Nejen postavení v prvoligové tabulce svědčí o tom, že naprosté většině týmů naší nejvyšší fotbalové soutěže jde o hodně. Ať už je to mistrovský titul, evropské poháry nebo všem z druhé poloviny tabulky o záchranu. Napětí a nervozita je vidět i na samotných aktérech, což jsou fotbalisté, trenéři, ale jak ukázalo 26. kolo i rozhodčí. Dopustili se několika chyb, které někde rozhodovaly i o výsledku utkání, jako například v utkání Slávie se Slováckem nebo v Jablonci či Ostravě.
S tím přímo souvisí nastolený trend rozhodčích v české nejvyšší soutěži, kdy jsou velmi benevolentní k nedovolené hře, konkrétně držení za dres nebo část těla a zamezení tak nebezpečné akci soupeře a možnosti vstřelení branky. Všichni si přejeme více branek v sítích týmů, ale tento trend jde proti tomu. Stejně tak podle mého názoru nežádoucím jevem české nejvyšší soutěže je přehnaná tvrdost možná až brutalita v osobních soubojích. Chápu, že jde o hodně, ale fotbal na mezinárodní úrovni se ubírá jinou cestou. Ano, herní agresivita v současném fotbalu má zelenou, opakuji herní agresivita, ale prvky z jiných sportů, jako např. ragby nebo judo do fotbalu nepatří.
Proto jsem nepochopil a nesouhlasím s částí hodnocení přínosu hráče Baníku Ostrava Milana Baroše pro klub a jeho „A“ tým, který se rve o záchranu. Opakuji část hodnocení. Souhlasím, že Milan Baroš je fotbalová celebrita, že toho ve fotbalu dokázal hodně a je z hlediska odhodlání a zarputilosti příkladem pro své spoluhráče. Ale jako všechno, i jeho způsob „pomoci“ svému milovanému klubu, který ho pro velký fotbal vychoval by měl mít určitou hranici z hlediska dodržování pravidel a snahy zranit spoluhráče pod nálepkou klubového srdcaře. Nechápu, jak někdo může tento jeho zbabělý a záludný způsob hry tolerovat a dokonce ho za něj chválit. Příznivce Baníku Ostrava pochopit dovedu, ale rozhodčího utkání, který má dbát na dodržování pravidel určitě ne. A v utkání Baníku se Spartou Praha to bylo ze strany Baroše a rozhodčího daleko za hranou. Kdysi jsem hrál také hokej a tam platí pravidlo „nejdříve hráč potom puk“. A přesně tak Milan Baroš hrál fotbal. Šel úmyslně nejdříve do hráče pěstí, loktem, jakkoliv a teprve poté ho zajímal míč. Nikdy jsem Sparťanem nebyl, ale kritika z její strany je namístě. Nedovedu si představit, že by někdo z fotbalistů tímto způsobem kosil své protihráče v utkáních Ligy mistrů. A jde tam o daleko větší finanční či prestižní záležitosti. Krátce jsem za tento způsob hry kritizoval Baroše s plzeňským Bakošem už před dvěma koly HET ligy, včetně nesouhlasných reakcí a teatrálních gest, která ještě ve větší míře používal Baroš tentokrát a rozhodčí ani na toto nereagoval kartami. Obrovský kus práce vykonal pro Baník vstřelením vítězné branky, což určitě neudělalo radost ostatním týmům z druhé poloviny tabulky. Výhrou 3:2 se na ně Baník dotáhl a závěr bude drama. Sparta si naopak zkomplikovala cestu za Evropskou ligou. A teď už k dalším utkáním, která byla opět, a budou určitě až do konce soutěže, velmi dramatická.
Viktoria Plzeň nezaváhala a porazila na svém stadionu Karvinou 2:0, ale i pro ni to nebylo jednoduché utkání. Vysvobodil ji Hořava parádní střelou asi z 22 metrů a v nastaveném času po kuriózní, ale zkušeně sehrané situaci, když Chorý stál mimo hru, karvinští hráči přestali hrát a míče se ujal opět Hořava a přehodil brankáře.
Zajímavé utkání hrála Slávie na svém stadionu se Slováckem. Slávisté se také těžko prosazovali proti dobře organizovanému soupeři, jenže tady platí moje kritika na benevolenci rozhodčího v posuzování úmyslného držení protihráče. Souhlasím se Slávií, že měla kopat určitě dva pokutové kopy za držení soupeře ve vyložené šanci. Pokud takové zákroky rozhodčí pískat nebudou, tak je budou dělat všichni ostatní a na vstřelené branky můžeme zapomenout. I proto utkání skončilo bez branek.
Severočeské derby se hrálo v Jablonci. Domácí tým Petra Rady, který v týdnu postoupil přes Zlín do finále MOL cupu, (nemohl jsem si nevzpomenout na rok 2003, kdy jsem jako trenér Jablonce také ve Zlíně postoupil do finále přes pokutové kopy) zaslouženě porazil Liberec 2:0, i když první branka padla z „milimetrového“ ofsajdu. Chápu kritiku pomezního rozhodčího, přesto v této hraniční situaci bych byl shovívavý. I když liberečtí zřejmě logicky nebudou. Mladý tým Liberce evidentně postrádal hráče, který by zúročil efektivitou, tedy vstřelenou brankou, jejich snahu. Kanonýr Pulkrab totiž nehrál pro trest za vyloučení v utkání se Slávií.
Další utkání o Evropskou ligu se hrálo v Teplicích, kam si přijela pro tři body olomoucká Sigma a hodně tak přiživila svoje ambice na tuto soutěž. A nejen na ni, dotáhla se již na pouhé dva body na pražskou Slávii na druhém místě a tato příčka zaručuje kvalifikaci o Ligu mistrů…
Ve zbývajících utkáních se hrálo o chvost tabulky, který se stal díky výhře Baníku se Spartou velmi vyrovnaným. Zlín hrál 1:1 na své Letné s Bohemians, když podobně, jako v Jihlavě přišel o zisk tří bodů v úplném závěru po nepochopitelném zaváhání celé defenzívy po posledním výkopu brankáře Bohemians.
Bezbrankovou remízou skončilo utkání dvou ohrožených v Jihlavě, kam přijel tým Mladé Boleslavy. Těžko říci, kdo byl s bodem spokojenější, protože oba týmy potřebovaly bodovat naplno.
To se podařilo pražské Dukle, i když v existenčním utkání pro svého soupeře z Brna prohrávala 1:0. Výsledek dokázal domácí tým otočit na 2:1 a pomohli tak jednak své pozici třemi body a současně zřejmě odsoudili svého soupeře z Brna k sestupu. V posledních čtyřech kolech sice existuje teoretická šance Brna na záchranu, na kterou ztrácí 6 bodů, ale skutečnost bude zřejmě jiná.
Při pohledu zpět do výsledků jarní části ligy vidíme, že několik klubů z konce tabulky sice udělalo v jarní části několikabodovou sérii, ale i tak nic nemají jistého, protože podobnou sérii udělali všichni. Vzpomeňme si na úžasný vstup Jihlavy a její 4 výhry v řadě, Karviná 7 kol bez prohry ovšem s pěti remízami, Brno z prvních tří kol 7 bodů, Ostrava z posledních pěti kol 12 bodů, Mladá Boleslav uprostřed jarní části 4 utkání a 8 bodů. Každý bodoval, ale dlouho jim to nevydrželo. Uvidíme, kdo „vyrobí“ bodovou sérii v posledních čtyřech kolech, tak se určitě zachrání.
Střelci se tentokrát nevyznamenali, padlo 17 branek, ale dramatičnost ligy přilákala do ochozů hodně diváků, v průměru přes 7 tisíc na utkání a odhaduji, že to je letošní rekord.