Proč je tak velký rozdíl v kvalitě fotbalu Plzně a pražských „S“

Ano, přesto, že fotbalový tým Viktorie Plzeň, kde jsem v minulém století od října 1977 do ledna 1980 působil jako hráč, v minulé sezóně uhájil mistrovský titul, tak dnes způsobem hry jednoznačně zaostává za evropským vývojem této světově rozšířené hry. Proč to tak je? Mám pro to jasné vysvětlení.

Na úvod uvedu, že tak, jako každá lidská činnost se i fotbal neustále vyvíjí a přináší moderní prvky. Jenže tento sport je tak variabilní, že v něm lze občas uspět, i když se tzv. „usne na vavřínech“ nebo i díky nepříliš líbivým či obdivovaným způsobem. A to je případ loňského zisku mistrovského titulu Viktorie Plzeň umocněného také obrovskou motivací způsobenou hrozbou ekonomického kolapsu celého klubu a tím i existenční problémy pro hráče, realizační tým, zaměstnance. Tato zvýšená motivace způsobená existenční nejistotou přivála do Plzně mistrovský titul a účast v úspěšné kvalifikaci a následně ve skupině Ligy mistrů a po losu účast v atraktivní skupině s evropskými velikány a hlavně potřebný balík v eurech, který klub ekonomicky zachránil a postavil na nohy.

Už výsledkově ostudná účast na tomto mezinárodním poli naznačovala, že kromě ekonomické stránky se tou sportovní nebude moc čím zásadně chlubit.

Letošní základní část nejvyšší soutěže tyto signály potvrdila v reálném provedení a já jsem se pokusil pojmenovat jeho příčiny, které jsou poměrně dobře identifikovatelné.

Dlouhodobě považuji už od nástupu trenéra Slávie Trpišovského a jeho trenérského týmu za nejprogresivnějšího trenéra právě trenéra Slávie, který to několik sezón potvrzuje. Proto celou tuto dobu považuji hru Slávie za progresívní evropský moderní fotbal a způsob hry Plzně jen za pragmatický český fotbal, kterým tým trenéra Bílka získával potřebné body až k mistrovskému titulu. Po příchodu trenéra Priskeho do Sparty trvalo novému trenérovi nějakou dobu, než předal hráčům Sparty postupně celou představu o tom, jak chce aby tým Sparty pod jeho vedením hrál, což se nakonec podařilo, i když to je jiný způsob, než ten slávistický.

Když se vrátím k období po zisku titulu Viktorie Plzeň a výrokům majitele Plzně pana Šádka, že trenér Bílek je v Česku nejlepším trenérem, tak ani dnes, ale ani tenkrát jsem s ním zásadně nesouhlasil, protože kvality trenéra podle mého názoru neurčují jen výsledky, i když jsou velmi důležité, ale především posun a progres jednotlivých hráčů a celého týmu. A nedávná utkání Viktorie Plzeň se Slávií i Spartou to plně potvrdila nejen dnes možností vyhodnotit si důležitá data o utkání, ale i prostým odborným pohledem. Je to stále ten jednoduchý pragmatický fotbal s minimální aktivitou, bez kvality na míči a většinou do pomala, což týmu nahrazují úspěšné standardní situace. A já jsem se proto pokusil analyzovat ze svého pohledu, proč tomu tak je.

Impulsem pro sepsání tohoto mého materiálu byla pro mě dlouholetá zkušenost s fotbalem a aktuálně komentář pana Hartmana, fotbalového expertního novináře v deníku Sport s názvem: „Mudrcové v Česku zaspali dobu“. Komentář se zabývá chybným nadprůměrným hodnocením přínosu zkušených, tedy starších fotbalistů pro celý fotbalový tým, který v našem českém fotbalovém prostředí rezonuje dlouhodobě v konfrontaci s evropskými moderními zvyklostmi, kdy ve špičkových klubech se prosazují mladí hráči. A klub Viktorie Plzeň je toho klasickým příkladem, který způsobuje ty kvalitativní rozdíly mezi Plzní a Slávií a Spartou.

A začíná to, pro laika tak trochu nepochopitelně u majitele, či sportovního vedení klubu. To, jak bude hrát jejich tým, lépe řečeno jak chtějí, aby hrál jejich klubový „A“ tým musí stanovit klub, tedy v případě Plzně pan Šádek a angažovat trenéra, který bude respektovat, čili umět a chtít také tento způsob hry s týmem praktikovat a on zvolil trenéra Bílka. V případě Sparty je to Tomáš Rosický a trenér Priske, v případě Slávie to je trenér Trpišovaký, který má v tom od vedení volnější ruku, ale progresívní tým asistentů. Na první pohled je ve srovnání těchto klíčových osob rozdíl a ten Plzeňský přesně sedí na způsob hry, kterým Plzeň hraje a který je kritizovaný.

Takže už máme za sebou první tři kroky, které určují sportovní strategii a způsob hry v klubu (majitel, sportovní vedení a trenér) a vidíme, že jsou v Plzni ve srovnání se Slávií a Spartou jinak nastavení, majitel a trenér v Plzni jsou zastánci starších profesních metod, tomu odpovídá i typologie ve výběru hráčů a jejich vyšší věk, jak kritizoval ve svém komentáři pan Hartman. Další krok, který navazuje na volbu způsobu hry klubu a v souladu s tím výběr trenéra je typologie hráčů k tomuto způsobu hry a ta v případě Plzně tomu odpovídá a to je ten dopad volby majitele, následně trenéra i hráčů, což vysvětlím konkrétně.

Současný moderní fotbal je daleko dynamičtější a rychlejší, než kdysi, ale nejen pohybem, ale i myšlením, provedením a rozhodováním. Na týmech Slávie i Sparty to je jednoznačně zřejmé, což je i tím, že rozdíl je v tomto smyslu i v typologii hráčů, kterou přímo ovlivňuje a limituje jejich věk. Uvedu konkrétně, že Plzeň má v základním kádru 9 hráčů nad 30 let !!!, z toho hned 6 !!! ve věku 33 a více (Řezník je dlouhodobě zraněný, dále Hejda, Pernica, Pilař, Kopic a Mosquera) a 2 ve věku 30 let (Kliment a Vydra), jen 1 !!! ve věku 23 a méně, tím je Durosinmi.

Slávia má v základním kádru 7 hráčů nad 30, nikoho nad 33 !!! a 5 !!! ve věku 23 a méně, Sparta dokonce jen 2 !!! nad 30 (Zelený a Pavelka), nikoho nad 33 !!! a 6 !!! ve věku 23 a méně. A tím je řečeno, proč je fotbal v provedení Plzně pragmatičtější, tedy tedy méně progresívní a pomalejší, než fotbal v podání současné Slávie a Sparty.

Podílí se na tom postupně a platí to obecně, majitel, sportovní klubové vedení a jejich nastavení a odpovídá tomu i typologie hráčů včetně jejich vyššího věku. Dodám, že tento stav není v žádném případě dílem náhody nebo nelogiky fotbalu, jak kdysi pravil trenér Pospíchal, ale logicky špatným výběrem a volbou sportovní strategie klubu, která navíc musí být logicky v souladu s ekonomickými možnostmi klubu, proto je na začátku majitel a až za ním sportovní vedení celého klubu, trenér a vybraní hráči. Pokud se kterákoliv z těch dílčích odborných skupin klubu zmýlí a rozhodne proti zájmům a možnostem klubu, tak je problém na světě. To byl pro mě v posledních dvou sezónách případ Baníku Ostrava a aktuálně Zlína. Že v obou případech figuruje trenér Vrba je možná náhoda, možná není, to nechám na posouzení každého čtenáře tohoto komentáře, já na to svůj názor mám…

Komentáře nejsou povoleny.