Před zahájením programu 14. kola F:L bylo jasné, že vedoucí tým Slávie Praha při zisku tří bodů v Plzni zvýší svůj náskok před svým soupeřem Viktorií Plzeň na 9 bodů. A to se právě stalo, což také popírá teorii o české nejvyšší fotbalové soutěži jako velmi vyrovnané soutěži. Já ovšem v této chvíli svojí úvahou mířím k výsledkům tohoto kola. Hned v polovině utkání totiž vyhrál tým rozdílem tří a více branek. Přesto, že určitě zajímavých postřehů z tohoto kola mám hodně, tak na prvním místě je podle očekávání utkání vedoucích dvou týmů Viktorie Plzeň a Slávie Praha.
Už tradičně i tentokrát platilo, že kdo očekával vysoký počet branek, tak byl zklamaný. V utkání padla jen jedna branka, navíc do sítě domácí Viktorie, což z vyprodaného hlediště ocenila jen skupina fanoušků Slávie. Vyspělé týmy totiž hrají velmi dobře organizovaně a to neumožní takové množství branek, jako u týmů se špatnou organizací. Začátek utkání ovšem patřil týmu domácích, což se vzhledem k po všech stránkách náročném utkání Slávie v Lize mistrů proti Barceloně dalo čekat. Konkrétně bylo znát na pohybu hráčů Slávie, že mají tzv. „těžké nohy“, její hráči byli všude později. Naštěstí pro Slávii tento cca dvacetiminutový úsek hry plzeňští nevyužili brankově a postupně hráči Slávie svoje unavené svaly rozběhali a hru vyrovnali. Do šaten se dokonce ujali vedení a ve druhém poločasu těsný náskok taktickou hrou udrželi, v případě tutovky stopera Plzně Brabce s velkým štěstím, o které se postaral stoper Slávie Frydrych. Ten vystřídal zraněného kolegu Hovorku (dnešní informace ze Slávie je nepříznivá, čeká ho 6 až 8 měsíční zdravotní pauza).
A nyní tedy k utkáním, ve kterých jasně výsledkově dominovali vítězové. Začnu Spartou Praha, která porazila v malém pražském derby Bohemians 4:0. To je ten případ, kdy jsem v předchozí větě použil termín „výsledkově“, protože konečný výsledek neodpovídá průběhu utkání, ale na to se, jak všichni víme, ve fotbalu nehraje, rozhodují góly a konečný výsledek, což v aktuální situaci Sparty platí dvojnásob. Utkání jsem celé neviděl (osmdesátiny tety měly tentokrát přednost), ale informací o tom, jak Spartu podržel nad vodou brankář Heča jsem si sehnal dost.
Dalším jasným vítězem 4:0 se stal tým Slovácka v utkání s Opavou a tady si dovolím se zastavit. Skóre tohoto utkání totiž podle mého názoru odpovídá momentální situaci v obou klubech. U domácího týmu Slovácka výborný trenér Svědík (všichni si pamatujeme, jak s ním „zatočili“ tehdejší amatéři v Baníku Ostrava) a jeho náročnost v plnění úkolů svých svěřenců v organizaci hry. Hokejovou bilancí 1+1 se na výhře podílel obránce Šimko, kterého jsem před několika lety při jeho přestupu z mého dnes už devítiletého působení u mládeže v třetiligovém klubu 1.HFK Olomouc do Slovácka doporučil, při vědomí jeho pracovitosti a ctižádosti. I tato jeho bilance v utkání s Opavou mně udělala radost.
A čtyřgólová prohra Opavy? Pro mě žádné překvapení, protože vyhodili pracovitého trenéra Kopeckého zřejmě i na přání několika hráčů, kteří včetně amatérského „politického“ vedení klubu a některých novinářů měli pocit, že jejich oslabený tým o několik prodaných nejlepších hráčů k alespoň částečnému zajištění klubového rozpočtu (ty slabší nikdo nechtěl, tak zůstali), by měl hrát více útočně. Zřejmě hrají tak útočně, že ze čtyř utkání bez trenéra Kopeckého uhráli jen šťastnou remízu 1:1 v Karviné, v dalších třech utkáních branku nevstřelili a šest obdrželi.
Dalším týmem, který vstřelil 4 branky byl tentokrát Jablonec v utkání s Teplicemi po výhře 4:1. Zisk tří bodů pro domácí byl naprosto zasloužený, o branky Jablonce se zasloužili stejným dílem (dvěma brankami) kanonýr Doležal (u toho se to čekalo) a střední obránce Břečka (ten to nečekal ani sám…). Jen dodám, že olomouckému odchovanci Doležalovi to také přeji, krátce jsme bydleli v jednom vchodu bytového domu, i když jeho „útěk“ do Jablonce se mi nelíbil…
Překvapivě třetí výhra za sebou a ve všech třech vždy tři vstřelené branky je vizitka nováčka z Českých Budějovic. Po výhře s Bohemians 3:2, v Olomouci 3:1 tentokrát jihočeši porazili Karvinou s čistým kontem. Vypadá to, že v Českých Budějovicích pochopili, že fotbal se dá dělat i bez kontroverzních hráčů na hřišti (nápověda: řízný stoper momentálně…) i mimo hřiště (nápověda: Vyšehrad…).
Určitě překvapení se zrodilo v Mladé Boleslavi, kterou „vyloupil“ Liberec po výhře 1:3. Toto utkání je také takovým derby dvou blízkých klubů (podobné to je s Jabloncem). Tým Liberce totiž hraje dost nepříjemným agresívním stylem, který fotbalistům typu Marka Matějovského nesedí a pokud nemá svůj den kanonýr Komličenko a prosadí se liberecký Musa je vymalováno. Možná hráčům Liberce vyhovovalo, že jejich trenér Hoftych (můj někdejší asistent ve Zlíně, doufám, že mu jeho asistent neprovede to, co on mně…) nesměl při utkání na lavičku, utkání sledoval z tribuny.
Nakousl jsem Zlín, tak zmíním jeho bezbrankovou remízu v Příbrami. V záplavě ostatních výsledků tak nějak dvě nuly nepasují. Po odvolání trenéra Csaplára se hrála dvě kola a Zlín ještě nevstřelil branku. Snad se zlínští dočkají už v dalším utkání. Přál bych jim to, i když tamní prostředí pro mě a pro nikoho cizího není jednoduché. Vládne tam silný patriotizmus. V mém případě i po postupu do 3. kola Interpoháru v roce 2004 a v něm výhra v Madridu s Atletikem 2:0, poslední výhře Zlína se Slávií, Libercem atd., se situace dostala do fáze, že skončí trenér nebo hráč, který měl velmi špatný vliv na tým a tím pádem měl problém se mnou (jméno je lehké si v historii zjistit). Výsledkem bylo, že jsem musel skončit cca v polovině října já a tomu hráči potom v červnu vypověděl klub profesionální smlouvu pro neplnění povinností… I tak fungovaly v českém fotbalovém prostředí ligové kluby.
Na závěr jsem si nechal někdejší severomoravské derby Baník Ostrava v. Sigma Olomouc. Derby těchto klubů jsem zažil snad na všech úrovních od dorostu po ligový tým. Tentokrát skončilo remízou 2:2 a zajímavostí na něm je, že je to druhý případ v tomto kole, kdy vstřelil 2 branky netradiční střelec střední obránce. V tomto případě hráč Sigmy Jemelka.