Ano je to tak. Ještě před několika týdny byla všemi příznivci fotbalu včetně mě jasným ligovým mistrem Viktoria Plzeň a prvním sestupujícím ostravský Baník. Aktuálně je všechno jinak a pro nás všechny je to tak lepší, ovšem zcela jiný názor mají určitě aktéři tohoto dramatického průběhu naší nejvyšší fotbalové soutěže.
V tomto kole se nabízelo hned několik atraktivních utkání sousedů v tabulce, tedy tzv. utkání o šest bodů, ale největší pozornost byla upřena do plzeňské Doosan Arény, kam přijela pražská Sparta. Dalo by se říci postupně se obrozující, protože na jejich herním projevu a mentálním nastavení je v posledním období po výměně trenérů vidět jasný pozitivní posun. A potvrdilo se to již od začátku utkání. Ve stejných parametrech plzeňská Viktoria naopak v poslední době strádala, a proto se dalo čekat, že právě v takovém skoro derby utkání měla osud zlomit na svoji stranu.
Nezaujatému divákovi, kterým jsem i já, se muselo utkání líbit. Mělo nasazení, atmosféru i touhu obou týmů po zisku bodů. Nebyl to tedy opatrný fotbal, který jsem já očekával. Podíl na tom měla hned v úvodu především hostující Sparta a dvě rychlé branky. Takový začátek vždy „zažene“ opatrnost, karty jsou rozdány a musí se se stavem něco dělat. Celý průběh utkání mi připomínal pořekadlo „každý chvilku tahal pilku“. Sparta v úvodu, Plzeň po zranění Petržely a nástupu Zemana. To vedlo ke snížení na 1:2 před přestávkou a po ní vyrovnání. Potom opět začala šlapat Sparta a výsledkem je podle mého názoru zasloužená remíza. Ovšem zajímavé bylo, jak k ní došlo.
Domácí Plzeň totiž obě svoje branky dosáhla po rohových kopech, které Sparta dlouhodobě nedokáže z obranného hlediska řešit. Podíl na tom má i předcházející trenér Stramaccioni, který poskládal zcela vědomě tým z malých hráčů a chtěl hrát kombinační fotbal, jak sám řekl, jako Neapol. Sparta totiž v současné době nemá v týmu, respektive v nedělní sestavě, výrazné hlavičkáře. Možná obránce Štětina, ale těch malých je tam většina, např. Frýdek, Kanga, Stanciu, Plavšič, Václav Kadlec a patří tam dokonce i stoper Hovorka. Ti ostatní výškou ani hlavičkářskými schopnostmi (výskok, odhad, správné načasování, dostatečná soubojovost a dravost) nedisponují. Já vím, i Neapol má takové hráče, ale obránci jsou dravci, kteří neprohrají klíčové souboje. Navíc podle mého dlouhodobého sledování v zahraničí neřeší trenéři útočné standardní situace tak, jako my u nás. V Česku této disciplíně všichni věnujeme větší pozornost, protože tady vidíme možnosti, jak si, při nižší schopnosti soupeře přehrát odpovídající kvalitou na míči, pomoci ke vstřelení branky. Platí to tak od doby, kdy s touto filosofií začal podle mého názoru nejlepší fotbalový trenér za posledních sto let pan Brückner a já jsem rád, že jsem mohl být součástí tohoto procesu od jeho začátku jako hráč, jeho asistent nebo trenér mládeže v olomoucké Sigmě. Bylo legrační v té době sledovat i z tribuny zmatené reakce hráčů soupeře na jeho „kulišárny“ při bránění jeho útočných standardních situací.
Trenér Hapal si prošel v Olomouci podobnou cestou, přesto jeho tým prohrál dva klíčové souboje a Plzeň tak srovnala skóre tohoto utkání. Obecně trenéři mají tři možnosti, jak tyto situace bránit. Osobně, zónově nebo kombinací obou. A tak je bránila Sparta. A správně řekl po utkání hráč Plzně Hořava (mimochodem si podobnou olomouckou cestou prošel také), autor vyrovnávací branky, že soupeř si více všímal vyhlášených hlavičkářů Plzně Krmenčíka a Hubníka a na něj a Řezníka, autora první branky Plzně, zapomněli. Já dodám, že určitě nezapomněli, ale trenér Hapal zřejmě ty dva nejlepší hlavičkáře využil právě na Krmenčíka a Hubníka a Hovorka na Řezníka a Václav Kadlec na Hořavu nestačili.
Tady se nabízí, jakou variantu bránění standardních situací zvolit. Já upřednostňuji zónový způsob, jenže na ten musíte mít kvalitní hlavičkáře a pokud je nemáte, jako Sparta, tak zbývá osobní bránění či kombinované, jenže tam se často stane to, co Spartě v Plzni. Bránící hráč je o myšlenku pozadu nebo se stane obětí clony ze strany soupeře jako v košíkové a soupeř hlavičkuje pohodlně.
V minulém komentáři jsem se kriticky vyjádřil k chování ostravského Baroše. V utkání v Plzni se choval podobně, podle mého názoru nevhodně, zkušený Bakoš. Neustále všechno komentoval, po každém verdiktu diskutoval s rozhodčím a ten mu trpělivě svá rozhodnutí vysvětloval. U Baroše i Bakoše jde o to, vytvořit na rozhodčího tlak při rozhodování a předpoklad, že to rozhodčí, vzhledem k věku, zkušenosti a popularitě takového hráče, bude tolerovat. Naštěstí rozhodčí Proske utkání řídil výborně a to nejen v tomto smyslu, ale nechal hře spád, emotivní výstupy dokázal řešit s klidem i s určitým nadhledem. Opravdu velmi dobrý výkon.
Shodou okolností utkání Baníku Ostrava s Bohemians bylo z mého pohledu v několika aspektech podobné tomu v Plzni. A neplatí to jen o chování Baroše a Bakoše. I v tomto utkání se řešila změna na jednom z pólů prvoligové tabulky, konkrétně v tomto případě tom spodním. Ostravský Baník se výhrou 2:0 odpoutal z posledního místa a dostal tak pod tlak všechny okolo. Od tohoto kola se tedy nehraje jen o druhého sestupujícího (pokud byl dlouho Baník tím prvním), ale hraje se o dva a to je pro všechny ve druhé polovině tabulky nepříjemné zjištění.
Dalším podobným znakem ostravského utkání s tím plzeňským byla úspěšnost Baníku při standardní situaci, která ovlivnila výsledek utkání ve prospěch domácího Baníku, který tak prodloužil sérii bez porážky na čtyři utkání a co je důležité, že hned tři z nich byla za tři body. A to se hned projevilo v tom, že se tým trenéra Páníka odpoutal od poslední příčky. Jméno současného trenéra jsem nezmínil náhodou. Je to totiž jednoznačně jeho zásluha a nemusel mít k tomu ani rady od nějaké „sportovní rady“, kterou nevím kdo v Baníku inicioval. Podle mého názoru to byl někdo, kdo z toho chtěl možná těžit, ale i v tomto případě se potvrdilo, že odbornost, zkušenost a pracovitost trenéra má svoji váhu. A určitě není náhoda, že jakási rada starších, ať už se jmenuje „sportovní rada“ nebo nějak jinak je jen výrazem nedůvěry v hlavního trenéra a vede ke ztrátě autority trenéra. Jsem přesvědčen, že její zrušení bylo jedním z prvních kroků, které trenér Páník po svém nástupu udělal.
Pražská Slávia porazila Karvinou 3:2 a já četl dost kritiky na způsob, jakým se to stalo ze strany Slávie. Něco ve stylu „upachtěná“ výhra apod. Jenže tito kritici zapomínají na to, že v současném fotbalu je důležitá kvalitní organizace hry a důsledné plnění svěřených úkolů na hřišti. A pokud to hráči plní, tak není jednoduché pro žádný favorizovaný tým takto organizovaného soupeře přehrát a s přehledem ho porazit. A takové utkání Slávie s Karvinou bylo. Trenér Trpišovský po utkání hru svého týmu kritizoval a už určitě ví, že každé utkání jeho týmu bude těžké, protože Slávie musí každé utkání vyhrát, pokud chce ještě Plzeň dohnat. Ten faktor „musí“ svazuje.
A co mají říkat týmy, které také „musí“, aby odvrátily hrozbu sestupu. A i taková utkání se v tomto kole hrála a shodou okolností na Moravě. A vlastně kde jinde, když posledních šest příček v tabulce HET ligy patří moravským týmům. První takové utkání se hrálo v Jihlavě, kam přijel Zlín, který těsnou výhru 0:1 ztratil v úplném závěru. A vzhledem k tomu, že po několika utkáních, kdy kanonýr Jihlavy Ikaunieks v sestavě chyběl pro zranění byl tentokrát připravený na lavičce ne na sto procent fit, tak ho trenér Svědík poslal na čtvrt hodiny na hřiště a on vyrovnal.
Podobné utkání se hrálo na Slovácku, kam přijelo Brno. Domácí vyhráli 1:0, když hráči Zbrojovky svoji tutovku Juhárem neproměnili, ovšem domácí Juroška ano. A Zbrojovka Brno tak vystřídala na poslední příčce Baník Ostrava.
Ve dvou utkáních se střetly týmy hrající o Evropskou ligu i o sestup. Dukla získala důležité tři body po výhře s Libercem 2:0 a Teplice jen remizovaly 1:1 s Mladou Boleslaví, když hosté vyrovnali v závěru utkání v oslabení o vyloučeného hráče. A jak jinak, než po standardní situaci!
Tuhou bitvou o Evropskou ligu bylo utkání Jablonce se Sigmou Olomouc, které skončilo bez branek. Byla to však především zásluha brankáře Sigmy Buchty, který vychytal jablonecké hráče hned v několika vyložených šancích.
Jak už jsem předeslal v úvodu tohoto komentáře, do závěru HET ligy se máme na všech úrovních prvoligové tabulky na co těšit a je dobře, že nikdo nemá zatím nic jistého.