Ve velmi zajímavém 5.kole naší nejvyšší fotbalové soutěže FORTUNA:LIGY se Viktoria Plzeň odpoutala od svých dvou největších konkurentů Slávie a Sparty, ale to není zdaleka všechno, co nás, tedy mě a určitě spoustu fotbalových fanoušků zaujalo.
Já, jako bývalý prvoligový fotbalista i trenér pozorně sleduji vystupování a rozhovory s trenéry nastupující generace, často to jsou dokonce hráči, které jsem trénoval (Weber, Kordula, Skuhravý) a srovnávám je v této činnosti (tu hlavní práci trenéra, tedy samotné tréninky a komunikaci s hráči sledovat nemůžu) s těmi zkušenějšími a vidím v tom srovnání určité rozdíly. V jednom se shodují všichni, chtějí se svými svěřenci produkovat moderní, atraktivní fotbal a snaží se tyto svoje vize mediálně dobře odprezentovat. Rozhovory s nimi jsou vzornou ukázkou toho, jak by měl moderní atraktivní fotbal vypadat, ale realita je potom u těch zkušenějších daleko příznivější.
Jen pro příklad uvedu dvě jména trenérů letošních nováčků ve FORTUNA:LIZE trenéra Příbrami Csaplára a trenéra Opavy Skuhravého. I toto kolo potvrdilo jejich snahu o moderní atraktivní fotbal, ale remíza Příbrami i v oslabení 2:2 na Spartě a prohra Opavy v Mladé Boleslavi 1:6 hovoří o tom, která teoretická vize je v praxi úspěšnější. Příčinou je podle mého názoru zkušenost trenéra Csaplára, který dokáže odhadnout možnosti svých hráčů a tím i celého týmu (fotbal je přeci týmový sport) tyto vize naplnit na hřišti. Trenérovi Opavy Skuhravému se to i přes všechnu snahu, která přechází, díky nezkušenosti, v naivitu, nedaří. Takovým prvním signálem je vždy počet obdržených branek a následně i získaných bodů.
Rozumím tomu, že v případě Opavy je velkou nevýhodou hrát „domácí“ prvoligová utkání na stadionu Zbrojovky Brno a dle mých důvěryhodných informací i o několikaměsíční platební neschopnost klubu vůči hráčům. Věřte, zažil jsem to v několika klubech (Vítkovice, Trenčín i Opava) a je to pro trenéra velmi složitá práce. Jenže zásadní v práci trenéra jsou výsledky a ty Opava a její trenér Skuhravý nemá.
Další polemiku v tomto období, kdy některé kluby se zapojují do předkol evropských soutěží, je větší zápasová vytíženost hráčů těchto týmů a z ní pramenící fyzické a především psychické únavy. Můj názor je dlouhodobě jasný a logický, že v určité nevýhodě tyto kluby jsou a potvrdilo to i 5. kolo, konkrétně utkání pražské Slávie s Jabloncem při prohře 0:2 a olomoucké Sigmy při domácí prohře 1:4 v tradičním derby s Baníkem Ostrava také na vlastním stadionu. Rozumím tomu, že oba dnes už zkušení trenéři Trpišovský a Jílek si tento faktor nechtějí připustit a nějak ho zmiňovat. Jednak by vytvářeli alibi pro svoje hráče a hlavně by znevažovali svoji práci především v oblasti kondice.
Jenže tato problematika se zdaleka netýká jen kondice, i když ta do toho patří také. Dalším důležitým faktorem je mentální regenerace a vyladění na ligové utkání. Psychická únava brzdí lidský organismus daleko více, než ta fyzická a u klubů, jako jsou ty naše české, které se probojují do těchto mezinárodních soutěží, to platí dvojnásob. Hráči tyto soutěže nehrají každou sezónu, jako mnozí jiní v Evropě, tato utkání jsou pro ně něco mimořádného, což jim dává možnost ukázat se i na mezinárodním poli a případně zaujmout bohatší kluby v Evropě. A to tak silný motiv, který nevýrazný výkon v téměř souběžném prvoligovém utkání ovlivní hodně. A to nemluvím o cestování, oba kluby hráli na hřištích soupeře, což zejména v případě Sigmy byla opravdu dálka. V případu Slávie je dalším faktorem vyřazení za nepříznivých okolností z možnosti hrát skupinu Ligy mistrů.
Abych byl upřímný po shlédnutí včerejšího utkání Sigmy Olomouc s Baníkem Ostrava jsem zvědavý na výkon týmu Sigmy hned ve čtvrtek proti španělskému gigantu FC Sevilla. Už proto, že trenér Jílek nemá možnost dostatečně rotovat se sestavou, střídá cca 13 hráčů v poli.
Paradoxně v utkání s Baníkem proti Sigmě stál trenér, který si v loňském podzimu prožil podobný příběh jako trenér Zlína, tedy Bob Páník. A to měl daleko širší kádr hráčů, než má trenér Sigmy Jílek. Přesto trápení Zlína v nabitém zápasovém programu bylo obrovské.
Tímto svým přesvědčením zdaleka nechci zlehčovat výborné výkony Jablonce v Praze se Slávií a Baníku Ostrava v Olomouci. Oba zkušení trenéři Rada i Páník zcela jistě věděli, že jejich soupeři v 5. kole budou mít v nohách a v hlavách těžká pohárová utkání a dokonale toho využili. Na Jablonec podobný zápasový režim ještě čeká, podobně, jako na Viktorii Plzeň.
Hráči Plzně zůstali věrni svému v letošním ligovém ročníku tradičnímu výsledku 1:0 i svému tradičnímu střelci kanonýru Krmenčíkovi. Stalo se tak na stadionu Baníku Karviná. Podle průběhu utkání nebylo zřejmé, že hraje prakticky první tým prvoligové tabulky s posledním. Přečetl jsem si proto také určitá předsevzetí trenéra i hráčů Karviné, že s takovým výkonem by měli získat se slabšími soupeři body. Jenže i toto předsevzetí má háček. Týmu jako je Karviná se hraje proti favoritovi dobře, bez tlaku na předpokládaný zisk tří bodů. Jenže v utkání, kdy se ty body budou předpokládat, navíc v jejich nelichotivé bilanci z pěti utkání nula bodů, se jim bude hrát daleko hůře. A na trenérské lavičce sedí opět trenér bez prvoligových zkušeností…
Naopak zkušeného trenéra Ščasného má na lavičce pražská Sparta, navíc v sestavě zkušené zahraniční hráče, ale proti nim stála Příbram a vynikající výkon brankáře Švengera. Pro mě to bylo docela překvapení, znám ho ještě z mého trenérského působiště v Jablonci, kde v té době chytal za dorost a už tenkrát nebyl zrovna vzorným fotbalistou. Zřejmě i proto prošel v posledních sezónách plno klubů po hostování, až skončil v Příbrami a nepřeženu, když jeho výkon vyhodnotím jako klíčový pro zisk bodu za remízu 2:2 navíc v oslabení víc než celý poločas. Pro Spartu to byl tzv. „zápas blbec“, kdy nepromění tutovky, soupeř bez jednoho hráče a nakonec srovná skóre.
Zlín zůstal věrný letošní tradici a rozhodl o zisku tří bodů v utkání s Teplicemi až v nastaveném času, kdy Jakubov vstřelil jedinou branku utkání.
Pražská Dukla naopak v nastaveném času v utkání se Slováckem inkasovala na 1:2 a ztratila i ten jeden, v jejím postavení potřebný bod. Krutou zkouškou psychické odolnosti fotbalisty bylo utkání pro mladého stopera Dukly Chlumeckého, který vstřelil nešťastně oba góly Slovácka, protože jednou po odrazu o tělo a jednou po špatném odkopu skončili míče za zády brankáře Rady, jeho spoluhráče. Vstřelit dvě rozhodující vlastní branky by zamávalo s každým fotbalistou, ale snad ho spoluhráči podrží a konečně společně tým Dukly získá nějaké body v dalších utkáních. Zatím je na jejich kontě velká nula.
Liberec ztratil na domácím stadionu dva body v utkání s Bohemians po remíze 1:1 a to může být rád, že hlavní rozhodčí chybně neuznal vítěznou branku „klokanů“ na pokyn pomezního kvůli ofsajdu, který nebyl.
Při pohledu do tradičních statistik zjistíme, že 5. kolo FORTUNA:LIGY bylo opravdu mimořádné. Hráči vstřelili 25 branek, což je více než tři v utkání (těsně nad tři branky je průměr i celkově), v tomto kole jsme viděli hned dva hattricky (ostravský Diop a mladoboleslavský Komličenko), naopak dva vlastní góly, které utkání rozhodly, na stadiony přišlo v průměru cca 6,6 tisíc diváků a celkový průměr je také přes 6 tisíc a to je skvělé číslo.