Po minulém tedy 25. kole F:L jsme mohli všichni konstatovat a litovat, že byl vytvořen negativní rekord v počtu vstřelených branek v letošním ročníku naší nejvyšší fotbalové soutěže. Bylo jich jen 10!!! Pokud jsme se mohli domnívat, že příčinou byla nerozehranost fotbalistů, tak tentokrát bychom museli konstatovat, že během tří dnů se hráči stihli skvěle rozehrát. Vstřelili totiž 36 branek, což je nejen rekord tohoto ročníku, dosud v 7. kole 32 branek, ale dokonce rekord v historii nejvyšší fotbalové soutěže u nás, který byl 33 branek. Proto jsem přesvědčen, že na jednu klíčovou a rozhodující příčinu takového obratu nepřijdeme. Zkrátka se to stalo, všechno se spolu sešlo a rekord je na světě, což je moc dobře.
Přesto si dovolím tvrdit, že jedním z faktorů vytvoření tak bohaté bilance branek je neskutečná forma našich dvou aktuálně nejlepších týmů Slávie Praha a Viktorie Plzeň. Dohromady totiž dopravili jejich fotbalisté do sítí soupeřů 12 branek a co já navíc oceňuji, že obdrželi jen jednu branku z pokutového kopu v závěru utkání. To také svědčí o jejich dobré organizaci hry, při nátlakové a efektivní útočné fázi mají vyváženost v defenzívě.
Začnu několika větami o výhře Viktorie Plzeň s Mladou Boleslaví 7:1. Tento krutý výsledek totiž není vůbec dílem nějaké náhody nebo shody nepříznivých okolností proti hostům z města automobilů. Je to výsledek kvalitní hry celého týmu, který přijal náročnost a progresivitu trenéra Adriana Guly, stejně jako trenér soupeře Jožka Weber moji někdejší svěřenci v Jablonci. A to nejen na hřišti ve způsobu hry (to je na dlouhý komentář), ale především v tréninkovém procesu včetně denního režimu, stravovacích zásad a podobně. Potvrzením je i rozhovor s útočníkem Krmenčíkem, dnes hráčem belgického klubu FC Bruggy, který se velmi upřímně rozplýval nad profesionálním způsobu práce ve svém novém zahraničním klubu a možná už dnes ví, že velmi podobně, možná i kvalitněji nyní pracují jeho bývalí spoluhráči v Plzni. Nemůžu nedodat, že i díky v minulosti tzv. „tvrdému jádru“ v kabině Viktorie to zřejmě fungovalo jinak, i když také úspěšně.
Určitě jsem nebyl sám, kdo v sobotu litoval, že utkání v podání hráčů Plzně skončilo. Na takový fotbal by se dalo dívat hodně dlouho. Všichni hráči v pohybu, spousta sprintových náběhů, skvělé načasované míče za obranu na hráče ve sprintu, hra s přečíslováním po stranách, nacvičené náběhy na první tyč po centru z křídelního prostoru (padlo tak několik branek), výrazný tlak na soupeře s míčem, evidentní hlad po úspěchu, který nevyprchal i za rozhodnutého stavu. Zkrátka fotbalová báseň. A víte, co je na tom to nejzásadnější zjištění? Že takový skvělý fotbal předvádějí stejní hráči, kteří to nedokázali před nástupem trenéra Guly. Tady je vidět, že hráči měli v předchozím období před příchodem trenéra Guly velké rezervy, které se mu podařilo odstranit.
Druhým týmem, který podle mého názoru, nejen mého, odskočil svým konkurentům je Slávie Praha. Nemám na mysli období s Tomášem Součkem, to bylo jasné, ale mám na mysli období po doplnění mladými hráči na začátku jarní části. Myslím, že se splnila moje předpověď, že trenér Trpišovský využije období koronaviru k zapracování těchto talentovaných fotbalistů (Zima, Stanciu, Provod, Holeš, Takács, uzdravený Tecl a další) do způsobu hry Slávie. Bylo to vidět už v Mladé Boleslavi a i nyní s Jabloncem při výhře 5:0. Viděli jsme opět hodně pohybu, sprintové náběhy, míče za obranu, výborná organizace a součinnost. Přiznám se, že moc nadšený jsem nebyl v minulém období ze Stanciua. Musím nyní dát za pravdu trenéru Trpišovskému, který ho chtěl a věřil, že bude přínosem. Opět hrál skvěle a je na něm vidět posun v kondici, hraje na velkém prostoru a je adresátem mnoha finálních přihrávek. V Mladé Boleslavi je Tecl nevyužil, tentokrát Provod a Tecl ano, navíc Stanciu proměnil důležitý pokutový kop na 1:0. Zřejmě měl rumunský fotbalista volnější „ruce“ i hlavu pro ofenzívní manévry, protože měl za zády defenzívnější typy hráčů typu Takacs a Holeš, který je schopen rychlým pohybem doplnit ofenzívní hráče až do pokutového území, což prokázal vstřelením druhé branky. Jablonci je třeba přiznat, že absencí v základní sestavě bylo opravdu hodně (Jovovič, Sýkora, Jugas a další).
Musím se zmínit také o Sigmě Olomouc, o klubu, kde jsem 17 let pracoval. Prohra s Příbramí je nepříjemná, ale není to zase tak velký šok. Nový trenér Pavel Horwáth totiž dodal svým svěřencům odvahu a zvolením vhodného stylu hry vzhledem k možnostem hráčů bude zlobit více soupeřů. Tím stylem je hra z poctivého aktivního obranného bloku s rychlým protiútokem po zisku míče. Této strategii vyhovovala naopak hra Sigmy na dlouhé držení míče bez rychlé přechodové fáze, se spoustou míčů do nohy, bez sprintové nabídky a momentu překvapení po zisku míče. Ano, souhlasím, že ve svém kádru v Sigmě převažují technické typy hráčů, mentalitou „pohodáři“ a podle toho vypadá i herní projev, což v současném fotbalu nestačí. Chybí mi tam zarputilost, odhodlání, hladovost.
Krátce ke Spartě. Pokud někdo v Karviné hypoteticky odešel o přestávce domů, tak výsledku 1:4 nemohl uvěřit. Tak rozdílné byly výkony týmu Sparty v prvním a druhém poločasu. Odpovídá tomu i skóre 1:0 pro Karvinou v. 0:4 pro Spartu. Napomohla tomu i podle mého názoru a určitě i trenéra Karviné totální změna výkonu domácího týmu, což Sparta využila. Pomohla tomu i výměna postů na krajích středové řady mezi Karlssonem a Hložkem, ale především výkon soupeře, i když ten hraje, jak všichni známe, podle toho, co mu dovolíme. Důležité bylo také poučení trenéra Kotala z předchozího utkání s Plzní, když v Karviné nenastoupil na pravé straně obrany Vindheim, Kangu vrátil do středu zálohy, nehrál střední obránce Costa a Hancko hrál naopak ve středu obrany a vlevo Frýdek (více by se mi tam líbil Hanousek).
V tomto kole se několikrát vyplatilo hrát až do konce utkání. Stalo se tak v utkání Teplice v. Opava, kdy hosté vyrovnali v 88. minutě (podle mě z ofsajdu), ve Zlíně domácí vyrovnali v utkání s Baníkem Ostrava v 90. minutě na 1:1, na Bohemians sice jen snižoval hráč Českých Budějovic Táborský v 93. minutě na 3:2, přitom obě branky jeho tým vstřelil v oslabení po vyloučení Sivoka, v Liberci dokonce domácí vstřelili v utkání se Slováckem dvě branky na 3:1 v 90. a 93. minutě a využili tak převahu o jednoho hráče k otočení skóre po neodpustitelném vyloučení zkušeného obránce Slovácka Kadlece.
V tomto kole jsme viděli nejen spoustu gólů, ale také mnoho krásných gólů a to je, jak všichni víme kořením fotbalu. Je škoda, že je nemohli sledovat a oslavovat tisíce diváků na tribunách, věřme, že až to bude možné, tak se střelci i diváci dočkají znovu.