Předposlední 29. kolo základní části F:L bylo opět velmi dramatické, což se dalo očekávat, protože do definitivního rozdělení do tří skupin pro nadstavbu už chybí jen to kolo poslední. A co se tedy vlastně vyluštilo? Všech šest účastníků první skupiny o mistrovský titul, i když se bodově na šestou Olomouc může dotáhnout v posledním kole základní fáze Liberec, který má k tomu sice teoretickou, ale minimální možnost, protože má po dvou vzájemných remízách s Olomoucí stejně bodů a proto i poměr branek ve vzájemných utkáních, ale o 10 branek horší celkové skóre, tedy na 99% zůstane v prostřední skupině o umístění. Jenže nesmíme zapomínat, že v této skupině bude ještě v nadstavbě velký boj o 4. příčku zaručující účast v některém z evropských pohárů a tady jsou do nadstavby tři adepti Bohemians, Slovácko a Olomouc.
Na první pohled i v reálu je to složitější s účastí ve skupině o záchranu, protože bodově mohou dostihnout momentálně 10. tým Jablonec, který je tedy aktuálně mimo skupinu o záchranu, jen týmy Baníku Ostrava a Českých Budějovic. Jenže nejhorší vzájemnou bilanci z kompletní trojice týmů má Baník Ostrava a stejně tak to má ostravský tým i ve dvojici s Jabloncem (pokud by získal Baník v posledním kole tři body a České Budějovice nikoliv) což znamená, že má účast ve skupině o záchranu jistou. Malou naději se jí vyhnout mají České Budějovice, které v případě, že se dotáhnou při výhře v posledním kole základní fáze bodově na Jablonec a současně Baník Ostrava nezíská tři body a nevytvoří tak trojici se stejným počtem bodů, tak na vzájemnou bilanci ve dvojici jen s Jabloncem (3+3 body a skóre 5:4 pro České Budějovice) sklouzne Jablonec do spodní skupiny o umístění místo Českých Budějovic. Jablonec všechno pro sebe pozitivně vyřeší, když získá minimálně bod v posledním kole na Bohemians, potom ho již bodově nikdo dostihne, má to tedy tzv. ve „vlastních rukou“.
Jenže tím sezóna nekončí, v nadstavbě se teprve bude tzv. „lámat chleba definitivně“, mám na mysli mistrovský titul, další pohárová účast za 4. příčku, přímý sestup, baráž s týmy FNL. A jak probíhalo 29. kolo ? Začnu přetahovanou mezi Slávií a Spartou. Slávia jela do Ostravy, kde to nikdy neměla jednoduché a nebylo to jinak i tentokrát. Domácí s podporou zaplněného stadionu hráli usilovně, dobře bránili a Slávia se těžko prosazovala, šancí nebylo tentokrát mnoho na obou stranách, i když procento držení míče měla Slávia vysoké. Na straně Slávie a jejího trenéra Trpišovského zafungovala možnost využít hráčskou kvalitu v celé šířce kádru hráčů a konkrétně ten nejmladší Matěj Jurásek, rodák z Karviné, tedy regionu, kde se utkání hrálo rozhodl svojí efektivitou o výhře Slávie 2:0. Nastoupil do hry v 70 minutě a za cca deset minut vstřelil dvě branky. První branku vstřelil pravou nohou po rohovém kopu nikým nehlídaný a s trochou štěstí, kdy míč prošel mezi nohama obránce do sítě. V záběrech kamer bylo dobře vidět, jak si bránící hráči Baníku všímali i za hranicí pravidel známých hlavičkářů Slávie, ale mladíka nechali volného. Pravidlo a platnou důležitou zásadu pro bránící tým, že míč při rohovém kopu nesmí propadnout neřešili a mladý Jurásek, ročník 2003 toho využil. Druhou branku přidal levou nohou po rychlém protiútoku, který provedl Provod po pravé straně a Jurásek byl včas v pokutovém území Baníku na přihrávku a trefil se přesně.
Pražská Sparta se ve šlágru kola střetla s Viktorií Plzeň a na zisk tří bodů se hodně nadřela. Výhru 2:1 jí zajistil až pokutový kop ve 104. minutě, který proměnil mladý kapitán Sparty Krejčí. Dlouhé prodloužení bylo oprávněné, několikrát fungoval VAR, několikrát se ošetřovalo atd., ale pokutový kop za ruku Hejdy bude terčem mnoha dohadů, které by vyřešila jasná úprava pravidel. I tento případ by podle mého názoru každý rozhodčí posuzoval jinak, ale jak se říká rozhodčí si ho obhájí, ale obhájil by si ho, i kdyby pokutový kop nezapískal…Tým Plzně se podobně jako na Slávii ujal vedení, ale stejně jako na Slávii soupeř výsledek otočil. Rozhodčímu utkání jsem tuto roli nezáviděl, emocí bylo tradičně moc a s tím souvisí i dvě červené karty.
V tomto kole se potvrdilo pro hráče nepsané pravidlo, že utkání končí až rozhodčí naposledy pískne do píšťalky. Prakticky v každém utkání tohoto kola šlo oběma soupeřům o důležité body, což se ne vždy všem podařilo, nejvíce se hráči i trenéři smiřují s rozhodujícím gólem v závěru utkání. To se tentokrát stalo týmům bojujícím o každý bod v cestě za záchranou. V Teplicích, kdy soupeř z Mladé Boleslavy vyrovnal na 1:1 v 89. minutě po špatném vyběhnutí brankáře Grygara na vysoký míč. Zřejmě i pod vlivem frustrace z hrubé chyby navíc nakopl hráče soupeře a následovala jasná červená karta, která tím přispěla k nezvyklé situaci, kdy do branky, vzhledem k využití všech možností střídání, musel jít hráč z pole. Sice jen na cca 10 minut, ale soupeř toho nestihl využít.
Druhý podobný případ branky v úplném závěru utkání byl v Jablonci, kde hostující Sigma vyrovnala na 2:2 v 95. minutě po dlouhém závěrečném kopu do pokutového území soupeře, následoval prohraný hlavičkový souboj a míč se odrazil od bránícího hráče Jablonce k obránci Sigmy Benešovi, kterého trenér Jílek vysunul v závěru na hrot a ten posunul míč do branky.
A velmi podobný případ se stal v Brně v utkání s Českými Budějovicemi, kdy hostující tým vyrovnal na 1:1 až v 93. minutě. Všechny tři případy mají něco společného, byla to utkání týmů bojujících o záchranu, buď jeden z nich nebo dokonce oba a byl důsledkem závěrečného pokusu podle hesla „buď a nebo“ a že to vyšlo třikrát je docela rarita. V takových případech, kdy se podaří vyrovnat výsledek a získat jeden bod za remízu není ani tak důležitý ten získaný bod, jako ty dva, které ztratil soupeř, protože to jsou ta tzv. utkání o šest bodů.
Patřím k trenérům, kteří se nebáli dát šanci mladším hráčům, i když byla v době, kdy jsem působil v nejvyšší soutěži tradice a praxe zcela jiná a někde to platí dodnes. Pro příklad nemusím chodit daleko, uvedu dva opačné případy. Těmi jsou Pardubice pod trenérem Kováčem a Zlín pod trenérem Vrbou. V tomto kole oba tyto týmy byly úspěšné, i když mají zcela jinou charakteristiku a z hlediska věkového složení jinou strategii. Pardubice tentokrát porazily silné Slovácko 3:1 a opět prokazují velké zlepšení nejen díky trenéru Kováčovi, ale také sportovnímu vedení klubu, které tuto strategii nastavilo a podle toho angažovalo trenéra.
Opačným příkladem je Zlín, který jsem tady i z vlastní zkušenosti několikrát kritizoval kvůli strategii z hlediska složení týmu dle typologie a stáří celého kádru, i když mají dlouholetou, ale zřejmě neefektivní mládežnickou základnu, protože již dlouhodobě skládají tým hráči z Afriky a ty české za zenitem věkem i výkonnostně. Výhra v tomto kole 4:1 s Bohemians byla důležitá, ale na mém stanovisku nic nemění, stále nevidím v tomto týmu záchranářský potenciál.
Všem zodpovědným fotbalovým funkcionářům i trenérům bych doporučoval komentář v dnešním deníku Sport pod názvem „Mudrcové v Česku zaspali dobu“ nejen skvělého fotbalového novináře, ale i fotbalového odborníka na téma zavádějícího a zastaralého názoru, který v českém fotbalovém prostředí rezonuje, že mladí hráči nejsou dostatečně zkušení hrát na nejvyšší úrovni. Já jsem již na přelomu století to viděl stejně jako on, ale všeobecné mínění bylo jiné. A proč jsem byl o tom již od začátku své trenérské kariéry přesvědčen? Důvody byly dva. Jedním byl progres, který jsem v moderním fotbalu viděl, který vyžadoval typologicky, tzn. mentálně, charakterově a atleticky vhodné a schopné hráče (starší hráči toto nesplňovali), ale měli stále velký, ale z mého pohledu škodlivý vliv na kabinu hráčů a trenérům, čest výjimkám, to vyhovovalo a delegovali některé svoje povinnosti a kompetence těmto starším hráčům ovšem mnozí z nich kabinu vedli k nezdravým tendencím a praktikám, které hráče, i ty svědomité a pracovité neposouvaly…Druhým důvodem byl fakt, že argumentovat nezkušeností mladých fotbalistů a zkušeností těch starších, které tým potřebuje už dávno neplatí. V dnešní době i mladí fotbalisté jsou daleko zkušenější, než to bylo v minulosti, mají za sebou utkání v mládežnických reprezentacích či spoustu informací získají na internetu a dalších periodikách. Dnes mladí lidé obecně, pokud se chtějí vzdělávat, i fotbalově, tak k tomu mají možnosti, kdysi ty možnosti nebyly, a proto se mnozí o fotbalu neměli zájem bavit a neměli potřebné informace. A že to jde i s mladými fotbalisty se můžeme přesvědčovat dennodenně i v nejvyšších zahraničních ligách, jen se s nimi musí pracovat a musí chtít také oni sami a musí chtít i trenéři. A že to jde se již přesvědčujeme i u nás a naposledy v tomto kole. O Matěji Juráskovi jsou plné noviny, v týmu Zlína opět zaujal mladý Slončík, v Baníku mladý Šín, v Teplicích mladý Vachoušek, v Sigmě i ve Spartě těch mladých je spousta atd. Doporučil bych nevymlouvat se na nezkušenost…
Poslední utkání tohoto kola se hrálo v Mladé Boleslavi, kde tým Hradce Králové prohrál s Libercem 2:1. Bylo to utkání ve kterém vyhrál ten potřebnější, oba se tímto posouvají do skupiny o umístění, podobně jako Mladá Boleslav. A to je jedna z mála vyluštěných tajenek před rozdělením do skupin pro nadstavbu.