V posledním kole letošního ročníku HET ligy rozhodlo o umístění na 2., 3., 4. a 5. místě, což určuje typ a předkolo evropských pohárů, a také definitivu pro druhého sestupujícího. Tak, jak se dalo očekávat, Slávie si výhrou 0:3 v Teplicích zajistila 2. příčku zaručující 3. předkolo Ligy mistrů a v případě neúspěchu automatickou účast ve skupině Evropské ligy (první Plzeň si už s předstihem zajistila skupinu Ligy mistrů). Třetí Jablonec výhrou 2:0 se Slováckem přímý postup do skupiny Evropské ligy, čtvrtá Sigma Olomouc bude hrát 3. předkolo Evropské ligy a pražská Sparta z pátého místa 2. předkolo Evropské ligy. Na druhém konci tabulky se rozhodlo o druhém sestupujícím, kterým je Vysočina Jihlava, která nezvládla přímý souboj o sestup na vlastním stadionu s Karvinou porážkou 0:2, když by jim k záchraně stačil i nerozhodný výsledek. V tomto svém komentáři na závěr HET ligy krátce zhodnotím umístění každého z těchto týmů.
Viktorie Plzeň získala mistrovský titul zaslouženě, protože v součtu obou polovin ligy získala nejvíce bodů 66. Přesto v její cestě za titulem lze najít stín pochybností v jarní části, do které tým vstupoval s převahou 14-ti bodů před svými pronásledovateli. Nabízí se otázka, proč takový rozdíl ve výkonech a výsledcích na podzim a v jarních odvetách. V první polovině soutěže měl celý tým, včetně realizačního týmu a vedení klubu obrovskou motivaci ukázat, že investované desítky, možná stovky milionů korun pražskými favority Spartou a Slávií nejsou více, než skromnější cesta s československými fotbalisty. Velmi výstižně navodil tuto bojovnou atmosféru šéf klubu pan Šádek přirovnáním tanků a prutu… V odvetách už to byla jiná Viktoria, především uspokojená, nedůsledná a při několikaleté charakteristice plzeňské hráčské kabiny ani nechci raději domýšlet, jak nekoncentrovaná a laxní. V určité fázi ligy byla i na trenérovi Vrbovi znát určitá bezradnost a nejistota a z toho pramenící nervozita, kterou tým ze sebe a z něj sundal až několik kol před koncem. Za výsledky v podzimní části zcela jistě stojí i návrat do klubu úspěšného trenéra Vrby a jeho znalost prostředí, hráčů a naopak hráči znali trenéra Vrbu, jeho zásady a nároky. Navíc cítím, že trenér Vrba je sice přísný, ale svojí mentalitou je hráčům hodně blízko. Není moc trenérů, kteří by dělali před zaplněným stadionem kotouly, jako to několikrát předvedl právě on.
Druhá skončila Slávie Praha a já dodám naprosto zaslouženě. Splnila tím svůj cíl, i když ne vždy s elegancí bohatého klubu. Navíc přidala druhou nejcennější trofej MOL cup. Cesta za těmito trofejemi nebyla jednoduchá protože, na rozdíl od Plzně, k týmu přišel zcela nový trenér, převzal nové hráče a v mnoha případech nevhodné pro svůj způsob hry. Proto trvalo poměrně dlouho, než se vykrystalizovala základní sestava, respektive odstranilo se tzv. „zrno od plev“. Pomoci k tomu měli i někteří hráči, které si trenér Trpišovský se sportovním ředitelem Nezmarem přivedli z Liberce. Jenže ani jejich uplatnění nebylo stoprocentní, podobně jako cizinců za zenitem jako např. Altintop, Rotaň, Sobol, Danny a další. Já předpokládám, že Slávie se bude pomalu posouvat k dominanci v naší nejvyšší soutěži, i když se o to budou snažit i jejich konkurenti.
Na třetím místě skončil Jablonec, což asi po podzimní části nečekal nikdo a přiznám se, že ani já. Trenér Rada převzal tým v lednu a suverénně s ním vyhrál jarní část HET ligy a posunul klub pana Pelty z osmého na třetí místo, které, jak jsem psal v úvodu zaručuje skupinu Evropské ligy. Před trenérem Radou, který zavedl v týmu disciplínu a dokázal tak z něj vymáčknout výkony blížící se svému maximu (to se ve fotbalu stane jen výjimečně) je třeba smeknout klobouk. Kolegu Radu znám dobře, po mně přebíral Jablonec v roce 2003 a potěšil mě větou v médiích, že přebral dobře trénovaný tým. Je to spíše trenér, který tvrdí, že není třeba z fotbalu dělat vědu a s touto filosofií dobře zapadl do prostředí, které patří bývalému předsedovi FAČR panu Peltovi, který zastává podobný názor a celý klub je takto nastavený. Zkrátka si to všechno sedlo…
Bramborovou medaili získala Sigma Olomouc, kde jsem působil celkem 17 let, ale dnes sleduji její výsledky tak trochu z povzdálí. To mi ovšem nebrání v tom, abych ocenil tento skvělý výsledek, který přisuzuji především trenéru Jílkovi. Dal dohromady skvěle fungující tým na hřišti i v kabině z odchovanců klubu, jak tomu bylo kdysi v generaci Heinze, Ujfalušiho, Rozehnala, Kováče, Švestky, Krohmera, Königa a dalších, na které jsem se podílel i já. V jednom z posledních mých komentářů jsem uvedl, že fotbalový trenér by měl mít odbornost, inteligenci, charakter a zkušenost. Není mnoho těch, kteří mají všechny tyto vlastnosti v nadprůměrných hodnotách. Jenže trenér Sigmy Jílek je má všechny vysoce nadprůměrné, a proto dokázal s týmem tak velký progres. Z nováčka HET ligy se stal účastníkem evropských pohárů a já doufám, že nezůstane jen u předkol Evropské ligy.
Na pátém místě skončila pražská Sparta, která tím jen podtrhla neúspěšnou sezónu. Neúspěšnou proto, že majitel a vedení zvolilo novou strategii zaměřenou na zahraniční hráče a realizační tým a stala se tak příkladem a varováním pro ostatní ligové kluby v Česku, jak fotbal dělat nemají. A neříkám to proto, že dnes je Sparta pátá a bude muset hrát už 2. předkolo Evropské ligy, což nechtěla. Říkal jsem to už jako jeden z prvních hned po nástupu trenéra Stramaccioniho a příchodu velkého počtu zahraničních hráčů. Dala by se o tom napsat docela zajímavá kniha o tom, jak nebudovat sportovní fungující tým, ale na to tady nemám prostor. Trenér Hapal, který nastoupil po odvolaném italském expertovi udělal v týmu pořádek, stabilizoval sestavu, ale na výraznější posun měl málo času. Vlastně celá sezóna Sparty ukázala, že tento obrat je dlouhodobější záležitost, což potvrdila třeba olomoucká Sigma, kde trenér Jílek pracuje několik sezón s přibližně stejným kádrem hráčů a až nyní sklízí klub ovoce v podobě postupu po letech do evropských pohárů.
Na konci tabulky po prvním jasném sestupujícím, kterým se stala Zbrojovka Brno, se tím druhým týmem s Černým Petrem stala Jihlava. Přiznám se, že Jihlavu jsem před posledním kolem za sestupujícího netipoval, ale pokud tým trenéra Svědíka nezvládne rozhodující utkání na domácím stadionu s Karvinou i v situaci, kdy mu stačí remíza, tak to je velká chyba. Já jen dodám, že Karviná na Vysočině vyhrála 0:2 a to naprosto zaslouženě. Mám takový pocit, že hráče Jihlavy svazovala představa, že by v tak výhodné konstelaci situaci nezvládli, tým Karviné naopak věděl, že musí vyhrát a neměl tak moc co ztratit a nakonec získal záchranu. Jak moc k tomu přispěl sportovní ředitel Vlk na lavičce při utkání těžko hodnotit, ale často i takový šok v kabině zabere.
Letošní liga byla velmi dramatická a zřejmě i proto ji navštívil rekordní počet diváků v její samostatné historii. Několik kol před koncem hrála o udržení celá druhá polovina tabulky a téměř celá první o evropské poháry. Mistr byl už znám po podzimní části, i když si definitivu a oslavy plzeňští nechali až téměř na konec. Nezbývá než popřát našim pěti zástupcům v evropských pohárech hodně bodů do národního i jejich klubového koeficientu a nevím, jak vy, ale já už se těším na další ročník české nejvyšší fotbalové soutěže.