Předpokládám, že je zbytečné se rozepisovat o tom, jak moc mi fotbal díky koronaviru chyběl. A věřím, že nejsem zdaleka sám. Proto mi ani nevadí, že jsme se mohli pokochat jen deseti brankami v osmi utkáních, což je negativní rekord v celém aktuálním ročníku. Dovedu si představit psychickou náročnost tak dlouhého fotbalového půstu pro hráče i trenéry. Všichni museli být v nejistotě, co první kolo po tak dlouhé přestávce soutěžních utkání s hráči a celým týmem provede. Navíc se hrálo bez diváků, což je pro fotbal velmi nepříjemné. Možná i díky těmto mimořádným okolnostem nemělo 25. kolo mimořádnou sportovní atraktivitu, která způsobila málo nebezpečných situací před oběma brankami a hráči nebyli tak efektivní. Zkrátka dlouhá herní přestávka byla na nízké sportovní úrovni většiny utkání znát což zvýraznila i absence diváků a vytvoření patřičné atmosféry.
Neplatí to ovšem pro všechny týmy. Výjimku jsem já viděl u týmů Slávie Praha a Viktorie Plzeň. Potvrdilo se, že není náhoda vedoucí postavení těchto dvou rivalů v prvoligové tabulce a i toto kolo potvrdilo, že o mistrovském titulu se s největší pravděpodobností rozhodne mezi nimi.
Po bodových ztrátách v začátku jarní části F:L tým Slávie v Mladé Boleslavi nejen že vyhrál 0:1, ale svým výkonem potvrdil to, co jsem předpokládal i v jednom z rozhovorů v deníku Sport. Že trenér Trpišovský využije poznatky, které o nových hráčích získal v „předkoronavirovém“ období a naopak, že noví mladí hráči díky těmto utkáním a dalšímu tréninku v dlouhé zdravotní přestávce získají více zkušeností. Tak mi také výkon Slávie v Mladé Boleslavi připadal. I přes těsnou výhru i díky vyšší efektivitě (soupeř neproměnil tři velké šance) byl výkon mužstva kvalitní, včetně nových mladých nadějí jako Zima a Holeš, uzdravený Tecl a Ševčík. Tecl se díky přihrávkám v dobré formě hrajícího Stanciua dostal do tří tutovek, bohužel ani jednu neproměnil, a Ševčík skvělou hlavičkou utkání rozhodl. Slávia na mě působila jistým dojmem, dobrou organizací i kvalitou na míči.
Velmi očekávané a nakonec i velmi zajímavé pro mě bylo utkání Sparty s Viktorií Plzeň. Ze strany hostů z Plzně pozitivně, ze strany Sparty negativně. Proto absolutně nesouhlasím s konstatováním trenéra Sparty Kotala, že v utkání rozhodla efektivita. Já tvrdím, že rozhodla kvalita, hladovost, kompaktnost a taktická vyzrálost týmu Plzně. Kromě toho, že tým trenéra Guly byl ve všem lepší, tak rozhodly i pro mě nepochopitelné kroky v sestavě a způsobu hry Sparty.
Nešlo přeci nevidět chaos v defenzívě Sparty, obranná čtyřka nebyla kompaktní, chyběla komunikace. Na snahu o konstruktivní rozehrávku Sparty od vlastní branky byla Viktoria připravená. Dokonce jsem měl pocit, že v jejím taktickém záměru bylo vytvářet tlak na pravého obránce Vyndheima, který je sice rychlý směrem dopředu, ale neumí bránit. Možná je to případ, který nám kdysi dávno vštěpoval trenér Brückner, který tvrdil: „Bránění není umění, bránění je ochota“. Navíc Vyndheimovi sekundoval na pravé straně „nezbedný“ Kanga, u něhož jsem přesvědčen, že bránit nejen neumí, ale také není ochotný. Oba dva na pravé straně spolu nekomunikovali, soupeř je několikrát přehrál jednoduchou výměnou prostoru mezi Kovaříkem a Limberským, Vyndheim se nechal naivně vylákat, ale Kanga na nabíhajícího Limberského reagoval velmi pozdě, Beauguel vykryl přihrávku na středního obránce. To je varianta, kterou se učí již kluci v dorostu. Když k tomu přidáme nevyzpytatelného a takticky negramotného stopera Costu, tak výsledek jsme viděli. Středová trojice Plzně (Čermák, Bucha a Kalvach) doslova aktivitou a variabilitou pohybu vymazala trojici Sparty (Krejčí, Sáček a Dočkal).
Zkrátka Sparta na mě působila dojmem mužstva bez šťávy, hladu po vítězství, bez komunikace a tím i bez kompaktnosti. V tom všem byla Plzeň lepší, a proto vyhrála. Až v poslední desetiminutovce zejména po nástupu útočníka Kozáka a Frýdka zjednodušila Sparta hru a byla nebezpečná. Podle mého názoru se ukázalo, že v utkání se soupeřem kvalit Viktorie Plzeň Sparta nemá na to hrát výstavbu hry od brankáře přes vlastní polovinu konstruktivně kombinačně a trenér Gula to věděl a připravil taktiku přesně podle této strategie.
Pokud se trochu zamyslím nad přípravou týmu Sparty na utkání, tak mě tak trochu zaráží, že trenér Kotal (studovali jsme spolu trenérskou licenci UEFA Profi v letech 1991-93) je znám tím, že hodně dbá na plnění povinností v defenzívě, což je vždy základ úspěchu, ale ve Spartě se mu to nedaří, což je naopak základ neúspěchu a středeční utkání na Letné to potvrdilo.
O dalších utkáních jen stručně. Ve fotbalově chudších utkáních mezi Opavou a Karvinou, Slováckem a Sigmou a Příbramí s Baníkem Ostrava branky nepadaly. Zajímavé je, že za vedoucími týmy Slávie a Plzně jejich pronásledovatelé a sousedé v tabulce i v Severočeském kraji týmy Jablonce (se Zlínem)) a Liberce (v Českých Budějovicích) bodovaly naplno a stačila jim k tomu jediná branka, tak na Bohemians se míče do branky Teplic jen sypaly celkem čtyři a zachránily i tak rekordně chudou bilanci branek v tomto kole. Doufejme, že v tom dalším se zlepší.