Ano, je to tak, i když je logické, že „upevňování“ pozic na čele, které se týká Slávie, Plzně a Sparty, je daleko příjemnější, než „upevňování“ pozic v suterénu tabulky, které se týká Dukly Praha a Karviné bez bodu a Opavy s jedním bodem díky penaltě nepenaltě v utkání s Libercem. Ze tří stoprocentních týmů mě zaujala opět Slávie Praha a to díky změnám v sestavě, které trenér Trpišovský v utkání v Mladé Boleslavi provedl vzhledem k utkáním předkola Ligy mistrů s Dynamem Kyjev.
Nepatřím k těm, kteří by tímto krokem trenéra Slávie byl překvapený nebo ho dokonce kritizoval. Naopak, považuji to v případě Slávie za potřebné a nutné. Můj názor vychází i z osobní dvojnásobné zkušenosti. Dvakrát jsem totiž se svým týmem (druholigové Ratíškovice a prvoligový Jablonec) hrál finále Českého poháru v Praze na Strahově a musel se tam propracovat sérií tzv. „anglických týdnů“, kdy jsme hráli ligová utkání o víkendu a pohárová uprostřed týdne. V takové situaci trenér zkrátka musí rotovat při zvolení základní sestavy týmu a dvojnásobně to platí v utkání se soupeřem, který měl na přípravu k utkání celý týden a můj tým hrál uvnitř týdne těžké utkání. Ano, důležitá je regenerace a vhodně zvolený mikrocyklus, ale velmi důležitá je volba rozložení sil na větší část kádru hráčů. Samozřejmě v případě, že má trenér k dispozici dostatečný počet srovnatelných fotbalistů. A to trenér Trpišovský rozhodně má. V mém případě jsem měl k dispozici v Ratíškovicích jen cca 13 hráčů do pole, ale v Jablonci 16 a dokázal jsem toho vhodně využít. Argumenty oponentů např., že hráči musí takovou zátěž zvládnout nebo že raději hrají než trénují jsou pravdivé, ale neodpovídají na otázku, zda je více vytížený tým v nevýhodě. I z jednoduché logiky vyplývá, že to nevýhoda být musí, a proto se trenéru Trpišovskému nedivím, že vyměnil základní sestavu hned na pěti postech. Důležitý pro Slávii je fakt, že i taková změna nezabránila zisku důležitých tří bodů a naopak ušetřila síly hráčům, kteří nastoupili v utkání s Dynamem Kyjev v Praze a nastoupí dnes v odvetě v Kyjevě. Samozřejmě k tomu je třeba v tréninkovém procesu pracovat se všemi hráči, vyžadovat po nich maximální koncentraci na zadané úkoly v taktickém pojetí týmu. Zkrátka všichni musí vědět a respektovat požadavky trenéra na způsob hry celého týmu i jednotlivců. Výhra Slávie 0:1 sice vypadá těsně, ale o důležité body tak nepřišla.
Opačným případem byla tentokrát pražská Sparta. Výhrou 4:0 doslova spláchla domácí Teplice, kde už několik sezón nedokázala vyhrát. Hráči Sparty vstřelili 4 parádní branky a byla z nich cítit lehkost v pohybu i potřebné sebevědomí. Mě ovšem zaujala prohlášení některých hráčů, že po dlouhé době měli na přípravu k utkání celý týden a ten k tomu využili nejen v tréninku na hřišti, ale i k určité psychické regeneraci. I proto nemusel trenér Ščasný nějak rotovat se sestavou, jako trenér Trpišovský a i proto teď vedení Sparty řeší, kolik fotbalistů z hodně širokého kádru hráčů uvolní do jiných klubů. Po vyřazení z Evropské ligy je nebude totiž potřebovat, jako konkurenční Slávie.
Viktoria Plzeň vyhrála potřetí za sebou nejtěsnějším rozdílem 1:0 v utkání se Zlínem, ale to dokonce jen díky přehmatům rozhodčích. Na každé straně soupeřů došlo k pochybení rozhodčího v posouzení ofsajdového postavení a bohužel pro Zlín v obou případech udělal rozhodčí chybu ve prospěch domácí Viktorie… Plzeňské zapojení do Ligy mistrů teprve čeká, proto trenér Vrba nemusí zatím řešit rozdělení zátěže na více hráčů v nabitém zápasovém kalendáři, ale brzy se dočká i on. V tomto období ovšem také dokáže využívat šířku hráčského kádru, ovšem střídáním během utkání. V tomto smyslu šťastnou ruku měl v každém utkání.
Kdo sleduje sestřihy jednotlivých kol FORTUNA:LIGY, tak tentokrát musel zaregistrovat vyšší počet vstřelených branek hlavou. Nejvíce to v tomto smyslu odnesla olomoucká Sigma v Uherském Hradišti v utkání se Slováckem. Při prohře 1:3 obdržela totiž všechny tři branky hlavou, z toho dvě po standardních situacích. Zaujalo mě vyjádření trenéra Sigmy Jílka k této negativní statistice. Trenér totiž změnil systém obranných standardních situací z osobního na zónový a to zřejmě jeho hráčům nesedlo podle představ. Hráč domácích Hoffmann je dvakrát překvapil. K tomu jen moje poznámka. I já jsem vždy preferoval zónové bránění standardních situací před osobním a měl jsem opravdu vysokou úspěšnost. Jenže to bylo v situaci, kdy jsem měl v sestavě minimálně 6 až 8 hráčů vyšších postav s nadprůměrnou schopností hrát hlavou. Pokud jich tolik není, tak je to problém. Mám pocit, že olomoucká Sigma, i díky odchodu obránce Radakoviče, jich moc nemá. V její sestavě je hodně hráčů technických a nižších nebo průměrných postav.
V minulých ligových komentářích jsem konstatoval, že vyšší počet obdržených branek jde za trenérem a za tím si stojím. Týkalo se to především týmů pražské Dukly a Karviné. A ve 4. kole oba tyto týmy obdržely další 4 branky. Karviná prohrála v Jablonci 4:1 a Dukla v Příbrami dokonce 4:0. Ani jedno z těch utkání jsem neviděl, ale nepříznivá série a 13 obdržených branek se mi jeví, že pravděpodobnou příčinou je nezkušenost trenérů obou týmů. Trenér Nádvorník má sice zajímavé progresívní názory, ale ty samotné úspěšnost týmu nezajistí. Trenér musí zvolit způsob, na který má typologicky a výkonnostně hráče bez ohledu na progresivitu.
Trenér Dukly Drsek má za sebou vynikající hráčskou kariéru včetně německé Bundesligy, ale málo zkušeností jako hlavní trenér prvoligového týmu. Oba případy v konfrontaci s ostravským Baníkem a jeho trenérem Páníkem ukazují, jak je důležitá zkušenost a trenérská intuice a cit pro řešení spousty drobných problémů v týmu a především trefit se do jeho způsobu hry. Prokázal to i u „klokanů“ tedy Bohemians Praha výhrou 0:1, navíc zaslouženou, i když se leader týmu Milan Baroš zranil už v prvním poločasu. Rozhodující akci utkání v 87. minutě zařídili přihrávkou a brankou bratři Šašinkové.
Při té příležitosti mě napadá vzpomínka na utkání, které jsem hrál 9.prosince 1984 na dnešním Andrově stadionu v Olomouci, kde proti sobě při remíze 1:1 nastoupili hned tři bratři Fialové. Honza (tehdy kapitán reprezentace) v dresu Dukly a Jarda s Jirkou v dresu domácí Sigmy.
I mě, jako trenéra zajímá návštěvnost na prvoligových stadionech a průměr na jedno utkání v tomto kole i celkově přes 6 tisíc je výborná vizitka. A to nehraje na domácím stadionu Opava, kam by zcela jistě chodil „plný dům“.