Dlouho po skončení očekávaného utkání pražské Slávie s Viktorií Plzeň jsem se nemohl zbavit nadšení z toho, že mistrovský titul je jednoznačně ve správných rukou. Nedokážu si představit, že by s tímto názorem někdo nesouhlasil. Možná ten „odborník“ ve vedení Slávie, který před několika sezónami i přes nesouhlas tehdejšího trenéra Šilhavého angažoval do týmu Slávie tři fotbalové veterány, sportovně dávno za zenitem v čele s tureckým rodákem a německým bývalým reprezentantem Altintopem. Naštěstí klub následně angažoval sportovního ředitele Jana Nezmara a s ním i trenéra Jindřicha Trpišovského se svým trenérským štábem. A spanilá jízda Slávie mohla začít. To období dodnes je materiál na dlouhý samostatný komentář, možná na celou knihu, ale já se vrátím k 30. kolu naší nejvyšší fotbalové soutěže, které rozhodlo o zaslouženém držiteli mistrovského titulu.
Nejde to jinak, než že začnu tím posledním utkáním tohoto kola, ve kterém nastoupila Slávia Praha, v té chvíli již s mistrovským titulem v kapse, proti rivalovi Viktorii Plzeň, tedy proti klubu, ve kterém jsem v období říjen 1977 až prosinec 1979 strávil jako první z olomouckých fotbalistů a další mě následovali, více než dvě sezóny. Přesto jsem v neděli večer sledoval utkání jako fanoušek Slávie, protože jsem doslova nadšený z toho, jak skvělou práci v ní odvádí trenér Trpišovský se svými kolegy. Nejen díky výsledku 5:1 pro Slávii a spoustě dalších neproměněných tutovek, by i laik určitě poznal a pochopil, jak velký rozdíl mezi oběma soupeři na hřišti bylo možné vidět. Staromódní, pomalý fotbal Plzně v kontrastu s pohybově aktivním a rychlým fotbalem Slávie. Termínem rychlým není v tomto kontextu myšlena jen rychlost běžecká, ale především rychlá práce s míčem, rychlost výběru řešení herních situací, rychlost myšlení a provedení veškerých činností ve hře, včetně rychlých přihrávek a kombinací, velmi často na jeden dotek. A to ještě kvalitou nejsilnější hráče (Stanciu, Olayinka, Provod, Kuchta, Traore) trenér Trpišovský poslal do hry až během utkání, Sima, Lingr, Hovorka, Zima, Tecl, Jusuf nehráli vůbec.
A proč tak skvěle všichni hráči hrají? Protože trenér vybírá do kádru Slávie pohybově aktivní a fotbalově nadané hráče. Jenže to by nestačilo. Znám plno pohybově a fotbalově nadprůměrných hráčů, ale nikam to fotbalově nedotáhli. Pro využití těchto fotbalových a atletických parametrů musí mít fotbalista i správné mentální vlastnosti. Mířím k mentalitě a charakteru hráčů, což je naprosto klíčový parametr pro zvládnutí čehokoliv, nejen ve fotbalu, což je i u trenéra současné Slávie parametr číslo jedna. Ano, přiznávám, že mě těší fakt, že stejné hráčské předpoklady jsem jako trenér preferoval už před cca 25-ti lety i já, jenže v té době měli „zelenou“ v českém fotbalovém prostředí jiné typy hráčů, kteří by v současné Slávii pod trenérem Trpišovským neměli šanci ani vkročit do kabiny hráčů a my někteří trenéři jsme byli verbálně napadáni hláškami: “nedělejte z fotbalistů atlety“ apod. Paradoxní je, že některé z nich v současné době občas vidím v televizních studiích jako fotbalové experty…
V této konfrontaci týmů Slávie a Plzně se ukázalo a předpokládám, že si toho všimli hráči Plzně i jejich trenér Adrian Guĺa, že v současném evropském fotbalu nestačí mít hráče, kteří si relativně nadprůměrně rozumí s míčem, já ji nazvu československá, ale chybí jim právě správná průprava mentální, charakterová a atletická. A v tom je Slávia daleko vepředu nejen ve srovnání s Plzní, ale všemi soupeři v české nejvyšší soutěži, díky zkušenostem z evropských konfrontací a práci trenéra Trpišovského se svým trenérským týmem.
Další příčinou skvělých výsledků Slávie je důkladná taktická příprava celého týmu a především její dodržování, což opět souvisí (jako veškerá lidská činnost) s charakterem hráčů a přispívá k tomu i velká konkurence na všechny posty na hřišti.
Další zajímavé utkání, ale trochu z jiného pohledu se hrálo v Liberci, kam přijela Sparta Praha. Bylo to tradiční soubojové utkání dvou rivalů, které skončilo remízou 2:2. Utkání ukázalo, že důležitá je ve fotbalu i rychlost běžecká, protože obě branky Liberce vstřelil běžecky jeden z nejrychlejších hráčů v nejvyšší soutěži liberecký Pešek, který využil své běžecké rychlosti v konfrontaci s obráncem Sparty Sáčkem, kterého také považuji za rychlého, ale liberecký štírek byl rychlejší. Sparta nakonec stav vyrovnala díky krásným střelám Karlssona a mladého Hložka. U něj mě zaujalo, že branku vstřelil svojí slabší nohou, což svědčí o jeho sebevědomí. U spousty hráčů v lize i na evropské scéně poznáte, která noha je jeho silnější, protože řeší situace právě směrem k té silnější.
Spartu v cestě za druhým místem, zaručujícím kvalifikaci o Ligu mistrů hodně „zlobí“ Jablonec. Tentokrát porazil Sigmu Olomouc 3:1, i když měl od 30. minuty a za stavu 1:0 pro Sigmu vyloučeného hráče Kratochvíla. Naopak Sigma v přesilovce obdržela 3 branky. Mám pocit a určité indicie mně napovídají, že v Sigmě se atmosféra zhoršuje.
Ve zbývajících utkáních se potvrdilo, že slabší týmy (postavením v tabulce), ani ty přímo ohrožené sestupem, nedokáží na domácím stadionu vyhrát a získat tři tolik potřebné body, ale naopak se jim podaří bodovat na stadionu soupeře.
Do první skupiny patří určitě prohra Příbrami 0:1 s Českými Budějovicemi, které tím ukončily sérii 11-ti utkání bez výhry, domácí Příbram se už smiřuje se sestupem. Z reakcí hráčů Českých Budějovic po vstřelení branky a po závěrečném hvizdu rozhodčího bylo evidentní, že celý tým bojoval i za trenéra Hořejše a to je vždy důležitý signál i pro klubové vedení, že potřebná chemie funguje.
Do stejné skupiny patří remíza Opavy s Bohemians 1:1, což jen potvrzuje neřešitelnou situaci Opavy. O příčinách jsem psal již dávno a několikrát a za tím si stojím.
Třetím ohroženým týmem, který nedokázal doma vyhrát jsou Teplice, které hrály bez branek se Zlínem. Při pohledu na tabulku a výsledku se mi zdá, že nikdo nechtěl v tomto utkání především zůstat bez bodu a s jedním bodem se brzy smířily oba týmy.
Do skupiny slabších týmů (postavením v tabulce) bodujících na hřišti soupeře patří v tomto kole remíza 1:1 Brna v Ostravě s Baníkem. Domácí tým se dostal do vedení, ale hostující svěřenci trenéra Dostálka pomocí závěrečného tlaku dokázali srovnat, což naopak logicky velmi mrzelo trenéra Baníku Smetanu.
Překvapivá výhra hostů 0:1 se zrodila na Slovácku, odkud si tři důležité body odvezla Mladá Boleslav a udělala důležitý krok k záchraně v nejvyšší soutěži. Domácí tým z pěti posledních utkání čtyřikrát zůstal bez bodu, což je zřejmě, kromě jiného, dopad „náletu“ covid-19 před několika týdny.
Karviná doslova „vydolovala“ v poslední desetiminutovce remízu 2:2 na stadionu Bohemians v utkání s „domácími“ Pardubicemi. Karvinští se tímto ziskem definitivně zachránili ve F:L a nováček z Pardubic si upevnil postavení v první polovině tabulky a co je důležité, že naprosto zaslouženě.
O titulu je tedy rozhodnuto, podle mého názoru i o sestupujících, zbývají příčky zaručující pohárovou Evropu a MOL Cup.