Přesto, že i ve 3. kole FORTUNA:LIGY se událo hodně zajímavých okamžiků, tentokrát se budu věnovat hráčské ikoně Baníku Ostrava i celého českého fotbalu Milanu Barošovi. Soupeři z Příbrami totiž nasázel tři branky, což je opravdu skvělá bilance a vůbec bych to nedával do souvislosti s jeho věkem, ale s jeho kvalitou, kterou možná právě díky zkušenostem ze své bohaté a úspěšné fotbalové kariéry načerpal. V minulém komentáři jsem Milana Baroše kritizoval, vlastně spíše rozhodčí utkání Baníku Ostrava, za získávání míčů v osobních soubojích díky promyšleným a úmyslným nedovoleným zákrokům, které rozhodčí neposuzují jako porušení pravidel. Konkrétně se v nich chová, jako hokejista, který má za úkol nejdříve odblokovat soupeře a potom teprve se snažit získat puk. Dnes to dokonce čtu v médiích, že to je jeho přednost. Ovšem platí, že je to za hranicí pravidel. Stejně ovšem platí, a to je v této chvíli mým cílem, že si zaslouží Milan Baroš smeknout klobouk, protože nastřílet v dnešním takticky vyspělém fotbalu hattrick je opravdu hodno ocenění. Utkání jsem sice neviděl, ale všechny tři branky ano a byla radost pohledět na různorodá zakončení (nohou přes hlavu, hlavou a střelou po zemi) a vždy bez nedovoleného zákroku. Trefně popsal aktuální Barošův přínos pro tým Baníku Ostrava trenér Páník, že sice věkem zpomalil, proto presovat obránce soupeře po něm nechceme, ale v koncovce dovede zachovat klid. A to je jeho hlavní úkol. Tentokrát ho splnil opravdu výtečně.
Po Milanu Barošovi se zmíním o utkání, které jsem viděl přímo z tribuny Androva stadionu, tedy domácí Sigmy s Viktorií Plzeň. Sigmu jsem viděl ve všech třech utkáních (se Slávií, v Mladé Boleslavi a s Plzní) a ta dvě domácí se mi zdála podobná (bez vstřelené branky), ale to v Mladé Boleslavi (výhra 4:0) se v jednom lišilo. V Mladé Boleslavi totiž techničtí a skvěle kombinující hráči Sigmy opustili svoji typickou hru v předfinální a finální fázi a nebáli se svoji útočnou fázi zakončovat střelecky ze střední vzdálenosti a vstřelili tak tři krásné branky. Jenže tentokrát, podobně, jako v utkání se Slávií v prvním kole, sice velmi kvalitně drželi míč v útočné třetině hřiště, ale bez potřebného častějšího zakončení. Skoro to vypadalo, že by se měly tentokrát udělovat body za vyšší procento držení míče a ne za vyšší počet míčů v síti soupeře než v té vlastní.
Druhý poločas už byl v režimu „každý chvilku tahal pilku“ a když Michal Vepřek neproměnil tutovku po centru pravého obránce Sladkého (vysoko přestřelil asi z pěti metrů), tak jsem vedle sedícímu kolegovi špitl, že cítím, že Viktorka Plzeň vyhraje 0:1. A tak se také stalo, paradoxně ze stejné situace, z které Vepřek přestřelil, tak plzeňský Procházka trefil síť Buchtovi branky. Akce s tou olomouckou se lišila jen centrem z opačné strany, tedy zleva a tak jsme tady měli opět jednou pravidlo „nedáš dostaneš“ jako z učebnice. Zajímavým způsobem nabádajícím k zamyšlení se do průběhu utkání zapojilo počasí. První poločas vedro, dusno, druhý poločas 30 minut trvající průtrž mračen, kdy se míče po zemi zastavovaly v loužích a diváci z nekrytých částí stadionu prchali pod části zastřešené. Ale hlavně déšť doslova probudil hráče Plzně a nakonec se opět osvědčilo střídání trenéra Vrby, kdy centrující Zeman i skórující Procházka přišli na hřiště až v průběhu druhého poločasu. I tady se potvrdila kvalita v dostatečné šířce kádru týmu Viktorie Plzeň.
Pražská Slávie potvrdila dobrou formu výhrou 3:1 v domácím utkání s Opavou, která hrála opět, podobně jako na Spartě, odvážně, ale opět odjížděla bez bodu. Jenže tomu tak nemuselo být, kdyby v poslední desetiminutovce po snížení na 1:2 proměnila několik závarů v pokutovém území Slávie. Tým trenéra Trpišovského potvrdil nejen snahu o dominanci na míči, ale také výbornou organizaci a týmové pojetí. V závěru se dokázala prosadit čerstvá posila Olayinka a zmínit musím také parádní nechytatelnou první branku v utkání přímo z voleje Hušbauera za hranicí pokutového území.
Třetí favorit Sparta porazila mladý tým Slovácka nejtěsnějším rozdílem 1:0, ale výkonem nijak nepřesvědčila. Fyzická i psychická únava ze čtvrtečního nepostupového utkání se Suboticí musela být znát, navíc trenér Ščasný postavil stejnou základní jedenáctku. I tady se prosadila nová posila černé pleti Tetteh. Vzhledem k aktuální situaci (Sparta nebude hrát Evropskou ligu) se dalo očekávat, že několik hráčů klub uvolní na hostování nebo na přestup, jak informoval současný trenér Ščasný.
Výsledek utkání Karviná – Mladá Boleslav 3:4 mě nabádá k zopakování jednoho z trenérských pravidel o vyšším počtu obdržených branek a vině trenéra, které jsem zmínil před týdnem právě na adresu těchto dvou soupeřů (plus Dukly). Proto ani nepřekvapilo, že podobný problém nastal i v jejich vzájemném utkání s divokým výsledkem 3:4. Vím, divákům se to líbilo, ovšem trenérům už asi moc ne. I když trenér Mladé Boleslavi Jožka Weber to po zisku tří bodů nějak překousne, ale nováček v nejvyšší soutěži trenér Nádvorník bude muset na defenzívě celého týmu určitě zapracovat.
Ve Zlíně přivítali na jaře hodně silný Jablonec a domácí tým už podruhé prokázal na domácím stadionu silnou vůli a bojovnost do posledních vteřin. A opět to byl v plném závěru skórující francouzský útočník Beauguel, který byl ve správný okamžik na správném místě a vyrovnal na konečných 1:1.
V severočeském derby se Liberec a Teplice rozešli s remízou 2:2, když se dvakrát prosadil střelecký obr v sestavě Teplic Vaněček. V dresu Liberce opět brzy po svém nástupu (po pěti minutách), podobně jako v prvním kole, skóroval Pázler.
Po prvním, i když malém pražském derby, se domácí Dukla prohrou 0:1 přiřadila ke dalším dvěma týmům (Karviná a Opava) s nulovým bodovým kontem. Hráči Dukly projevili velkou motivaci nulu vymazat, ale jen fotbalový projev jim k tomu nestačil. Svoje šance neproměnili a rozhodující branku si vstřelil ve skluzu Chlumecký do vlastní branky. Není to příjemný začátek pro, v nejvyšší soutěži začínajícího, trenéra Drska, ale už letní změna na postu hlavního trenéra Dukly probíhala prazvláštně a zatím to efekt nepřineslo. Zbraně ovšem na Dukle určitě skládat nebudou, už proto, že jsou Dukla, tedy historicky velice úspěšný armádní klub. Navíc jsem 7.10.1977 nastoupil na Julisce, tedy na stadionu Dukly, ke svému prvnímu mistrovskému prvoligovému utkání v dresu tehdejší Škody Plzeň při prohře 0:3…