní.
Pražská Slávia přijela do Olomouce k utkání se Sigmou v roli jasného favorita a potvrdila to i v tomto utkání nejen výkonem, ale i výsledkem 3:1, za který si do Prahy odvezla tři důležité body v „tahanici“ se Spartou o vedení v celé soutěži. Všeobecně se nabízela úvaha, jak hráči Slávie zvládnou i toto utkání po náročném a skvělém výkonu s AS Řím, ale tým, včetně olomouckých odchovanců Chytila (i když po fyzicky náročném čtvrtečním utkání s italským gigantem nenastoupil v základní sestavě) a Ševčíka, který společně s Provodem (pořád si myslím, že jeho ideální post není na kraji sestavy, ale v jeho „srdci“, kde hrál tentokrát), Zafeirisem a Oscarem vládli tradičně ve středu hřiště. I hráči Sigmy po utkání sportovně konstatovali, že to, jak hráči Slávie ve hře rotují, neustále se nabízí aktivně na míč, po jeho ztrátě následuje okamžitý represink a dokáží vystupňovat vysoké tempo hry, je pro soupeře velmi únavné a stresující. A to je právě to, proč tvrdím dlouhodobě, že Slávia hraje u nás nejevropštější fotbal.
Od vedoucí skupiny se přesunu k té spodní, kde se hraje o účast ve F:L i v příští sezóně a ve dvou utkáních se hrálo dokonce tzv. o šest bodů. V Českých Budějovicích domácí tým prohrál s Teplicemi 1:0. I když trenér domácího týmu Nikl hráče svého týmu pochválil, tak stále platí, že bez alespoň občasného zisku bodů se soutěž zachránit nedá a trenér je kromě jiných věcí zodpovědný a hodnocený za získané body a ty jeho tým nemá a dokonce po tomto kole klesl na poslední místo, kde vystřídal Zlín.
A ten shodou okolností hrál další utkání tzv. o šest bodů na domácím stadionu s Jabloncem. Střetly se tedy dva týmy, které jsem před cca 20-ti lety trénoval a oba hodnotím stejně špatně. Do toho „špatně“ zapadá i výsledek 1:1 v tomto kole. Pokud jde o to „stejně“, tak konkrétně mám na mysli důvody, o kterých ve svých komentářích píšu dlouhodobě. Pozitivní v případě Jablonce bylo moje angažování a nemyslím to sobecky o mně, ale proto, že tenkrát to bylo v době, kdy v českém fotbalu docházelo k, nebojím se to nazvat „revolucí“, ve změnách i v českém fotbalu z osobního bránění k zónovému. Určitě si to mnozí spojí s jménem kolegy Jaroslava Hřebíka, ale já jsem stejnou „revoluci“ prováděl i na Moravě, nebylo to na očích a v dosahu celostátních médií, protože se to odehrávalo v Ratíškovicích, kde jsem si svoje poznatky ověřoval u nováčka II. Ligy. Proto jsme byli v tomto skromném klubu úspěšní (v obou sezónách 2. místo + finále Poháru ČMFS – dnes MOL Cup, s Libercem) a nyní mířím k tomu klíčovému, proč na rozdíl od současnosti vidím moji tehdejší nabídku od Jablonce jako pozitivní krok správným směrem, tedy v tomto smyslu to byl koncepční krok, který po „povýšení“ trenéra a mého předchůdce a kamaráda Hřebíka do Sparty (stejně jako pana Pelty) sportovní ředitel Michal Doležal s cílem zachování nastavené klubové sportovní strategie u ligového týmu rozhodl angažovat mě, protože já jsem logicky pokračoval v tom, co trenér Hřebík začal. A to je to, co u jabloneckého klubu a některých dalších dnes nevidím a nevidím to ani u zlínského klubu a i proto jsou oba na dně tabulky. Platí i opak, neviděl jsem to v Baníku Ostrava i v Plzni a tam sportovní vedení podniklo kroky, které znamenaly pozitivní změny, v Plzni to byl příchod trenéra Koubka a v Baníku příchod sportovního ředitele Mikloška. Možná se někdo objeví i v Českých Budějovicích i jinde.
V obou utkáních tzv. o šest bodů domácí týmy (Zlín a České Budějovice) nezískaly tak potřebné tři body, což mě nepřekvapuje, protože vzhledem k současnému vývoji fotbalu, jak jsem o tom už několikrát psal, je výhodnější hrát „venku“ a čekat na ztráty míčů soupeře nebo domácí tým ke ztrátám nutit a hrát na rychlé protiútoky. To ví i zkušený trenér Teplic Frťala a proto výhra 1:0 v Českých Budějovicích a platí to i o Zlínu po prvních třech utkáních (Olomouc bez branek, Ostrava a Pardubice výhra 1:0) pod trenérem Červenkou, což se potvrdilo v tomto kole v utkání s Jabloncem.
Další ohrožený tým je Karviná, která prohrála v Praze na Bohemians 1:0. Přesto se tým po nástupu trenéra Jarábka zvedá, ze šesti kol pod jeho vedením sice 3 krát prohrál, ale také 3 krát vyhrál, což je 9 bodů a to není málo.
Mladá Boleslav porazila další tým z konce tabulky Pardubice těsně 1:0 a napravila tak prohru v minulém kole v Teplicích. Zdá se, že v týmu trenéra Kuliče nemají jiného střelce branek než v poslední době efektivního útočníka Kušeje. Chápu, že to vyvolává polemiky o jeho nominaci do kádru reprezentace, ale já bych byl v této věci opatrný a to proto, že současný fotbal je kromě mnoha jiných věcí o součinnosti hráčů a jejich typologii, která musí zapadat do představ trenéra o způsobu hry týmu. Platí to obecně, proto i o reprezentaci. Kušej se tam určitě dříve nebo později dostane, ale pokud by měl trenér nominovat hráče hned po několika úspěšných utkáních a výkonech v nich, tak by se různí hráči střídali v nominacích týden co týden a součinnost týmu ve způsobu hry zvoleném trenérem by nenastala. Ano, nasát v tomto kontextu předčasnou nominací atmosféru v reprezentaci v jejích např. přípravných utkáních je možná rozumný krok, ale to až v případě, když daný hráč podává odpovídající výkony v delším období…
Nový stadion v Hradci Králové si přijel vychutnat tým Liberce. Oba soupeři se rozešli s remízou 1:1, což jen potvrzuje zkušenost obou trenérů Kotala a Kozla, kteří ví, že dobrá organizace hry sice přináší utkání s minimálním počtem branek, což se nelíbí divákům a často i funkcionářům, ale jen tak lze dosáhnout bodových zisků a tentokrát se o ně soupeři podělili, i když by oba potřebovali body tři, protože se pohybují na hraně spodní skupiny, takže spokojenost tam nebude.
Na závěr tradičně uvádím malou porci statistiky, když mluvíme o dobré organizaci hry a jejím vlivu na počet branek v utkání, tak v tomto kole kromě Slávie (3) a Slovácka (4) nikdo další ze 14-ti zbývajících týmů nevstřelil více než jednu branku. Průměrná návštěva na utkání byla 6182 diváků, což vzhledem k tomu, že oba největší přispívatelé do této statistiky Sparta i Slávia hráli venku, tak je to solidní číslo. I díky tomu, že je nahradily zejména kluby, kam Sparta a Slávia přijela. V Ostravě na Spartu vyprodáno 15 081 diváků a v Olomouci na Slávii 8 897. Naopak tristní byla návštěva v Mladé Boleslavi 1 510 , což vzhledem k výsledkům a umístění týmu v tabulce je nenormální. Ukazuje se, že Mladá Boleslav už není „fotbalové“ město.
Bilance domácí v. hosté v utkáních byla v tomto kole 2 2 4, v počtu branek 6:11 a v počtu bodů 8:14.