V předchozím 3. kole F:L byl vytvořen letošní rekord v počtu vstřelených branek 30. Jasně, po čtyřech kolech není rekord nic zvláštního, jenže i za celý loňský ligový ročník padlo jen v jednom kole více branek. Bylo to hned ve druhém kole, kdy kanonýři rozvlnili sítě soupeřů 31 krát. Chápu, že skoro každý se zamýšlí nad tím, že hned v tom následujícím se v síti soupeře ocitne jen 9 míčů. Nesmíme zapomínat k tomuto výsledku připočítat góly, které snad padnou v odloženém utkání Teplic s Mladou Boleslaví z důvodu komplikovaného návratu hostujícího týmu z utkání předkola Evropské ligy v Kazachstánu. Ale cca 20 jich asi nepadne.
Zamyslel jsem se i já a moje vysvětlení zní takto. Jak už jsem několikrát ve svých komentářích zmínil, současný fotbal je o psychickém rozpoložení aktérů, o organizaci hry a kondici. V minulém komentáři k F:L jsem mnoho vstřelených gólů vnímal jako nedostatečnou koncentraci na plnění taktických úkolů poražených (organizace hry), jako například Slovácko v Jablonci, kdy hráči v závěru utkání nejen nestíhali přepínat po ztrátách míče, ale někteří z nich, jak zmínil trenér Svědík, vůbec nepřepínali a Jablonec to trestal.
Toto 4. kolo bylo jakoby odrazem toho předchozího v tom, že většina trenérů vzhledem ke gólové nadílce před týdnem kladla zřejmě na srdce hráčům plnění si taktických úkolů v utkání. A v tom je naše liga velmi silná. Česká liga je takticky velice vyspělá a není jednoduché se v ní střelecky prosadit. O tom se již přesvědčilo mnoho zahraničních kanonýrů. Fotbal se totiž stále vyvíjí směrem k rychlosti ve všech modifikacích, díky skvělé organizaci hry je na hřišti stále méně místa a tím i času na řešení herních situací. I fotbalově méně kvalitní týmy dokáží při plnění si právě povinností v taktických úkolech potrápit daleko kvalitnějšího soupeře.
Přesvědčila se o tom i Viktoria Plzeň na Bohemians a Slávia Praha v Karviné. V obou utkáních i proto branka nepadla. Oba domácí týmy dokázaly aktivní hrou narušovat rozehrávání útočných akcí soupeře už od obrany a po zisku míče hrozit rychlými protiútoky. Když k tomu připočteme určitou dávku štěstí, tak je překvapení na světě. Pro obě utkání platí, že diváci neviděli nejen góly, ale prakticky i žádné střely na branku, což se zaplněným tribunám určitě nelíbilo. Chápu, že góly jsou kořením fotbalu, ale při dodržování taktických úkolů a atletické vybavenosti hráčů je prostoru a času na pohledné kombinace a zakončení pramálo. A v tom je ten háček a je to jádro mnoha polemik expertů i běžných diváků, kteří tvrdí, že fotbalisté jsou dnes více atlety a s míčem toho umí pramálo, že kdysi fotbalisté pracovali s míčem daleko kvalitněji a fotbal byl daleko pohlednější. To je možná pravda, ale dnešní fotbal je stále rychlejší a jak už jsem zmínil hráči mají na práci s míčem minimum času. A pokud neovládají dostatečně míč v pohybu, tak se neprosadí. Jako se to stalo hráči Slávie Van Burenovi v Karviné. On je dostatečně rychlý, je důrazný, proto se dostává do vyložených šancí, ale nepromění je, protože nemá odpovídající techniku v práci s míčem v pohybu. Jenže tentokrát v tom bylo i dost smůly, protože dvakrát orazítkoval konstrukci branky. Pochvalu si zaslouží tým Karviné, který v utkání se Slávií získal první bod do tabulky, jenže ve všech čtyřech utkáních F:L se nelekl silných soupeřů, jenže o gól prohrával. Možná to teď se Slávií protrhl. Tým Bohemians dělal největší problémy hráčům Plzně svým pohybem a rychlostí, což jsou parametry pro současný fotbal, chybí jim více síly a zkušenosti.
Pražská Sparta díky výhře s Příbramí 3:0 stáhla ztrátu na Slávii a Plzeň na tři body. V kontextu s tématem, o kterém jsem psal v úvodu tohoto komentáře mě zaujalo hodnocení trenéra Jílka. Pochválil produktivitu, ale jinak se nenechal omámit výhrou, která se zrodila díky třem standardním situacím. Ve všech měl prsty záložník Kanga. Costa skóroval po Kangou zahraném rohovém kopu a další dvě branky vstřelil právě Kanga z pokutových kopů. Jenže trenér Jílek utkání i výkony jednotlivců nehodnotil tak pozitivně, jak by se dle výsledku zdálo. Největší rezervy viděl v taktických parametrech hry a týkalo se to i oslavovaného Kangy. Je to další důkaz toho, jak je v současném fotbalu dodržování povinností v tomto směru důležité.
Možná máte pocit, že slavné týmy nehrají tak svázány taktikou, jenže to je omyl. I oni musí už dnes plnit stejné úkoly, jako fotbalisté v české lize, jenže oni při méně času a prostoru řeší herní situace daleko efektivněji a fotbalověji díky své skvělé technice a orientaci v prostoru. Tady já vidím největší nedostatek českých fotbalistů.
Po extempore s pyrotechnikou na stadionu Slávie před týdnem mě potěšilo příkladné chování diváků na tribunách. Dvojnásob to platí o utkání v Opavě, kam přijel „nenáviděný“ soupeř Baník Ostrava. Ve vyrovnaném utkání vyhrála větší efektivita týmu Baníku a pro mě ještě více skvělé sportovní prostředí.
Přiznám se, že pro mě je překvapením prozatímní bilance Sigmy Olomouc, tedy klubu, v kterém jsem pracoval 17 let. Trenéru Látalovi jsem před začátkem soutěže moc nevěřil, ale i díky výhře v Liberci 0:1 ukazuje, že tým funguje v útočné i obranné fázi. Před týdnem na Slávii měli Hanáci smůlu neproměněným pokutovým kopem v nastavení, tentokrát možná trochu štěstí, když rozhodčí nereagoval na uznání branky domácích po odrazu míče od břevna směrem k brankové čáře. Byla to těžká situace pro posouzení bez možnosti videa.
Jablonec po vyřazení z evropských pohárů potvrdil, že se oklepal z tohoto zklamání a z Českých Budějovic si odvezl plusový bod za remízu 1:1.
Ve slováckém derby porazilo domácí Slovácko nedaleký Zlín 1:0. Utkání jsem neviděl, tak nedokážu posoudit objektivitu rozhodčího, kterou kritizoval trenér poražených Csaplár. I ze své zkušenosti ovšem vím, že tamní derby a jeho výsledek má v regionu velkou váhu.